V extra restauracích i televizních show s vařečkou vidíme samé muže, ale doma je vaření většinou doménou žen. Zvláštní, už proto, že víme, že ženy obvykle mají mlsnější jazyk.

Chuť je nejméně vyvinutým lidským smyslem. Průměrný člověk má zhruba 10 000 chuťových pohárků. Až 35 % žen se rodí s „extra" chuťovými pohárky, zatímco mezi muži je takzvaných superochutnávačů se zvýšeným počtem chuťových buněk pouhých 15%.

Prověřená kombinace

Ženy mají lepší čich než muži, a to po celý život, a přesto pracují jako "nos" u parfemářských firem opět většinou muži. 

Ačkoliv se to na první pohled možná nezdá, chuť je velmi úzce propojena s čichem. Chuť má ovšem menší citlivost než čich. Ztráta čichu tak může způsobit omezení či dokonce ztrátu vnímání chuti. Podobný efekt mají ovšem i některé léky a ke ztrátě chuti též může dojít vlivem nedostatku zinku v organismu.  A celá dvě procenta lidí nemají čich vůbec.

Jednotlivé chuti cítíme na specifických oblastí jazyka - hořké  v zadní části jazyka, kyselost po stranách, slanost vpředu a sladkost na jeho špičce. U žen je více vyvinuto vnímání sladké chuti, u mužů naopak slané. Proto jsou kombinace obou chutí tak úspěšné - chutnají všem.

Hořká příchuť je chuť jedů a signalizuje organizmu nebezpečí. Z tohoto důvodu většině lidí přirozeně nechutná alkohol. Muži jsou k hořké chuti méně citliví, což vysvětluje, proč je mezi drsným pohlavím populárnější pivo. Pro superochutnávače je hořká příchuť téměř nesnesitelná.

Kyselou chuť rozeznáváme nejen chuťovými pohárky, ale i nervovými zakončeními ve sliznici dutiny ústní.

Naplňte své pohárky

Hlavními orgány chuti jsou chuťové pohárky umístěné ve vláskovitých papilách, které vybíhají z horního povrchu jazyka a které je možné nalézt též ve sliznici měkkého patra zadní stěny hltanu.

Chuťové pohárky jsou malé baňaté útvary ve slizničním povrchu. Slizniční povrch je nad chuťovým pohárkem prohlouben v malou jamku. Chuťový pohárek je tvořen ze dvou částí - z vlastních chuťových smyslových buněk a z podpůrných buněk.

Chuťové buňky jsou štíhlé tyčinky, jejichž konec je opatřen krátkou štětičkou trčící do chuťové jamky. Podpůrné buňky tvoří plášť a také osu chuťového pohárku.

Buňky pláště jsou štíhlé vřetenovité útvary, mezi kterými jsou uloženy smyslové buňky. Na stěnách smyslových buněk začínají chuťová vlákna, která pokračují do nervové soustavy. Všechna tato vlákna končí v centrálním chuťovém jádru.

Bez chuti?

Za mnohem důležitější orgán pro vnímání chutí, než je samotný jazyk, je třeba považovat nos - sídlo čichového ústrojí. To se totiž na celém procesu rozpoznání chuti podílí přibližně 75% a umožňuje rozpoznání tisíce různých molekul. Z tohoto důvodu můžeme mít v případě rýmy pocit, že je jídlo jako bez chuti - cesta k čichovému receptoru je totiž zablokovaná hlenem.

Stejný stav nastává i v případě, že je funkce čichu omezena z jiného důvodu, např. v důsledku chemického poleptání sliznice nebo úrazu.

Omezení či vnímání chuti může mít několik příčin. Prvotní příčina může být lokalizována buď přímo v ústech nebo v jiné, relativně vzdálené části těla - např. v středoušní dutině či krční páteři. Z místních příčin se může jednat o celou řadu rozličných zánětů jazyka.

Nepříjemné jsou i alergické reakce na různé léky či ústní vody a nebo infekce, které však bývají většinou součástí rozsáhlejšího procesu.

Kouříte?

Vnímání chuti jídla a požitek z něj může též významně ovlivnit závislost na nikotinu, tj, silné kuřáctví. Úbytek citlivosti chuťových vjemů a zároveň také výraznější větší úbytek citlivosti čichových vjemů je možné pozorovat u jinak zdravých osob ve věku kolem šedesáti let, přičemž tento fakt se může projevit sníženým zájmem o příjem potravy.

Pokud dojde k poruše vnímání chuti z důvodu poškození čichového orgánu, neexistuje prakticky žádná možnost nápravy a poškození je trvalé. Postiženému tak zůstanou jen základní vjemy, což znamená, že bude moci vnímat jen sladké, hořké, slané, kyselé a chuť glutamanu sodného.

Znáte umami?

Poslední výzkumy však ukazují, že základních chutí je nejméně pět. V roce 2000 ale získala umami status základní chuti, a doplnila tak sadu čtyř základních slaná, sladká, hořká a kyselá.

Tato tzv. chuť umami je těžko definovatelná chuť. Dá  se přeložit jako „lahodný" nebo „chutný" a označuje chuť glutamátu, typického pro japonskou kuchyni. Běžně se vyskytuje v rybách, houbách, rajčatech nebo třeba v zeleném čaji.

Pokud je přítomná, jídlo nám chutná, aniž bychom věděli proč. Proto se zpočátku vědci domnívali, že umami není chuť sama o sobě, ale pouze zvýrazňuje ostatní chutě. Jak funguje chuť

Chuť má význam pro reflexní vyměšování trávicích šťáv, hlavně slin a žaludeční i pankreatické šťávy.

Podnětem pro chuťové buňky jsou chemické látky rozpuštěné ve vodě a slinách. Potraviny, které se často používají právě pro jejich výraznou chuť k ochucení pokrmů, jako např. houby a rajčata, mají vysoký obsah glutamátu.

Glutamát sodný je sodná sůl kyseliny glutamové, což je aminokyselina, která se běžně vyskytuje prakticky ve všech potravinách zvláště v potravinách s vysokým obsahem bílkovin, jako jsou mléčné výrobky, maso a řada různých druhů zeleniny. Glutamát je rovněž produkován v lidském těle, kde má důležitou úlohu při zajišťování normálních životních funkcí. Ale pozor, podle některých zjištění je glutamátová příchuť návyková a funguje jako droga!