Děti se vztekají, když nejsou spokojené, nebo si chtějí něco vyvzdorovat. Platí to i o vás? Mnozí z vás řeknou, že by v takovém případě ze vzteku nevyšli…Jistě, vztek je u dětí projev bezmoci, někdy nevychovanosti, ale je to také potřebná forma uvolnění. Nemůžeme se pořád kolem sebe usmívat a uvnitř syčet jako papiňák.

Hněvat se jako dáma

Pokud není vztek ventilován, sám o sobě nezmizí. Uloží se ve vás a jeho základ si počká na další „příště", hromadí se a nakonec vybuchnete kvůli takové banalitě, která by vás normálně nechala poměrně v klidu.

I hněvat se můžeme „na úrovni", kultivovaně, musíme to mít pod kontrolou, umět argumentovat. Důrazně můžeme říct, co se nám nelíbí, ale reagovat je potřeba odpovídajícně dané situaci. Agresivní, často bezdůvodný a zbytečný vztek nám může přinést stavy úzkosti, špatný spánek a únavu.

I hněv je někdy léčivý

Dlouhodobě skrývaný hněv se postupně mění v agresi, kterou často ublížíme někomu nevinnému. Zdravě se vyvztekat  je tedy potřeba v té správné chvíli, kdy nás tento pocit ovládá. Dlouhodobé potlačování těchto pocitů se nepříznivě odrazí na našem zdraví - problémy se vředy, žlučníkem, vysokým tlakem a bohužel i rakovinné nádory může způsobit právě dlouhodobá nepohoda a stres.