5 pravidel spokojeného života: Je to jednodušší, než si myslíte
Myslíte, že být v životě spokojený je komplikované? Ale kdepak, je to jen o důkladném následování toho, co chcete a co nikoliv.
Pravidla ustanovil momentálně asi nejpopulárnější ruský psycholog Michail Labkovský, který prožil víc než 20 let svého života v Izraeli. V obou zemích, kde je život poměrně složitý a lidé často zaměření na negativní zkušenost, došel k základnímu a velmi jednoduchému poznání: abyste byli spokojení, musíte dělat to, co sami chcete.
Na začátku to zní utopicky, téměř nemožně. Ale zkuste si podle následujících rad žít jeden den a uvidíte, jak se promění.
První pravidlo: Dělejte pouze to, co sami chcete. Můžete namítnout, že dnes se vám nechce do práce. Dobře, můžete si vzít volno. Pokud se vám nebude chtít ani za dva dny, znamená to, že vás pravděpodobně zaměstnání netěší.
Druhé pravidlo: Nedělejte to, co nechcete. Žádné povinné rodinné návštěvy, srazy s kamarádkami, které vás vysávají nebo jarní úklid, protože se to sluší a patří. Vaše chování by nemělo být motivováno vinou nebo očekáváním ostatních. Jinak budete zase nespokojení.
Třetí pravidlo: Mluvte o tom, co vám vadí. Zabijákem spokojeného života je jedovatá situace, kdy cítíte frustraci, ale máte obavy ji adresovat. Zůstáváte tedy v nefunkčním vztahu, zaměstnání, čímkoliv dalším, co vás napadne a stěžujete si všem okolo.
Čtvrté pravidlo: Odpovídejte pouze na přímé otázky a nereagujte, když se vás nikdo na nic neptá. Tohle pravidlo je skvělé, když přichází nevyžádané rady. Pozvali jste například rodiče, kteří kritizují váš byt i způsob života? Vstupovat s nimi do diskuze je ale zbytečně vysilující, obzvlášť když vedou monolog, ke kterému žádné odpovědi z druhé strany nepotřebují.
Páté pravidlo: Pokud si s někým něco vyjasňujete, mluvte pouze o sobě. Lidé se při kritice dostanou okamžitě pod tlak, takže nejsou schopni vnímat, co jim říkáte. Soustředí se pouze na pocit vlastního ohrožení. V případě, že někomu sdělujete nějakou svou nelibost, mluvte o tom, jak se cítíte vy. Například: "Když mi nezavoláš podle domluvy, cítím se odstrčená".