Málokdo vlastní mobilní telefon bez foťáku, což nás přivádí k tomu, že můžeme sami pro sebe pózovat vlastně pořád a za všech příležitostí. To, co vypadá jako neškodná zábava, se ale může zvrhnout v posedlost sebou samým.

Kategorizovat selfie poruchu můžeme do tří skupin:

1) Hraniční: fotíte se alespoň třikrát denně, ale fotky nikam neposíláte.

2) Akutní: fotíte se třikrát denně a sdílíte je na sociálních sítích.

3) Chronická: fotíte se zhruba šestkrát denně a vše postujete na Facebook, Instagram a další kanály.

Velmi zjednodušeně se dá říct, že za touto obsesí je nedostatek pozornosti, kterou postižený pociťuje. Snaží se zvednout si sebevědomí tím, že získá uznání zvenčí, chtějí patřit do nějaké sociální skupiny a kdyby v rámci ní své fotky chvíli nesdíleli, měli by pocit nedostatečnosti.

Abyste pochopili, zda náhodou netrpíte chronickou selfie posedlostí, udělejte si následující test. Odpovědi ohodnoťte od 1 do 5, s tím, že 1 znamená "silně nesouhlasím" a 5 "úplně souhlasím". Čím víc bodů nasbíráte, tím jste závislejší na focení sebe sama.

Test: Jakými duševními problémy trpěly filmové postavy? číst článek

Volný čas

1. Když si udělám selfie, cítím se sebou spokojenější.

2. Rád/a soupeřím se svými známými a kamarády, kdo má lepší selfie.

3. Vždy, když sdílím svou fotku na sociálních sítích, dostane se mi velké pozornosti.

4. Když si udělám selfie, uvolním se.

5. Když se vyfotím, jsem sebevědomější.

6. Díky svým selfie jsem populárnější.

7. Vnímám se lépe, když se vyfotím.

8. Sdílím své fotky, abych dostal/a pozitivní komentáře.

9. Fotím se, a pak svoje fotky dlouho zkoumám.

10. Svá selfie upravuji v různých aplikacích, abych vypadal/a lépe než ve skutečnosti.

Asi vám už došlo, že pokud máte potřebu pořád řešit svůj vzhled a žádat pochvalu od ostatních, potřebujete spíš pomoc psychologa než plastického chirurga. Že je takových lidí na sociálních sítích spousta? To je samozřejmě pravda, žijeme ve velmi narcisní době. Ale každý se může rozhodnout, jaké hodnoty si do svého života pustí.