Zimolez (Lonicera) je rozsáhlým a pestrým rostlinným rodem z čeledi zimolezovitých. Je známý především pro své popínavé druhy. Pěstuje se v zahradní výsadbě jako nenáročná okrasná dřevina, ale k vidění je i ve volné přírodě. Snadno zplaňuje. Řada zástupců rodu zimolez se pyšní zajímavými dekorativními květy, které navíc provází ve večerních a nočních hodinách omamná vůně. Krásné květy zimolezu se však nezřídka proměňují v barevné bobule s obsahem toxických látek. Na druhé straně mezi zimolezy najdeme i druh, který se v zahradách pěstuje pro jedlé a velmi chutné plody.
Latinské jméno rodu odkazuje na německého botanika Adama Lonitzera.
Popis rostliny
Pod pojmem zimolez si většina lidí představí popínavou rostlinu – pravotočivou ovíjivou liánu, která zdobí nejednu českou zahradu či park. Další druhy zimolezu představují půdokryvné rostliny. Většina zimolezů má však podobu klasických listnatých keřů. Mohou být opadavé i stálezelené.
Listy zimolezu jsou jednoduché. Rod je charakteristický zajímavými květy, které mohou vyrůstat jednotlivě, ve svazečcích nebo přeslenech. Mohou být drobné i velmi výrazné, záleží na konkrétním druhu. Daný druh specifikují také určité barvy květů, ty mohou zářit sněhově bílou, žlutou, světle růžovou, jasně červenou či fialovou barvou. Různými barvami hrají i plody jednotlivých zástupců zimolezu, které mají podobu bobulí s jedním nebo více semeny.
Všechny zimolezy jsou vzhledově velmi proměnlivé.
Nejznámější druhy
Po celém světě roste asi dvě sta druhů zimolezu, natrefíme na ně v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule, těžištěm rozšíření zimolezu je Asie. Také v Evropě jsou však zimolezy doma. Celkem se jich na starém kontinentu vyskytuje několik desítek. U nás jsou původní dva druhy – zimolez obecný a zimolez černý.
Zimolez ve volné přírodě i na zahradě
Ve volné přírodě u nás nejčastěji narazíme na zimolez obecný, nazývaný také zimolez kozí list nebo růže z Jericha. Jde o opadavý, křivolace větvený keř s výškou až 3 m. Má žlutobílé květy se dvěma pysky a kulovité, leskle červené bobule. Ty dozrávají v červnu a červenci, jsou nejedlé, vyvolávají zvracení. Zimolez obecný vzhledem připomíná zimolez tatranský. Ten má sice původ v Rusku, ale i u nás se pěstuje a nezřídka zplaňuje.
Zimolez obecný u nás roste v nižších oblastech, kde se také pěstuje jako okrasný keř. Jako růže z Jericha zdobí mnoho typů starodávných i moderních zahrad. Zimolez černý, druhý původní zimolez našeho území, oproti tomu osídluje zejména horské oblasti, v nížinách zcela chybí. V zahradách na něho nenarazíme. Nebývá vyšší než 2 m, je jen řídce větvený. Kvete drobnými narůžovělými květy a plodí černé, nejedlé bobule.
Cizokrajné zimolezy
Snad ještě oblíbenější než původní zimolez obecný jsou jeho cizokrajní příbuzní. Vedle zmiňovaného zimolezu tatranského jde zejména o intenzivně vonící zimolez německý a zimolez Heckrottův, zimolez ovíjivý nebo zimolez Henryův, který se uplatňuje jako stálezelená ovíjivá rostlina. Dekorativní zimolezy jsou nenáročné druhy, které dobře snášejí řez. Popínavé druhy se uplatní také jako živý plot. Vyžadují však nosnou konstrukci se zabudovanými svislými prvky.
V poslední době se v českých zahradách objevuje i zimolez modrý (zimolez kamčatský). Oproti svým příbuzným plodí nasládlé jedlé plody. Mají podlouhlý tvar. Pro tmavě modrou barvu a lahodnou chuť se jim říká kamčatské borůvky.
Za zmínku stojí i zimolez japonský. Ten je u nás vzácností, zato ho najdeme jako nedílnou součást tradiční čínské medicíny. Jako jediný zástupce rodu zimolez se uplatňuje jako léčivá rostlina. Jsou mu připisovány zejména protizánětlivé vlastnosti. Má pomáhat se zažívacími potížemi, je močopudný a čistí krev.
