Pavla Rychtarčíková překonala nejen potíže, náročné i pro zdravého člověka, ale především svou nemoc! Po 42 dnech v sedle stanula česká diabetička v cíli: na nejsevernějším bodě Evropy - norském mysu Nordkapp.

"Je to nepopsatelný pocit. Nadšení, úleva, pocit zadostiučinění, vděk osudu, že vše proběhlo hladce a zároveň smutek z toho, že to končí...," sděluje první dojmy česká turistka a dodává: "Bylo to náročných šest týdnů, ale stály za to!"

Rok plánů, měsíc a půl cesty

Pavla Rychtarčíková, učitelka z gymnázia v Ostravě vyjela spolu se svou slovenskou kamarádkou Janou Hagendorfovou na pouť dlouhou 4200 kilometrů v pondělí 16. července. Mají hodně společného: lásku ke sportu, k cestování a diabetes prvního typu.

"Plánovaly jsme to zhruba rok. Obě jsme zvyklé sportovat, byly jsme trénovat v Tatrách, snažily jsme se připravit," popisuje Pavla. Zásadním faktorem v celé cyklotúře byla právě cukrovka, se kterou se obě účastnice již od dětství potýkají.

Glykémie se musí hlídat!

S kompenzací diabetu Pavle na cestě pomáhala inzulinová pumpa a kontinuální monitoring glykémie.

"Bez senzoru si to vůbec neumím představit. Námaha, endorfiny, občas stres a hladina cukru se pohybuje dost nevyzpytatelně. I když jsem zvyklá s diabetem žít od dětství, toto je přece jenom něco jiného, než když je člověk v běžném pracovním režimu," říká Pavla a dodává: "Hlídání glykémie mi dalo během cesty sice zabrat, ale naštěstí jsem vše zvládla bez větších potíží."

"Pojedu sama!"

MUDr. Kateřina Štechová, diabetoložka z FN Motol, k tomu uvádí: "Pohyb je pro pacienta s diabetem velmi důležitý, ale vytrvalostní sporty obecně nejsou příliš vhodné. Během dlouhodobé zátěže dochází ke spotřebování energetických zásob a pacient je ohrožen i těžkou hypoglykémií. Pokud se i přesto rozhodne podnikat nějaké vytrvalostní aktivity, je potřeba se na ně patřičně připravit. Dále musí být zajištěno pečlivé monitorování glykémie a zázemí."

Vše ale mohlo skončit už týden po startu. Jana si před Hamburkem způsobila úraz kolene a musela cestu ukončit. "Obě jsme měly depku. Janka z toho, že po tak krátké době končí a co všechno chtěla ještě vidět, a já z obav a otázek, co mám dělat dál…" říká česká turistka. Po dlouhém váhání se rozhodla v pouti pokračovat sama.

Číhali na ni hadi!

Za šest týdnů projela Pavla Německo, Dánsko, trajektem do Osla a přes celé Norsko až na jeho nejsevernější výběžek. Na kole ujela přes 3000 kilometrů a prožila 42 dnů neuvěřitelných zážitků.

V Drážďanech narazila na Utter a Anje, které jim ještě s Janou nabídly ubytování ve svém zvířaty naplněném bytě, ve Wittenborgu čekala Pavlu zkouška jejích dvou fóbií - strach z výšek a z hadů.

Nocovala na pláži pod širým nebem, v přepychových dánských kempech, v norské divočině i na lavičce v Trondheimu, brodila se přes ledový norský potok, potkala spoustu zajímavých lidí a pokochala se nádhernou přírodou.

"Kapitola sama pro sebe bylo taky počasí. Za celou dobu bylo tak polovinu dní hezky a polovinu pršelo. A to párkrát tak, že létaly hromy, blesky, větve.. naštěstí já i moje vybavení jsme to zvládli, i když kapky do ešusu jsem ve stanu taky chytala," vypráví Pavla.

Sama na triumf

Oproti původnímu plánu oslaví Pavla Rychtarčíková svůj triumf  na konci Evropy sama. Původně se na Nordkappu měla setkat s kamarádem Martinem a druhou účastnicí cyklotúry Janou Hagendorfouvou. Návrat do České republiky měli podniknout společně autem. Situace se ale vyvynula jinak.

"Mrzí mě, že Janka s Martinem nemohli přijet, moc jsem se na ně těšila. Za ten měsíc jsem si už ale celkem zvykla být jen sama se sebou," říká s humorem Pavla. "Chtěla bych poděkovat Jance za alespoň jeden společný týden, kamarádům z Diaktivu, kteří mi byli vzdálenou oporou, rodičům, že to doma zvládli i čtenářům mého blogu za slova povzbuzení," uvádí Pavla.

Pavla Rychtarčíková celou svou pouť zdokumentovala v internetovém blogu, který najdete ZDE. 

Vstoupit do galerie | 7 7 nejdivnějších alergií: Číhají i na vás?