"Takhle jdeš ven?" Nenosit podprsenku je stále problém, prsa jsou nástrojem kontroly
Přes 55 let poté, co americké feministky "pálily podprsenky", se ukazuje, že část společnosti stále pobuřuje, když žena vyjde ven bez horního dílu spodního prádla. Ke snaze "osvobodit bradavky" se nyní přidává i legislativa například v některých německých městech. Ženy ale musí čelit dalšímu problému - sexualizaci svých prsou.
Bojovnice za ženská práva ve skutečnosti ve velkém své podprsenky nepálily doslova, jedná se spíše o mýtus, který pomohla rozšířit média. Když Američanky na konci 60. let protestovaly proti soutěži krásy Miss America, házely předměty, které vnímaly jako symbol útlaku žen, do takzvaného "koše svobody". Končily v něm rtěnky, nalepovací řasy, podpatky a také podprsenky.
Příběh ohledně pálení podprsenek vznikl zřejmě díky reportérce, která položila řečnickou otázku: Co bude dál, budou ženy pálit podprsenky? Od té doby se tento obraz stal mýtem a často také pejorativním označením pro "šílené feministky, které zapalují podprsenky". "Léta jsme se to snažily vyvrátit, protože jsme měly pocit, že zapadlo, o čem náš protest skutečně byl," vzpomněla po letech jedna z jeho účastnic pro web BBC.
Nicméně i 55 let po tomto protestu to může žena na veřejnosti schytat, pokud kojí nebo přijde na veřejný bazén bez horního dílu plavek. Své o tom ví matka, kterou před čtyřmi lety vykázali z pražské pobočky Raiffeisenbank proto, že ve frontě kojila svou dceru, ale také Francouzka, jež si na jednom z berlínských veřejných bazénů sundala horní díl plavek. Policista se jí zeptal, s jakým genderem se identifikuje, a když odpověděla, že jako žena, řekl jí, že se musí zakrýt.
Zatímco v Česku kolem incidentu proběhla jen drobná diskuse, Berlín se díky stížnosti této ženy, podle níž se jednalo o diskriminaci, dočkal změny pravidel. Tamní zastupitelstvo nedávno rozhodlo o tom, že ženy mohou na veřejných bazénech plavat nebo se opalovat bez horního dílu plavek. Věří, že volnějšími pravidly přispěje k větší genderové rovnosti ve městě. Svá pravidla rozvolnil také Hannover, který nyní požaduje jen zahalení genitálií.
Bez podprsenky? Jako nevěra
Problém ale nemusí nastat jen v případě, že ženy na veřejnosti svůj hrudník úplně odhalí, tak jako to dělají někteří muži při sportu nebo ve vedrech. S negativními soudy se někdy setkávají i ty, které pod oblečením nenosí podprsenku. Zkušenost s tím má jednadvacetiletá studentka herectví Anna, která někdy chodí s podprsenkou, ale jindy zase bez ní.
S nelibostí vzpomíná na loňský rozhovor se spolužákem, který se jí nezdráhal zeptat, proč pod tričkem nemá podprsenku. "Odpověděla jsem, proč ji nemá on, že se tak cítím pohodlněji a že mám svá prsa ráda taková, jaká jsou," vypráví. "Po chvíli z něj vypadlo, že ženská prsa jsou druhotný pohlavní orgán, proto by měla být zakrytá, a že kdyby takto chodila jeho přítelkyně, bral by to skoro jako formu nevěry," pokračuje.
Obecně má pocit, že mladší generace řeší její prsa méně, ale s komentáři se setkává například v rodině. "Byla jsem na odchodu ven, a zastavil mě rodič nebo někdo jiný z rodiny s tím, jestli takhle jdu ven, jestli se nestydím a že mi to není blbé," dává příklad. "Všímám si pohledů v metru, v obchodě, kdekoliv na veřejnosti. Někteří naprosto nepokrytě zírají, jiní dělají, že nezírají, ale samozřejmě jsou i lidé, kteří z toho nic nedělají. Dokáže to dost znepokojit. Zvlášť pokud nemáte bůh ví jaké sebevědomí, začnete sama sebe zpochybňovat, zda to opravdu není nevhodné, jestli by nebylo jednodušší si tu podprsenku prostě vzít, i když je vám to nepohodlné nebo se vám zkrátka nelíbí ji nosit," říká.
Prádlo slouží spíš estetice než zdraví
Po ženách se začalo vyžadovat, aby si zakrývaly hrudníky, již v antickém Řecku. Antropolog Brian Palmer vysvětlil v textu pro magazín Slate, že není úplně jasné proč, ale zřejmě to mělo co dočinění s měnící se genderovou rolí ženy. Starověké Athény se stávaly stále více patriarchální společností, ženy se z veřejného prostoru stahovaly do domovů, nemohly volit nebo vlastnit půdu.
Ve Spojených státech byly ještě začátkem 20. století tabu i mužské bradavky, proto také muži plavali v overalech, které zakrývaly minimálně tuto část hrudníku. Muži však začali proti této praxi protestovat, a v roce 1937 už se mohli po amerických plážích procházet nahoře bez. Ženy si zatím takové právo nevydobyly.
Ačkoliv je historie nejrůznějších podpor prsou dlouhá, zdravotní benefity nebo zpomalení jejich ochabnutí většinou nebyly tím hlavním důvodem, proč se nosily. Odborníci se shodují, že povisnutí ňader podprsenka nezabrání, jak se často traduje. Dochází k němu věkem, v závislosti na velikosti prsou a také na tom, zda se tkáň skládá z většiny z tuku nebo z vaziva. Prsa tvořená z větší části tukem mají silnější tendenci poklesnout a podprsenka tomu nezabrání, ta může pomoci spíše ulevit ramenům a zádům, která nesou velkou část váhy větších ňader.
Sportovní podprsenky zase ulevují od bolesti spojené s poskakováním ňader při pohybu. Na rozdíl od klasických podprsenek je feministky považují za vesměs "emancipační" kus oblečení, protože pomohly ženám sportovat podobně jako sportují muži, a navíc jejich funkce nikdy nebyla primárně estetická. To se o korzetech, šněrovačkách a dalších předchůdkyních moderních podprsenek říct nedá. Vždy měly za úkol vytvořit především kýženou siluetu, která byla moderní a považovaná za přitažlivou. Můžeme si toho všímat i dnes - zatímco ještě desátým letům toho století dominovalo vycpané push-up prádlo, dnes jsou to přirozeněji vypadající braletky.
Toho, že mají podprsenky z velké části estetickou funkci, si všímá i Anna. "Chodit bez ní je proto svým způsobem i politický akt, protože ženská prsa jsou naprosto přirozená, a to, jaký mají tvar bez podprsenky, je naprosto normální. Dokonale kulatý tvar, jaký mají ve spodním prádle, naopak přirozený není. Žádná prsa takhle nevypadají, i kdyby byla sebepevnější. Takže se snažím spolu s ostatními ženami naučit společnost, že když žena nemá podprsenku, je to úplně běžné," říká s tím, že ji do určité míry inspirovalo i umělecké prostředí, v němž se pohybuje.
Ženské tělo je veřejný prostor
Problém s hnutím, které se od roku 2014 podle stejnojmenného filmu režisérky Liny Esco uchytilo pod názvem "free the nipple", je ten, že i když budou "bradavky osvobozeny", ženská prsa stále podléhají velké sexualizaci. Ženy, které zveřejňují své fotografie, na nichž nemají pod tričkem nebo pod šaty podprsenku, se pak mohou ocitnout na obskurních facebookových stránkách, jako je Bez podprsenky, kde si muži sdílejí fotografie, na nichž pod tričkem prosvítají bradavky. Tato facebooková skupina má i webovou stránku pro registrované uživatele.
Socioložka Deborah J. Cohanová z University of South Califronia vysvětluje, že ženy, které nenosí podprsenku jako politický akt, chtějí často poukázat na dvojí standardy a na to, že ženská prsa ve své přirozené formě lidé často vnímají jako nechutná, necudná a vzrušující zároveň. Některé feministky si dokonce pokládají otázku: Bylo první úpěnlivé zakrývání bradavek, nebo to, že mužům připadá vyzývavé, když je žena zakryté nemá?
Odpověď hledají u některých afrických společenství, která prsa nevnímají jako sexuální objekty a ženy si je nezakrývají. Tímto tématem se v eseji zabývala antropoložka Ishimwe Rushemezaová původem z Rwandy. Na základě studií dochází k tomu, že sexualizace ženských prsou se do subsaharské Afriky dostala jako jeden z vedlejších produktů kolonialismu. Viní také tamní silně patriarchální společnost.
Sociální sítě společnosti Meta, zejména Instagram, nyní plánují rozvolnění "bradavkové legislativy", které zejména Instagram poměrně přísně cenzuruje. Kromě "zrovnoprávnění" ženských prsou na jedné straně to může vést také k větší sexualizaci a urážkám na straně druhé. Zažila si to britská herečka Florence Pughová. Poté, co zveřejnila na Instagramu fotografie v průhledných růžových šatech, dostalo se jí celé řady komentářů od mužů i žen o tom, jak je necudná, případně ji pranýřovali za to, že se vystavuje, když má "tak malá prsa".
"Nahoře bez" středem pozornosti
V komentářích pod příspěvkem Pughové se neseběhli jen muži, ale také ženy. I Anna se setkala s tím, že jí ženy dávaly kázání ohledně nošení podprsenky. "Většinou z okruhu rodiny, od matky nebo babičky. Ale pokud jde o moje vrstevnice, ty mě v tom naopak často podpořily. U nás na škole je běžné, že si holka nevezme podprsenku, a všichni jsou s tím v pohodě. Jedna přestala nosit podprsenku, další si toho všimla, inspirovalo ji to a přestala taky. Nakonec je nás opravdu hodně. Ženy mého věku jsou podporující, ty starší většinou moc ne. Myslím, že bychom se ani neměly dostávat do situace, kdy nám někdo naznačuje, že je to nepřirozené nebo nevhodné," říká.
Přiznává, že od té doby, co začala během dospívání podprsenku nosit, ji dlouho ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak a že může ven i bez ní. Čím je prý starší, tím víc je jí to jedno.
"Poslední dobou jsem ale vypozorovala, že si někdy podprsenku beru, i když na to nemám náladu. Většinou je to ale otázka estetiky, hodí se mi to k tomu, co si chci vzít na sebe. Občas si ji ale beru i kvůli tomu, že volím cestu nejmenšího odporu, než abych byla středem pozornosti. Ne vždy mám na to energii," přiznává. A co by si přála, aby se změnilo? "Abychom se nebály jít bez podprsenky třeba i pozdě večer, což mám pocit, že je problém hlavně na menších městech," míní.
Video: Nvotová: Všichni máme názor a neposloucháme se. Hony na čarodějnice jsou dodnes živé (9. 10. 2022)
