I muži mají poporodní depresi. "Chybí mi sex a pozornost ženy," přiznává Petr
I když Petr racionálně ví, že toho má jeho partnerka příliš, chybí mu její pozornost a cítí se osamělý. Zatímco ona se stará o tříměsíčního syna a on pečuje o ni, nikdo se už nestará o něj. Za své pocity se cítí provinile. Říkám si: "Opravdu chceš ještě něco po někom, kdo toho má už tak příliš?"
"Je to frustrující," svěřuje se 32letý psychoterapeut a sexuolog Petr. "Když syn usne, máme chvíli sami pro sebe. Po pár minutách mazlení a intimity se ale probudí a pláče. Jsem z toho naštvaný a frustrovaný. Milování je totiž také důležitý způsob, jak se na sebe napojit. A je to jedna z prvních věcí, která se z našeho vztahu v posledních měsících vytratila kvůli únavě mé partnerky. Mám pocit, že ztrácíme spojení," popisuje Petr.
Podle psycholožky a porodní asistentky Kristiny Zemánkové se v poslední době věnuje daleko více pozornosti psychickému stavu žen po porodu. Má se za to, že zhruba 15 procent rodiček má nějaké závažnější psychické obtíže. "Zatím ještě ale téměř vůbec nemluvíme o tom, že i pro muže představuje poporodní období zvýšenou psychickou zátěž," říká.
Stejně jako u žen, i u opačného pohlaví můžeme mluvit o tzv. poporodním blues a o poporodní depresi. "Ta může mít příznaky klasické deprese umocněné zhoršenou kvalitou spánku a náhlou změnou životního stylu. Muž může zažívat pocity obrovské zodpovědnosti vůči miminku a ženě. Deprese může být způsobená také menším množstvím pozornosti od partnerky, změnami v intimním životě, nedorozuměními a napětím mezi přetíženými rodiči," vysvětluje Zemánková.
Cítím pocity viny, že taky něco chci
"Osamělost a nedostatek pozornosti obalují pocity viny. Racionálně vím, že má partnerka nedostatek spánku, její hormony jsou rozladěné a syn potřebuje její konstantní pozornost. Mám tak pocit viny, že po ní taky něco chci," popisuje své prožívání Petr.
Kristina Zemánková říká, že muži mohou zažívat celou škálu emocí, kterou u sebe v takové míře neznají. "Od velké radosti a štěstí přes zahlcení zodpovědností, přetížení až po výčitky svědomí a pocity viny," vyjmenovává.
Upozorňuje také, že i muži mohou prožívat trauma z porodu, které se samozřejmě odrazí v psychickém stavu. "Traumatické prožívání může nastat v případě, když byl porod velmi komplikovaný a intenzivní. Došlo u něj k nečekaným nebo náhlým situacím a muž zažíval ztrátu kontroly, pocit bezmoci a obrovský strach o svou partnerku a dítě," popisuje Zemánková.
"Bohužel málokdy je rodičům po takto náročném porodu nabídnuta psychologická pomoc. Na své pocity pak zůstávají sami a ty se dále projevují," dodává.
Drž krok a pochlap se
Pocity viny za své prožívání se u Petra tak logicky pojí s tím, že by neměl po partnerce vůbec nic chtít. "Říkám si: Opravdu chceš něco po někom, kdo toho má už tak dost? Obecně je podle mě velmi zranitelné pro ženy i muže přiznat, že něco potřebujeme a že nám něco chybí. Ale myslím si, že po narození dítěte se od muže více očekává, že se v tichosti obětuje," míní.
Podle psycholožky může právě takové přesvědčení způsobovat největší problémy. "Když mužům zakazujeme cítit emoce a chceme po nich, aby se takzvaně pochlapili. Cesta je ve skutečnosti úplně opačná. Muž by měl vyjádřit, co cítí a říci: Jo, tohle jsem opravdu nečekal a je to hodně náročné. Měl by o tom mluvit s partnerkou, měli by si být vzájemnou oporou a táhnout za jeden provaz," radí odbornice.
Nejsme individuality, ale systém
Petr nicméně zdůrazňuje, že se jim s partnerkou za daných okolností daří dobře. "Mám velké štěstí, že mě vyslechne a je otevřená tomu, co říkám. Vidíme nás tři ne jako individuality, které něco chtějí nebo potřebují, ale spíš jako neustále se měnící systém. Učíme se také dávat a sdílet jinými způsoby. Podstatné je, že jeden druhého oceňujeme," popisuje Petr.
Zmiňuje, o co partnerku požádal. "Pomohlo by mi, kdyby se mě víc ptala na to, co potřebuji. I když mi to teď nemůže dát. Měl bych pocit uznání, že taky něco můžu chtít. A do budoucna bych si přál, abychom měli více času sami pro sebe," říká.
Základem fungujícího vztahu je podle Zemánkové férová a respektující komunikace. "To znamená mluvit za sebe. Říkat, jak já se cítím a co potřebuji, namísto výčitek," uvádí. "Místo aby muž říkal: Ty jsi zase hrozně unavená a vůbec se mi nevěnuješ, nemám možnost si odpočinout, když přijdu z práce. By měl říct: Miláčku, když přijdu z práce, potřebuji si chvilku odpočinout, abych nabral síly. Hned pak si vezmu miminko, abys zas mohla nabrat síly ty, souhlasíš?" dává konkrétní příklad.
Psycholožka také upozorňuje, že ženy mohou být po porodu unavené a emočně rozladěné pod vlivem hormonálních změn v šestinedělí. To může být pro muže velmi náročné. "Muži často nevědí, co si s emocemi své partnerky počít. Mají potřebu najít nějaké řešení. To, co ženy v takovou chvíli potřebují, je ale spíše vyslechnutí, obejmutí, pohlazení a otázka: Co bys teď potřebovala? A ujištění: Mám tě rád, spolu to zvládneme," radí.
Otec není jen podporovatel
"Obecně bych byl rád, aby se v kurzech a jiných informacích pro nastávající rodiče objevovala také role otce. Aby se rodičovství vnímalo jako společné úsilí a na otce nebylo nahlíženo jen jako na nějakého podporovatele a nic jiného," míní Petr. "Měla by se zdůrazňovat důležitost ocenění a vyslechnutí pocitů druhého člověka. Není to soutěž, oba rodiče mají v tomto náročném období rovnocenná práva," dodává.
Podle psycholožky je vhodné se před příchodem dítěte smířit s faktem, že se na rodičovství není úplně možné dokonale připravit. Zároveň je dobré mít nějaké základní informace, jak nové životní období běžně probíhá. "Doporučuji kvalitní předporodní kurz. Zjistit si informace o kojení a péči o miminko a o tom, jak narození dítěte ovlivňuje partnerství a sexualitu rodičů," říká Zemánková.
Když rodiče aspoň trochu tuší, že narození dítěte je sice radostná, ale většinou značně náročná situace, bude se jim nová zkušenost podle odbornice zvládat lépe. "Také páry hodně podporuji v tom, aby v případě obtíží vyhledali odbornou psychologickou podporu a pomoc. Stojí to za to," uzavírá.