Lence selhaly ledviny, přesto obletěla celý svět
Jmenuji se Lenka Patera, je mi 33 let a s manželem jsme již proletěli téměř celý svět, začíná příběh, který bere dech. Ne kvůli cestování, ale proto, že Lenka nemá ledviny. Přesně řečeno - nepracují.
Jmenuji se Lenka Patera, je mi 33 let a s manželem jsme již proletěli téměř celý svět, začíná příběh, který bere dech. Ne kvůli cestování, ale proto, že Lenka nemá ledviny. Přesně řečeno - nepracují.
Žiji v menším městě ve středních Čechách. Mojí životní vášní je cestování. Ráda poznávám nové lidi, dobré jídlo, a když zrovna necestuji, ráda sleduji sportovní utkání, vařím nebo trávím čas na zahradě u našeho domečku. Pokud potřebuji zrelaxovat, nasednu do auta a jedu, kam mě napadne. Jsem prostě živel. A - málem bych zapomněla - jsem na dialýze.
Pět procent šance na přežití
Ale od začátku… Narodila jsem se v podstatě jako zdravé dítě, pouze s ne úplně dobře vyvinutým lymfatickým systémem. Jako dítě a dospívající jsem ale nepociťovala žádné omezení. Poměrně dost jsem sportovala a jediné, co mě sužovalo, byly neustálé infekce, způsobené sníženou imunitou vlivem nedokonalého lymfatického systému. Vždy se ale vše vyřešilo nasazením antibiotik.
Doporučujeme: Téma: Ledviny a jejich nemoci
Zlom nastal ve 28 letech, kdy jsem dostala prudkou otravu krve. Podstoupila jsem dvě operace a lékaři mi dávali pouze pětiprocentní šanci na přežití. Manžel a moje máma se prakticky před dveřmi sálu se mnou rozloučili, zato já neměla tušení, do čeho jdu, dokonce si z převozu na sál ani nic nepamatuji.
Operaci odnesly ledviny
Operaci jsem přežila a věřím tomu, že to bylo díky mé vnitřní síle a optimismu. Deset dní jsem pak ještě byla udržována v umělém spánku a ani lékaři nedokázali přesně říci, v jakém stavu budu, až mě probudí. Zda nebude poškozený mozek. Mé rodině řekli jediné: aby mě zachránili, museli mi nasadit obrovské dávky antibiotik, a že to stoprocentně odnesou ledviny.
Při probouzení z umělého spánku si pamatuji jen na hlas mého manžela, který mi dal a neustále dává ohromnou chuť žít. Po probuzení ke mně zavolali psychiatra, který rodinu uklidnil s tím, že stávající stav není konečný, že se vše vrátí do normálu. Během čtrnácti dní se opravdu vše srovnalo, jen ledviny skutečně přestaly pracovat…
Šest let na umělé ledvině
Na dialýzu chodím od té doby již šestým rokem. Předtím jsem žila velmi aktivní život, sportovala a studovala dvě vysoké školy. Bohužel jsem ani jednu školu nedokončila. Vždy před absolutoriem jsem musela do nemocnice a následná rekonvalescence vyžadovala absolutní klid a ne stres ze zkoušek. Dodnes toho lituji, ale zdraví bylo prostě přednější. Ale vím, že vystudovat se dá kdykoliv, ještě jsem to nevzdala.
Největším problémem pro mě byla představa, že budu muset chodit třikrát týdně na pět hodin ležet do nemocnice, a obávala jsem se, že je v ohrožení můj velký koníček. Vůbec jsem si totiž nedokázala představit, že by se s dialýzou dalo jakkoli cestovat.
Naštěstí se ale ukázalo, že moje obavy byly zbytečné. Cestování s dialýzou už dnes není žádný problém, jen se člověk na to musí trošku jinak připravit a malinko změnit návyky.
Novinkou je prázdninová dialýza
Procestovali jsme snad všechny státy Evropy - Skandinávii, Chorvatsko, Holandsko, Pobaltské země, ale také Singapur, Jižní Koreu, Mauricius a Ameriku, Mexiko, Thajsko, Afriku, Kanárské ostrovy, Skotsko, Izrael a mnoho dalších. Některé z vyjmenovaných míst jsem absolvovala už s dialýzou a vždy dovolená proběhla v absolutním pořádku. Postupy personálu i lékařů jsou stejné jako doma.
Nejde už vzít u cestovky last minute a letět ze dne na den. Dva měsíce trvá, než se dialýza v cizí zemi a všechny vyšetření vyřídí. Ale to je jediná ani ne překážka, jako spíše odlišnost.
Před cestou je potřeba kontaktovat koordinátorku prázdninové dialýzy, která vyhledá v daném místě dialyzační středisko, zašle tam výsledky krevních testů a další potřebné údaje o pacientovi. Zpět přijde potvrzení a adresa, kde se člověk má v danou hodinu a den hlásit, a je to. Pak už vše probíhá standardně. V rámci EU je dialýza hrazená zdravotní pojišťovnou. Mimo EU si vše většinou hradím sama a pojišťovna mi po příjezdu část vrátí. Za sebe tedy mohu říct, že mě dialýza v současnosti neomezuje vůbec, pokud samozřejmě pominu tu dobu, kterou si musím poležet u přístroje.
Žiju bez omezení - a jsem šťastná
Bylo by ale hrozně těžké, kdybych musela vybrat nějaké místo, které mi připadalo nejkrásnější. Základ je totiž být tam s člověkem, se kterým je vám dobře. A to já jsem vždycky byla, protože na všech cestách mě doprovází můj manžel, se kterým žiju už od 18 let a vždycky při mně stál, pomáhal mi a držel mě nad vodou.
Nemohu však zapomenout na pohled dolů do Grand Canyonu v Americe. Nemůžete ani dohlédnout na konec a pak všechny ty barvy - tajil se mi dech. Nedá se ani slovy popsat, jak obrovský je a jak titěrný si člověk v porovnání s ním připadá. Nemoc mi sice změnila priority, ale já si život přesto umím užít.
Nádherné vzpomínky máme také z Las Vegas, kam jsme utekli a tajně jsme se před čtyřmi roky vzali. Brali jsme se v pět hodin ráno v civilním oblečení a kšiltovkách. Ve městě, které nikdy nespí, to není problém. Žádné bílé šaty a všechen ten shon okolo. Oddáni jsme byli za pět minut pastorem, který evidentně přišel z nějakého místního baru, a za svědky nám šli majitelé kaple. Kdo ale může říct, že byl oddaný v kapli, kde se ženil Elvis Presley?
***
V síti dialyzačních středisek NephroCare společnosti Fresenius Medical Care existuje bezplatná služba pro pacienty, v rámci níž mohou bez obav a starostí cestovat po světě a využívat dialýzu a kompletní servis s ní spojený ve vybrané destinaci. Síť středisek Fresenius Medical Care je tak rozšířená, že si pacient může vybrat z 2300 středisek na celém světě. Více informací a konkrétní seznam destinací najdete na www.fresenius.cz nebo www.dialyza.cz
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
10 důvodů, proč se léčit homeopaticky + co kdy brát
Co pomůže na akné? Vědecky vylepšená sprcha a další
Jídla, po kterých budete mít větší hlad než předtím
