Nedívejte se, máme doma bordel! Okřídlená věta českých hostitelek a hostitelů bývá pravdivá jen zřídka. Existují však některé mimořádně výživné případy domácího nepořádku. Ale to už není jen přechodná stav, to je nemoc!

Když nepořádek překročí běžné „provozní" hranice a stane se z něj totální zaneřádění,  může se jednat o příznak duševní poruchy.  Kdy se jedná ještě o lenost nebo jen přechodnou nechuť uklízet, a kdy už jde o patologický jev, který vyžaduje léčbu?

Máte to doma?

Něco podobného si nejspíš myslí všichni rodiče pubertálních dětí, když vstoupí do jejich pokoje, kde „cokoliv může být kdekoliv" a na psacím stole se vytvářejí surrealistiká seskupení ponožek, prázdných talířů, cédéček, papírových kapesníků, plyšáků a deodorantů, dokonale promíchaných se sešity, výbavou do fitka a obalů od žvýkaček.

V takové směsi se lehce ztratí maturitní vysvědčení, tisícovka na tramvajenku - zkrátka cokoliv. Zachovejte ale klid, váš puberťák z toho nejspíš postupně vyroste, a až ho jednou navštívíte v jeho novém vlastním domově, nepořádníka nejspíš ani nepoznáte!

Státní archív v 1+1

Horší je, pokud s hromaděním věcí bez ladu s skladu začnou lidé v dospělém věku nebo dokonce na prahu stáří. V terminologii sociálních pracovníků se jim přezdívá archiváři, protože shromažďují například celé ročníky novin a časopisů, jindy knih nebo různých záznamů, a  jsou přesvědčeni o nutnosti uchovat je dalším generacím.

Může jít však o předměty jakéhokoliv druhu, nezřídka pocházející ze smetišť. Není výjimkou, že mezi stohy naskládaných věí zachovávají jen úzké uličky, aby se vůbec dostali do kuchyně nebo k posteli...

Zřejmá psychická úchylka v takové podobě už může z pochopitelných důvodů představovat i ohrožení pro okolí, například kvůli nebezpečí  vzniku a šíření požáru.

Jak se to stane?

Jak se vlastně stane, že někteří lidé nedokáží vytvořit a udržet pořádek?  Podle psychologů je základním problémem hromadění a následná neschopnost vyhodit cokoliv, co si jednou přinese domů.

Protože mnoho lidí - i dospělých - o svém problému ví a jako problém jej také chápou, začali se v 80. letech v USA organizovat „messies", což anglický výraz pro patologické bordeláře. Zakladatelkou se stala Sandra Feltonová, která se se svou úchylkou úspěšně vypořádala a napsala o tom několik užitečných knih.

Po vzoru Anonymních alkoholiků tak vzniklo hnutí Anonymních bordelářů, kde si vyměňují zkušenosti s tím, jak se naučit vnést do svých životů trochu pořádku.

Následek traumatu

Vědci jsou přesvědčeni, že základem této prouchy je deprese, při níž každá činnost je problémem, vyždujícím úsilí, jež je nad síly postiženého.

Velmi často se jedná o následek duševního traumatu,  po němž člověk nedokáže vést spořádaný život. Viditelným odrazem je pak nepořádek v jeho obydlí, umocněný hromaděním haraburdí. To má nezřídka představovat jakýsi ochranný val před okolním nepřátelským světem.

Klíčovým příznakem je však právě neschopnost cokoliv vyhodit. V  případě nátlaku se postižený reaguje neadekvátně a propadá zoufalství. Tehdy už pochoptelně nejde jen o neškodnou výstřednost, ale o mentální poruchu, která se řeší léky i psychoterapií.

--------------------------------------------------------------------------------

Nevíte, jak na úklid?