V pražské ordinaci psychoterapeutky Ivany Dlouhé je klid, který se přenese i do vaší mysli. Nejenže se tu naučíte vypnout a vyčistit si hlavu, ale najdete tu i odpovědi na otázky, které člověka trápí.

Dnes se dá téměř vše vyřídit online. Nemusíme na poštu, do banky, na nákup. Jak je možné, že máme tak málo času a tolik stresu?

No právě proto. Nikdy jsme spolu tak málo nemluvili jako právě v této době. Hodně času prosedíme u počítače, a když už se od počítače zvedneme, vezmeme do ruky mobil a začneme psát SMS. Stačí se podívat na lidi např. v restauraci u oběda. Dříve to byly chvíle, kdy jsme probírali denní události, ale dnes koukáme do mobilu. Nehledě na to, že v telefonu, který leží v noci na nočním stolku, nám příchozí maily narušují spánek. Je škoda, že z tohoto důvodu máme méně času pro ty, kteří nás potřebují. Ne vždy je technika přínosem.

Poznáte už na pohled, s čím za vámi lidé přicházejí a co je trápí? Projevuje se strach či stres na tváři, na fyziognomii?

Většinou ano. Ale to pozná téměř každý na druhém člověku, že není v pohodě a že má nějaké trápení. To, s čím za mnou klienti přicházejí, to mi řeknou sami, pokud mám jejich důvěru. Ale pokud člověk hledá pomoc, je připraven se svěřit. Dnes není problém vyhledat odborníka, který může pomoci, ale je problém si přiznat, že pomoc potřebuji. Čím dříve odborníka vyhledám, tím lépe a v kratším čase mi může pomoci.

Máte dlouholeté zkušenosti. Mění se nějak věci, které lidi děsí a stresují, nebo je to pořád stejné a hlavní pramen jejich úzkostí je v jejich osobní situaci?

Pokud dochází dlouhodobě k přetížení jedince po psychické stránce, může dojít ke snížení odolnosti vůči stresu nebo k nevratnému poškození psychického stavu. A to ať je příčina v pracovním, či v soukromém životě. Tito lidé jsou pak mnohem citlivější na negativní informace a podněty z okolí, více se jimi zabývají a mnohem více se jich dotýkají. Tyto úzkostné stavy negativně ovlivňuje také samota.

Pomáhají "přežít" a zvládnout situaci každodenní rituály?

Každý z nás má své zažité rituály. Pro někoho je to chvilka klidu u kávy po návratu ze zaměstnání, pro někoho čtení pohádky dětem před spaním, ale každý tyto rituály dělá rád. Proto si je udržuje a více či méně pravidelně je opakuje. Jsou to chvíle klidu, kdy můžeme vypustit starosti a na chvíli se zastavit. I kdyby to bylo jen deset nebo dvacet minut, je pro tělo i mysl vítaný odpočinek s blahodárnými účinky.

Co je dalším způsobem, jak lze získat klid v duši?

Velmi pozitivně na psychiku působí sport nebo jakákoliv fyzická námaha. Pohybem dochází k celkovému psychickému uvolnění, což je důsledkem lepšího okysličení mozku. Dalším moderním způsobem, jak zklidnit mysl, jsou relaxační systémy, které umožňují hlubokou regeneraci a aktivaci fyzických a duševních rezerv, a to bez jakékoli námahy. Způsobí, že se mozkový rytmus převede do uvolňující Alfa, Delta nebo Theta oblastí. Faktor Alfa vln je základním příznakem duševního i tělesného uvolňování. Umožňuje, abychom byli vnímaví, více si pamatovali, byli kreativní, měli fantazii a intuici. A to bez jakýchkoliv medikamentů a vedlejších účinků.

Vy máte speciální techniku, jak lidi zbavit stresu. V čem spočívá, v čem je jedinečná a k čemu se dá využít?

I já využívám běžné uvolňovací techniky, ale překvapivých výsledků dosahuji díky relaxačním systémům. Základem je dokonale sladěná audio-vizuální technologie. Klienti velmi pozitivně tyto systémy hodnotí a troufám si říct, že se na ně těší, což dokazuje i jejich hodnocení na mých webových stránkách. Pravidelným používáním těchto systémů dochází ke zlepšení duševního i fyzického zdraví. Tuto metodu využívám v praxi již několik let a v poslední době se rozšiřuje i do firem, kde je zaměstnancům k dispozici v odpočinkových zónách.

Jak taková seance u vás probíhá?

Rozeznívající se tóny, které uslyšíte v prvních okamžicích, navozují uvolnění a zklidnění. Váš dech se zpomalí a je pravidelnější. Do vaší mysli vstupuje představa plápolajícího ohně či měnící se hra světel a stínů při jízdě stromořadím, možná myslíte na třpytící se mořské vlny v letním slunečním svitu. Od začátku těchto světelných efektů slyšíte krásnou uvolňující hudbu, u některých programů i s hlasovým doprovodem. Stav, který zažíváte, je novou formou tělesného a mentálního uvolnění. Získáváte životní rovnováhu a sílu pro klidnější průběh reality všedních dní. Po fázi uvolnění se nám naše okolí zdá klidnější, láskyplnější, jemnější.

Jak jste k tento způsob relaxace vlastně objevila? 

Tuto průlomovou metodu jsem poprvé viděla před pěti lety v Německu, kde ji využívali pro zklidnění a vyšší soustředěnost golfistů před turnajem. Golf, jak známo, vyžaduje velké soustředění a čistou hlavu. Již v té době byl tento systém držitelem celosvětového ocenění AWARD. Jsem k těmto věcem skeptická, proto jsem více než rok přístroj testovala sama na sobě a ověřovala si pravdivost studií, které vypracovali odborníci z oblasti zdravotnictví po celém světě. Vývoj tohoto relaxačního zařízení totiž započal v USA před 47 lety.

Katastrofické scénáře nás dnes provázejí na každém kroku: války, migrace, finanční kolapsy, klimatické změny. Jak s tím vědomím vůbec žít?

Každý z nás má svůj vlastní život a prvotním úkolem každého z nás je žít ho co nejlépe. To znamená, že tyto katastrofické scénáře, které dnes a denně slyšíme ze sdělovacích prostředků, nás ovlivňují, ale dokud nijak negativně nepůsobí na náš vlastní život, je dobré řešit je jen do určité míry. Jsou to situace, které se opakují neustále dokola a my jako jedinci je nijak nemůžeme ovlivnit ani změnit. To je dobré si uvědomit a zbytečně se jimi nestresovat. Vezměme si například krizi, která vyvolala velké znepokojení ve všech sdělovacích prostředcích, a dokonce i ovlivnila přímo naše životy. Stačí se jen podívat do historie, že se opakuje s pravidelnou přesností a vždy po krizi začíná obnova a ta nám přináší lepší časy.

Díky "pokroku" a technologiím bychom vlastně měli mít víc času na odpočinek, relaxaci a uvolnění. Ve skutečnosti to tak ale většinou nebývá. Čím myslíte, že to je?

Je pravda, že technický pokrok běží mílovými kroky dopředu. To vyžaduje neustálé vzdělávání a současně přináší vyšší nároky na pracovní výkony. Trávíme hodně času v práci a na odpočinek a relaxaci zbývá čím dál méně času. Často ale také u počítače trávíme čas úplně zbytečně např. vyhledáváním oblečení, které si stejně neobjednáme atp.

Umí dnešní lidé stres zvládnout? Jak se projevuje jeho vliv?

Odolnost vůči stresu je individuální. Událost, která u jednoho člověka vyvolá nepřiměřenou reakci, jako je např. vnitřní třes, pocit marnosti, deprese, atd… může u jiného člověka jen vyvolat povznesený úsměv na tváři. Je mnoho technik, jak stres zvládat, ale i tady platí, že je lepší prevence než řešit následky.

Proč nedokážeme mít jednotlivé složky života v rovnováze? V čem je problém? V nás, nebo v hektickém směřování společnosti? Ale společnost - to jsme přece my. Nebo ne?

Ano, společnost, to jsme my. Dnešní doba je mnohem hektičtější, než byla před padesáti lety, ale také se velmi posunuly technické a komunikační možnosti, které využíváme všichni. Každý z nás je jiný a toto působení "novot" přijímá každý jinak. Vezměme si např. sdělovací prostředky. Nikdy v minulosti jsme nebyli zahrnuti takovým přívalem informací, jako je tomu dnes.

Ze zkušenosti vím, že ty špatné zprávy si zejména starší lidé pamatují lépe než ty dobré. Čím více špatných informací, tím více sklon k melancholii a k negativnímu pohledu na život. Mladí už si informace více vybírají a zaměřují se spíše na ty, které jim pomáhají ať profesně, či v osobním životě.

Spousty lidí utíkají k esoterice. Je to podle vás cesta?

Je mnoho otázek, na které ani dnešní věda nedokáže dát jednoznačnou odpověď. Proto někteří hledají alternativní cesty, jak se více dozvědět o své minulosti či budoucnosti. Vždyť i ti nejlepší vědci byli ve svých dobách prohlašováni za blázny, ale bez nich bychom dnes nebyli tam, kde jsme. Proto bychom neměli odsuzovat nikoho s odlišným názorem na život, pokud neubližuje sobě a svému okolí. Žijeme v tak krásné době, že si můžeme svobodně vybrat, kterou cestou chceme jít a čemu chceme věřit. A toho bychom si měli vážit.

Kdybyste měla ze svého oboru dát jedinou radu, která by to byla?

Vždycky si vzpomenu na citát: Pokud nemám nepřítele sama v sobě, nepřítel zvenčí mi nemůže ublížit.