Každé čtvrté dítě v Česku má zkušenost s nealkoholickými ochucenými pivy. Přestože obsahují maximálně 0,5 procenta alkoholu, představují nemalé nebezpečí, protože děti a dospívající si mohou už v raném věku vytvářet k pivu pozitivní vztah.

Upozorňuje na to nový průzkum projektu Nechmel děti, podle kterého například 27 procent rodičů považuje pití nealkoholických ochucených piv u svých dětí za bezrizikové. „Téměř polovina rodičů si pak nemyslí, že pití právě těchto nápojů by mohlo vést ke konzumaci alkoholických variant v budoucnu. Pro třetinu rodičů je nealko pivo limonáda,“ říká Petr Freimann ze Suchého února, který za projektem stojí. Reklamní kampaně navíc v případě ovocných piv cílí na mladší lidi a nezasahují zdaleka jen dvacátníky a třicátníky, ale právě i teenagery.

Online deník Aktuálně.cz proto ve spolupráci se Suchým únorem a jeho projektem Nechmel děti připravil speciál upozorňující na problematiku konzumace nealkoholických piv u dětí.

Dcera si dává nealko pivo sama do košíku, doma ho hledá ve špajzu

Autorka Clara Zanga

Začalo to ochutnáváním pivní pěny z tátova půllitru. Devítiletá dívka je dnes zvyklá otevřít si ochucené nealko pivo, když večer u televize popíjejí rodiče. Její matce se nedaří ji zažité zvyky odnaučit, pozoruje ale, že když sama abstinuje, dcera se dožaduje nealkoholických piv méně. Rozhodla se proto pro dvouměsíční detox. „Velmi pozitivně to ovlivnilo celou rodinu,“ tvrdí. Redakce zná totožnost matky i dcery, s ohledem na téma ale respektuje jejich přání zůstat v anonymitě, jména i místa jsou proto změněná.

Ilustrační foto (Shutterstock)

Pro čtyřicetiletou Šárku z Ostravy je složité přesně určit, kdy její dcera Kamila začala pravidelně pít nealkoholická piva. Má pocit, že to tak „zkrátka vyplynulo“. Až po několika minutách rozhovoru si vzpomíná na jeden moment. „Pamatuju si, že když měla malá tak dva roky, byli jsme na chatě a šli jsme do hospody. Objednali jsme si pivo a dceři jsem nechala přinést nealkoholické,” říká.

Školačka si prý oblíbila hořkou chuť piva ve velmi raném věku, když jí otec dával ochutnávat pivní pěnu. „Už od malička jí chutnala. Když jsme si pak někde dali nealkoholické pivo, dcera dostala napít. Postupně, když jsme si chodili někam sednout, jsem jí začala nealkoholické pivo objednávat,“ popisuje, jak si její jediné dítě vypěstovalo vztah ke kvašenému nápoji.

"Pokud dítě nealkoholické pivo konzumuje v první dekádě života, vytváří se u něj chuťová vazba extrémně brzy. Okolí na takové chování bude pravděpodobně reagovat velmi pobaveně, což dítě ještě může motivovat, a nastane tak na jednu stranu groteskní, na druhou stranu velmi riziková situace." Michal Miovský, adiktolog

V předškolním věku měla Kamila raději klasické hořké nealkoholické pivo, v poslední době ale dává přednost těm slazeným. Šárka je vnímá spíše jako limonády než piva, a jejich oblibu u své dcery dává do souvislosti s tím, že si navykla na slazené nápoje obecně. Viní z toho především svého partnera, který je otcem dítěte. „Čím dál víc jí chutná taky kofola, protože partner si ji kupuje a ona ji pak chce taky. Nedávno ji poprosil, aby mu nalila, a tak naplnila skleničku i sobě,“ stěžuje si Šárka.

Přála by si přitom, aby její dcera, stejně jako ona, pila hlavně čistou vodu. „Snažím se jí vařit i čaje, ale s úspěchem se to moc nesetkává. Nějak mi nejde ji to naučit. Měla bych zakročit rázněji,“ hodnotí. Sladké limonády považuje dokonce za škodlivější než náhražky piva. „Nealkoholická piva obsahují vitamin B a určitě v nich není až tolik cukru. Třeba v létě, když má žízeň, bych jí dala raději napít birellu než kofoly,“ míní.

Nemůžeš si otevřít pivo s taťkou

Žákyně třetí třídy začala pivní náhražky postupně popíjet i doma s rodiči, kteří si společně dávali pár piv k večeři a potom u televize. „Někdy to bývá tak, že my dva si večer otevřeme pivo. Ona ho chce potom taky, takže se vydá do špajzu a hledá, kde máme ochucená nealko piva,“ přibližuje Šárka. Nezřídka se jí stává i to, že se její devítiletá dcera během nákupu obslouží sama a slazené nealkoholické pivo si naloží do košíků. „Je to hrozné, když se tak poslouchám,“ zamýšlí se.

Ostravská rodačka si uvědomuje riziko toho, že si její dcera v pozdějším věku snáze vybuduje vztah i k alkoholickému pivu, vážnější debaty na toto téma ale s ratolestí nevede. „Samozřejmě ví, že pití alkoholu není dobré, a když si třeba partner dá víc, tak pozná, že má vypito. Občas jí říkám, že si nemůže otevřít pivo, když si dává její taťka, protože jí budou odumírat mozkové buňky. Ale žádné přednášky jí nedávám,“ zmiňuje. Myslí si, že je špatné, když děti pijí alkohol pravidelně, štamprle piva na trávení podle ní ale neuškodí. „Dcera si občas sesbírá od partnera akorát pěnu,“ říká.

Věří, že je lepší, pokud se dítě seznámí s alkoholem v domácím prostředí, pokud nejsou rodiče vyloženě alkoholici. „Kdybychom to dceři úplně odepírali, tak to raději vyzkouší někde jinde. Myslím, že před osmnáctým rokem by děti neměly pít pravidelně. Ale já jsem určitě také vyzkoušela alkohol dřív než v osmnácti,“ přiznává.

Dva měsíce bez alkoholu pomohly celé rodině

Šárka je přesvědčená, že velmi přiměřené pití alkoholu může být zdraví prospěšné, její pití ale podle ní tuto míru již překračovalo. Nepila velké množství alkoholu, ale zato relativně často, jeden nebo dva půllitry několikrát do týdne. I proto celý leden i únor abstinovala. K této akci ji inspirovala kamarádka z dob studií, která se rozhodla po Novém roce měsíc nepít. Šárka se pak doslechla o iniciativě Suchej únor a pokračovala i následující měsíc.

Z počátku se k ní přidal i partner, ten ale vydržel jen něco přes týden. „Když šel vyzvednout dceru ke kamarádce, tak si tam dal pivo a doma si pak dal ještě jedno. Říkala jsem mu, že to úplně zkazil,“ vzpomíná. Přesto ale vnímá, že když abstinuje, pije méně i přítel. „Dával si pivo každý den, ale teď, když ho nepiju já, si všímám, že ho taky omezil. Někdy si dá třeba jedno dvě, ale víc ne. Když jsme pili společně, tak jich padlo víc,“ hodnotí.

Pauza v pití měla pozitivní vliv i na návyky její dcery. „Taky teď moc nechce pít nealkoholické pivo. Řekla si o něj akorát když s námi chtěla oslavit, že zvládla přespat u kamarádky,“ říká. „Myslím, že to velmi pozitivně ovlivňuje celou rodinu, když nepijeme a nepodporujeme se v tom navzájem,“ je přesvědčená. Začala kritičtěji vnímat českou alkoholovou kulturu a vzpomíná na jeden ostravský podnik, který má v jedné části cukrárnu a ve druhé hospodu. „Takže rodiče tam odloží děti a sami vedle popíjí,“ říká.

Všudypřítomnost alkoholu nyní vnímá i při sledování českých seriálů nebo filmů. „Člověk pak považuje za normální, že si sedne k televizi a dá si pivo. Naopak když někde řekne, že nechce pít, všichni se na něj dívají divně a přemlouvají ho, ať si dá. To znám hlavně z mládí, teď už je to víc o mé volbě a zjistila jsem, že se dá bavit i bez alkoholu,“ zmiňuje výhodu zralejšího věku. „Ale když máš kolem sebe lidi, co chlastají, je to asi těžké,“ dodává.

Šárka během suchých měsíců poznala, že pila hlavně ze zvyku, a místo večerního piva si začala vařit čaje. „Mám teď čistou hlavu a dobrý pocit z toho, že jsem schopná dva měsíce nic nepít,“ popisuje novou zkušenost s tím, že by chtěla alkohol omezit i do budoucna a dopřát si třeba jen o víkendu. „Ale přestat pít úplně se nechystám, už se těším, až si dám pivo,“ směje se.

Adiktolog: Nealko pivo není nevinná hračka. Děti symbolicky sdílejí drogu s rodiči

Autor Tomáš Maca

Čeští teenageři nealhokolická piva často považují za levnější a zdravější alternativu přeslazených limonád. Nevědomky si ale při jejich konzumaci zvykají na chuť piva a rychleji pak přecházejí k alkoholickým nápojům, upozorňuje adiktolog Michal Miovský. Rodiče by si proto podle něj měli dát pozor, aby k pití u svých dětí nepřistupovali lehkovážně a nastavili jim jasné hranice.

Ilustrační foto (Shutterstock)

Nealkoholická piva navzdory svému názvu určité množství alkoholu obsahují, v Česku se do této kategorie počítají nápoje s maximálně 0,5 procenta alkoholu. Jaká rizika pití těchto nápojů u dětí a dospívajících přináší?

Miovský: Množství alkoholu v nealkoholických pivech je tak nepatrné, že v jejich případě těžko můžeme mluvit o riziku závislosti či negativních zdravotních dopadech. Nebezpečí těchto nápojů ale spočívá v tom, že si jejich prostřednictvím děti a dospívající mohou už v raném věku vytvářet k pivu pozitivní vazbu. Když si v dětství dlouhodobě a opakovaně zvykáte na chuť piva, vybudujete si k ní větší senzitivitu a zůstane ve vás zapsaná i v pozdějších letech.

Tématem, kolem něhož zatím společnost našlapuje po špičkách, ale měla by si na něj dát pozor, je také propagace nealkoholických a nízkoalkoholických piv, do které v současnosti firmy dávají velké peníze. Reklamní kampaně dnes zejména v případě ovocných piv výrazně více cílí na mladší cílové skupiny a nezasahují zdaleka jen dvacátníky a třicátníky, ale právě i teenagery. Náctiletí si díky přitažlivému marketingu k nápojům vytvářejí zvykovou vazbu a vnímají pivo jako něco, co neodmyslitelně patří ke sportu, cestování nebo oslavám.

Znamená to, že pokud si děti a dospívající v raném věku prostřednictvím nealkoholických alternativ na chuť piva zvyknou, snadněji pak v pozdějších letech přejdou na alkoholické varianty?

Miovský: Ano. Dlouhodobě pozorujeme, že když děti ve věku kolem jedenácti až třinácti let vstupují do puberty, dochází u nich k testování hranic a napodobování vzorců, které vidí u dospělých, včetně konzumace alkoholu. Nealkoholické pivo se pro ně v tomto období stává přijatelným kompromisem, podobně jako když si na silvestra otevřou nealkoholické šampaňské. Dostávají sice do rukou zdánlivě nevinnou hračku oproštěnou od alkoholu, ale zároveň jde o symbolický akt, kdy děti sdílejí drogu se svými rodiči.

Nerad bych vám bral iluze, ale v našem speciálu máme příběh devítileté dívky, která nealkoholická piva začala pít, když jí byly dva roky. Jak rizikový z vašeho pohledu může takový případ být?

Miovský: To jste mě tedy zaskočil. Pokud dítě nealkoholické pivo konzumuje v první dekádě života, vytváří se u něj chuťová vazba extrémně brzy. Okolí na takové chování bude pravděpodobně reagovat velmi pobaveně, což dítě ještě může motivovat, a nastane tak na jednu stranu groteskní, na druhou stranu velmi riziková situace. Pokud se totiž na nápoj začne fixovat, může u něj být pak přechod k alkoholu skutečně velmi rychlý. Rodiče by si měli uvědomit, že u svého potomka tímto způsobem umožňují mnohem razantnější prolomení hranice zapovězeného.

Foto: ČTK

prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

Přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Jak velký podíl na tom, jestli dítě už v takhle raném věku začne pít nealkoholická piva, mohou nést vzory, které vidí u svých rodičů?

Miovský: Z výzkumů máme opakovaně doloženo, že i když se rodiče před svými potomky kolikrát nechovají zcela ukázkově, pokud k nim přestanou vysílat signály o tom, co už považují za nepřijatelné, je to z hlediska prevence užívání návykových látek velmi nepříznivé. Nejde jen o to, že sám rodič pije alkohol ve větší míře, a není tak pro dítě právě ideálním příkladem. V takové situaci svému potomkovi stále může dát jasně najevo, že pít alkohol je špatné, ačkoli to sám dělá. Pokud ale hranici mezi správným a nesprávným zcela setře, přizve tím dítě na stejnou palubu a ono pak bude konzumaci alkoholu vnímat jako zcela bezproblémovou.

Řada českých rodičů své děti nechává cucnout pivní pěny nebo jim výjimečně nalije skleničku piva na trávení. Je to z jejich strany přílišná lehkovážnost?

Miovský: Vždycky záleží na míře a konkrétním kontextu. U rodin, ve kterých panují dobré vztahy a nevyskytují se v nich jiné rizikové faktory jako chudoba, nízké vzdělání či nezaměstnanost, takové chování nemusí představovat žádné obrovské riziko. Přestože tím rodiče pro své potomky nedělají nic dobrého, děti se s tím obvykle dovedou samy srovnat. Puberta je, jak už jsem zmiňoval, nevyhnutelně spojená s prolamováním hranic a teenageři, kteří hranice alespoň občas nepřekračují, aby si je osahali, nakonec bývají naopak ohroženější.

Když jako adiktolog pracujete s nezletilými závislými na alkoholu, bývají v jejich případě nealkoholická piva a nízkoalkoholické nápoje startovní čarou, ze které pak směřují k tvrdšímu alkoholu?

Miovský: Ano. Zejména nízkoalkoholická piva mohou pro teenagery představovat přechodný můstek. Jde o módní záležitost, díky které se droga střední a starší generace stává pro dospívající něčím atraktivním, co stylem reklamy a veškerou vizuální prezentací odpovídá jejich hodnotám. Zároveň už v případě nápojů typu Frisco můžeme mluvit o množství etanolu, které u teenagerů může být rizikové. Vazba na pravidelné požívání etanolu vzniká v nízkém věku mnohem rychleji než ve středním a vyšším věku.

Jak rozšířený je v české společnosti pohled, že nealkoholická piva jsou jen zdravějšími alternativami přeslazených limonád?

Miovský: Z průzkumů vyplývá, že poměrně značná část českých teenagerů nealkoholické pivo skutečně vnímá jako alternativu k limonádám, a někteří z nich dokonce nealkoholické pivo upřednostňují právě kvůli jeho nižšímu obsahu cukru. Důležitou roli pro dospívající navíc sehrává cenový aspekt. Nealkoholická piva se totiž v některých případech stávají lacinější alternativou než jiné nealkoholické nápoje.