Výzkum: Ženy se stydí říct, že nestíhají. Raději dodrží termíny. U mužů je to naopak
Pokud mají ženy požádat o posunutí termínu odevzdání práce, bez ohledu na pracovní postavení a zkušenosti zažívají nepříjemnější pocity než muži. Nový výzkum ukazuje, že si připadají nekompetentní a mají pocit, že svému okolí tak přidávají práci. Takové vnímání má reálné dopady. Ženy častěji zažívají stres a syndrom vyhoření. Přitom existuje jednoduché řešení.
Výsledky amerického výzkumu z letošního listopadu ukazují, že ženy žádají dvakrát méně o prodloužení termínu k odevzdání úkolů než muži. V porovnání s druhým pohlavím mají pocit, že budou zatěžovat ostatní a v očích svého týmu vypadat jako nekompetentní.
Tolik práce a tak málo času. Pocit, který narostl během doby pandemie zejména u pracujících matek. Ty v americko-britské studii z letošního ledna uvedly, že každý týden věnovaly péči o děti a domácnost o pět hodin týdně více než jejich partneři. Tento fakt následně potvrdily výsledky americké studie z letošního března, podle nichž 23 procent zaměstnaných žen s dětmi ve věku do deseti let zvažuje, že opustí své pracovní místo - v porovnání s 13 procenty mužů.
Společně s narůstajícími úkoly v domácnosti plynoucími z distanční výuky potomků poukazuje zmíněný nový americký výzkum na zajímavý faktor stojící za pocity časové tísně žen: na rozdíl od mužů se zdráhají požádat o prodloužení termínu k odevzdání práce, a to i v případě, že se jedná o deadline, který by šel bez problémů posunout.
Bez ohledu na pracovní postavení a zkušenosti ženy udávají, že se v takové situaci cítí méně komfortně než muži. "Pochopitelně, ženy mají pocit, že musí udělat spoustu věcí a nemají dostatek času. Naše výsledky ale ukazují, že to, že si neřeknou o prodloužení termínu, podkopává jejich životní pohodu a výkon," uvedl Grant Donelly, spoluautor studie a profesor marketingu na americké The Ohio State University's Fisher College of Business.
Výzkum zahrnoval devět studií provedených na více než pěti tisících ženách a mužích, mezi nimiž byli pracující osoby i vysokoškolští studenti a studentky. Jako součást jedné ze studií mělo 103 vysokoškolských studentů a studentek vypracovat v rámci obchodního kurzu esej. Na odevzdání měli týden s tím, že můžou Donellymu napsat e-mail s žádostí o posunutí termínu. Mužská část zkoumaného vzorku si o prodloužení řekla dvakrát častěji než ta ženská.
V jiné studii si měli účastníci výzkumu představit, že mají do druhého dne odevzdat návrh programu společenské události s tím, že na jeho vypracování potřebují více času. Výzkumníci se dotazovaných ptali na pocity, které v souvislosti s tím, že si mají říct o více času na práci, zažívají a zda se domnívají, že taková žádost ovlivní práci jejich týmu a to, jak je kolegové vnímají. Výsledky ukázaly, že se ženy více než muži domnívaly, že je bude okolí vnímat jako nekompetentní a budou takovým rozhodnutím zatěžovat svůj tým i nadřízeného.
"Pociťované břemeno a emoce jako stud, zahanbení, rozpaky a vina vysvětlují, proč ženy v souvislosti s žádostí o prodloužení prožívají větší pocity nepohodlí než muži," vysvětluje Donelly.
Takový ostych přitom může danou osobu spíše poškodit. Učitel, který v rámci studie práce známkoval, lépe ohodnotil jedince, kteří ji odevzdali po oficiálním termínu odevzdání, aniž by měl tušení, zda se jedná o eseje zaslané v termínu, rovněž neznal ani účel výzkumu.
Negativní pocity žen mají přitom reálné a vážné dopady na jejich životní pohodu - účastnice výzkumu častěji než druhé pohlaví udávaly, že se cítí ve větší časové tísni a prožívají syndrom vyhoření.
Podle Donellyho se nabízí jednoduché řešení - organizace a společnosti by měly zavést formální způsob a pravidla, za jakých je možné o prodloužení termínu požádat. "Ženy si říkaly o více času ve stejném rozsahu jako muži, pokud měla organizace zavedený formální a oficiální postup pro podání žádosti o posunutí data odevzdání úkolu," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat: Už tě tlačí tenisky? Jemně si skrč prstíky a ještě vydrž. I taková řešení přinesl rok pandemie (21. 4. 2021)
