Jsem běžkyně, sociální pracovnice a terapeutka. Je mi 26 let a jsem nezadaná. Jsem kamarádka, smíšek, mám ráda život. Dlouho jsem ho však žila s mentální anorexií.

Trápila mě 11 let, zažila jsem epizody zvracení a záchvatovitého přejídání. Teď už vím, že nemoc představovala nenaplněnost, touhu po dokonalosti a výkonu, neschopnost orientovat se ve vztazích.

Chtěla jsem se zabít

Bojovaly jsme spolu dost dlouho a navzájem jsme se rozhodly zabít. Měla jsem v plánu sebevraždu. Trpěla jsem silnými depresemi. Sice jsem tentokrát neměla tak nízkou váhu, jako když se mentální anorexie objevila poprvé, ale byla o to zákeřnější.  Vzala mi hodně po stránce psychické a fyzické. Protože v dospělosti to není legrace. Vážila jsem necelých 37 kg a ztratila menstruaci.

Doporučujeme: Téma: Mentální anorexie

Byla jsem závislá na projímadlech. Bylo to dost potupné. Fyzicky náročné a bolestivé. Výčitky mě donutily k sebepoškozování - zůstaly mi na ruce jizvy, které jsou viditelné. Přestaly mi růst vlasy, lámaly se mi nehty, byla mi neustálá zima.

Neuměla jsem být sama sebou

Jedla jsem jen jeden jogurt denně a pár kousků ovoce. Měla jsem před sebou státnice, půlmaratón, hledala jsem si práci. Stáhla jsem se do ústraní od přátel, od okolí, od rodiny. Trpěla jsem samotou, ale přitom jsem ani nedokázala být sama se sebou - být sama sebou. Vytratila se spontánnost, úsměv, chuť a radost.

Nakonec jsem se nezabila. Zaťala jsem zuby, pěsti a bojovala. Začala jsem od nuly. Vyhodila projímadla, začala jsem jíst. Od začátku jsem se učila, co ano, co ne.

Hodně to bolelo

Snášela jsem bolesti  při zažívání, když se tělo regeneruje po užívání laxativ. Když jsem něco málo přibrala, přestávala mi být taková zima. Začala jsem vyhledávat více společnost, i když jsem z toho byla dost unavená. Protože nepozornost a roztěkanost, kterou anorexie působí, unavuje a způsobuje výpadky, že prostě vypnete a neposloucháte, co ostatní říkají.

Čtěte také: Nejhorší případ anorexie v historii. S dobrým koncem!

Hodně mi pomohlo běhání, které miluji, je mým životem a tím, čím jsem, jsem právě díky jemu. Miluji dlouhé tratě, které přesahují 20 km. Jsem přihlášena na maraton, mám za sebou půlmaratón.

Už umím říkat ne

Začala jsem se věnovat běžným věcem, ale nemůžu říct, že se život vrací do zajetých kolejí. Je to spíš jako když odejde povodeň. Utváří se a buduje nová část mého života. Ta zdravá, o které jsem dřív jen snila.  Zeď jsem si sny začala plnit.

Začala jsem pracovat jako terénní sociální pracovnice. Letos otvírám svou vlastní terapeutickou praxi. Napsala jsem články do odborného časopisu. Plánuji stěhování do podnájmu.Uvědomila jsem si, že můžu vyjadřovat své potřeby, můžu být sama sebou a spontánní. Můžu říkat ne.

Zvládla jsem to

Ráda bych poděkovala Občanskému sdružení Anabell a svým přátelům a blízkým. Nevzdali to, byli se mnou a jsou. Objímali mě, když jsem je odháněla, drželi za ruce, psali a povídali si se mnou dlouhé hodiny.

Můj příběh nějak začal a skončil. Naučila jsem se přijímat mentální anorexií přijímat, dokonce s ní mluvit. Žiju tak, že má v mé hlavě stanovené místo a dokážeme spolu vycházet. Občas se ještě objevují ve slabých záchvěvech deprese, ale často si už říkám "zvládla jsem to". 

Lenka

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Které slavné ženy bojovaly s anorexií?

Zázračné ovoce: Zábava na večírku i pomoc při cukrovce

Tloustne se z topení. Uberte a uvidíte!

Vstoupit do galerie | 5 Co se děje v těle při sexu?