Pokud z vás ani blížící se jaro nevydolovalo nadšení,  pak máte fakt problém. To už není lenost, ale nemoc! 

Vždycky v tuto dobu, kdy se zima nechce vzdát své vlády, nás zachvátí únava, a je to tak v pořádku. Nedostatek slunečního světla, všudypřítomné bacily a nízké teploty organismus vyčerpávají. Pak ale zasvítí slunce, okna chtějí umýt a blížící se Velikonoce jako svátky jara a nového života v nás rozproudí novou energii a chuť se pustit do všeho znovu.

Život nás už nezajímá

Jenže někdy to prostě nefunguje. Smysl nevidíme už v ničem, na nic nám nezbývají síly. Kdo to nezažil, neumí si to ani představit. Říká se tomu syndrom vyhoření.

Odborníci se nedokáží shodnout, co je jeho původem. Vyznačuje se totálním duševním, tělesným i emocionálním vyčerpáním, kdy pacient nemá na nic energii a nic ho nezajímá.

Podle jedněch jde o důsledky pracovní činnosti, zatímco druzí se kloní k názoru, že vyhoření je jen součástí širšího onemocnění - deprese.  Nezabíjí, ale způsobí, že nestojíte o život.   

Spouštěčem je stres

K nejrizikovějším patří profese zdravotní sestry, stejně jako všechna zaměstnání s vysokým podílem emoční účasti (lékaři, učitelé, ošetřovatelé, taxikáři atd.) a všechna vysoce exponovaná povolání. Častou obětí jsou i studenti.

Jde o stav, kdy  vám nezbývá skoro žádná síla na to, abyste žili. Spouštěčem vyhoření, neboli burn-out, obvykle bývá permanentní stres. Název této nemoci vymysleli už v 70. letech vědci Maslach a Jackson a ve své studii stanovili její tři hlavní kritéria:

• emoční vyčerpání
• odosobnění
• sníženou vůli úspěšně vykonávat činnosti

Nejhůře jsou na tom ti, kdo trpí všemi třemi příznaky. Ale emoční vyčerpání je nejzávažnějším příznakem.

Hlídejte se!

Onemocnění znamená ztrátu zájmu a motivace k jakékoliv činnosti. Snižuje produktivitu, požírá energii a vzbuzuje pocity beznaděje, bezmoci, cynismu a znechucení. Ohrožuje nejen vaši práci, ale i vztahy, a dokonce i fyzické zdraví.

K rozvinutí syndromu vyhoření nedojde přes noc. Lidé by neměli přehlížet varovné signály. Čím dřív je poznáte, tím lépe s chorobou můžete bojovat.

Zpozornět byste měli, pokud se u vás objeví kombinace některých, nebo dokonce všech těchto příznaků:

• podrážděnost
• ztráta energie a motivace k činnosti
• frustrace a bezmoc
• netečnost, izolace
• pocit neúspěchu
• beznaděj
• smutek
• cynismus a sobectví, které nelze vůlí překonat

Jen stres nebo už vyhoření?

Vyhoření je často následkem dlouhodobého stresu, ale nejde o totéž. Lidé ve stresu se domnívají, že pokud by se jim podařilo mít vše pod kontrolou, cítili by se lépe. Lidé se syndromem vyhoření se cítí prázdní, a nevidí žádnou naději na pozitivní změnu.

Tento problém se  také vyznačuje rozpornými a často zcela protichůdnými projevy. Překotnou činnost střídá nedostatek jakékoliv činnosti, po přehnaných pocitech  následuje naopak otupělost, místo nutkavosti a hyperaktivity člověka zachvátí bezmoc a beznaděj.
 
Takové vyčerpání životní energie ubírá motivaci, ideály, chuť a odhodlání. Projevuje se úzkostí a vede k depresi, netečnosti a často dokonce k paranoie.
 
Dlouhodobé vyčerpání a snížený zájem většinou v souvislosti se zaměstnáním je často výsledkem enormního pracovního úsilí v kombinaci s nedostatečným časem na odpočinek. Říká se, že lidé s určitými osobními rysy, například neurotici, jsou k němu náchylnější.

Co pomůže?

Protože jde o nemoc obvykle spojenou s profesí, úspěch mívá volba jiného zaměstnání. Takové řešení však může vypadat jako z říše snů, a tak je nutné volit méně radikální postoj. Často pomůže i jen malá změna: sednout si na jiné místo, změnit oddělení, nebo jen si prohodit úkoly s kolegou, popřípadě zbavit se úkolů, které vás vyčerpávají nejvíc.

Ale nejúspěšnějším receptem, jak bojovat se syndromem vyhoření, je jednoduchá rada: být co nejvíce s druhými lidmi, i když vám zdánlivě lezou na nervy. A to nejen se svými nejbližšími z rodiny, ale i s ostatními - s přáteli, kolegy a známými, s nimiž nás spojují podobné zájmy.

A co je nejdůležitější? Nikdy nepřestat komunikovat!