Olga Sommerová natočila v 90. letech poměrně velké množství televizních dokumentů do cyklů Oko, Gen, Genus, Diagnoza, Jak se žije. I v nich si často vybírala ženské objekty zájmu (Olga Havlová, Anna Fárová, Dagmar Hochová, Iva Janžurová) a nezřídka s nimi řešila kromě jiného i ženskou otázku.

Svou filmově literární sérií O čem sní ženy/muži (budou následovat děti a starci?) Sommerová sebe samu pasovala na autoritu českého "genderového" uvažování. Jedni vyzdvihují její osvětový přínos, druzí ji zatracují jako militantní a nerozlišující feministku.

Moje 20. století | Foto: Česká televize

Zajímavější než mediálně viditelná sebeprezentace v souvislosti s cyklem O čem sní... jsou méně nápadné dokumenty typu příspěvků do cyklu Ztracená duše národa věnovaného represivním praktikám komunistického režimu: Sommerová pro něj natočila čtyři dokumenty (Ztráta důstojnosti, Ztráta tradice, Ztráta slušnosti, Ztráta víry).

Sommerové se povedlo zachytit i zajímavý osud ženy na okraji společnosti v dokumentech Máňa a Máňa po deseti letech. Vydařený byl i loňský projekt Moje 20. století o Adrieně Šimotové, Lence Reinerové a Soně Červené, třech významných ženách narozených za první republiky.