"Jsem jedna z deseti." Endometrióza není mrcha, může ukázat cestu k lepšímu životu
Redaktorka Klára Elšíková patří k desetině českých žen, které trpí endometriózou. Nemoc způsobuje velké bolesti a někdy i neplodnost. V pokračování svého textu o boji s touto nemocí popisuje, jak spojila tradiční léčbu s celostní medicínou a zkušenostmi stejně nemocných žen.
Naturoterapeutka Gabriela Tuatti měla endometriózu před téměř 16 lety. Doporučení lékařů bylo radikální - vyoperování dělohy. Gabriela se ale z nemoci zotavila a dnes má dva syny. Byla jednou z prvních žen, za níž jsem se vydala. Zprvu jsem se obávala, že na mě bude příliš ezoterická, její zemitý, přímý, faktický a přirozený přístup k věci mi ale byl nakonec velmi blízký.
"Léčba bylinkami, správnou stravou a vědomým životem není ezoterika," říkala a upozornila mě také, že vliv na zdraví může mít i přehnaná sebekritika. "Endometrióza je učitelka, která přišla říct ‚A dost, tohle přesáhlo nějakou hranici!‘.
"Když se člověk nemoci nelekne a začne se jí zabývat, je schopen sám přijít na to, co by se mělo v jeho životě změnit," říká Gabriela, která mi poradila vyřadit ze stravy cukr, lepek, mléčné výrobky a pít bylinky. "Pokud tělo není osvobozené od potravinářských toxinů, účinek bylin se vyčerpá v trávicím traktu. Důležité je ulevit tělu, aby byl mikrobiom připravený a mohl je zpracovat a přijmout," vysvětluje Gabriela.
Je důležité vnímat, co cítím
Gabriela své klientky mimo jiné učí naslouchat signálům svého těla. Základem je vědět, co jim dělá dobře a naopak. Své pocity se učí vnímat podle různých týdnů v měsíci. Tuhle fázi jsem měla už částečně za sebou, napojení na své tělo jsem si vybudovala díky józe. S abstinencí a novým koníčkem, volným tancem, se ale ještě prohloubilo.
Jógová lektorka a terapeutka Andrea Knotková měla endometriózu před více než deseti lety. Sedmnácticentimetrový nález jí sice vyoperovali, za měsíc se ale objevil znovu. "Lékař mi řekl, že můžu žít, ale půjdu každého půl roku na operaci, budu brát hormony na zastavení cyklu a můžu se rozloučit s možností mít děti," vzpomíná Andrea, která takový způsob existence nechtěla přijmout.
"Řekla jsem si, že buď najdu jinou cestou, jak se vyléčit, nebo raději umřu. Byl to velký zlom. Byla jsem připravená všechno změnit," vzpomíná. Musela podepsat revers a odjela do Indie, kde absolvovala několikaměsíční očistu organismu.
Přizpůsobila uzdravení celý svůj život
Když se Andrea po několika týdnech vrátila do Česka, nález byl o polovinu menší a cítila se mnohem lépe, protože bolesti polevily. "Tehdy jsem si řekla, že když se to zmenšilo, může to zmizet úplně," říká. V Praze si tak našla průvodkyni na cestě k sebeuzdravení, Irenu Hébé, která se zdraví a zdravému životnímu stylu profesně věnuje více než 30 let. Ta jí nastavila jídelníček, který jí měl poskytovat potřebné živiny. Myslí si ale, že změna jídelníčku a dalších kroků by měla jít ruku v ruce s radami lékařů.
Co je endometrióza
Endometrióza je nezhoubné chronické gynekologické onemocnění, během kterého se buňky podobné buňkám děložní sliznice vyskytují i jinde v těle než pouze v děloze. Buňky se přitom chovají stejně, jako by se chovala děložní sliznice - reagují na hormonální změny a v době menstruace se odlučují. Tím, že k odlučování, a tedy i jizvení dochází cyklicky, rozvíjí se chronický aseptický zánět. Všechny tyto děje vedou v drtivé většině případů k bolestivým projevům a způsobují neplodnost.
"Přizpůsobila jsem uzdravení celý svůj život. Měla jsem přísnou dietu, kterou jsem alespoň rok vůbec neporušila." I ona vyřadila z jídelníčku řadu potravin. "Nastěhovala jsem se zpátky k mámě a jen jsem si vařila a pět hodin denně jsem cvičila jógu," říká Andrea, které nález za necelý rok zmizel. Celou dobu také chodila na pravidelné kontroly do ordinace.
Přísný jídelníček mě frustroval
Vyhledala jsem tak v Praze Irenu Hébé, která mě začala léčit stejným způsobem jako Andreu. Z první schůzky jsem odcházela s pěti popsanými A4 toho, co bych měla a naopak neměla jíst. Byla jsem v šoku a zavalená informacemi. Jak to všechno mám skloubit s prací a normálním životem? Nechtěla jsem po večerech jen vařit a klíčit luštěniny. Mísila se ve mně zoufalost s rozčilením, že mě něco omezuje. Léčba zahrnovala také celkovou očistu těla, která spočívala v masážích, uhličitých koupelích a dalších procedurách.
O svou stravu jsem se nikdy příliš nestarala a vařit mě nebaví. Jídlo bylo zpočátku nedovařené nebo bez chuti. Našla jsem si tak pár potravin, které jsem znala, a těch jsem se držela. Řepový salát, rýže se zeleninou a vajíčka. Připravovala jsem si často pořád to samé, ale říkala jsem si, že lepší něco než nic. Zcela z jídelníčku vypadlo pečivo, brambůrky, čokoláda a káva.
Změna byla patrná už během prvního týdne. Najednou jsem začala chápat, že tíha v žaludku nebo ve střevech, kterou po jídle běžně vnímám, není normální a že se po jídle můžu cítit opravdu dobře. Jídlo nemá zpomalit a zatížit, ale vyživit. To se odrazilo na vztahu k mé fyzické schránce, kterou jsem najednou začala mít mnohem víc ráda.
Bolest není nepřítel
Do své každodenní rutiny jsem zařadila jógová cvičení, protože pohyb a dech mimo jiné pomáhá masírovat vnitřní orgány. Každý den ráno po probuzení jsem začala dělat techniku naulí, která masíruje střeva a orgány v podbřišku. O zařazení této techniky jsem se poradila s lékařem.
Tenhle moment odstartoval další psychické i fyzické změny. Začala jsem o sebe pečovat ne proto, abych vypadala dobře, ale abych byla zdravá. Okolí mi přesto začalo říkat, že mi to sluší, a já se tak i cítila. Najednou jsem měla tělo, které jsem si vždy přála. Štíhlejší, svalnatější, lehčí, silnější. Pocítila jsem, že klišé - ve zdravém těle zdravý duch - opravdu funguje.
Jako poslední jsem do svého arzenálu zařadila fyzioterapii. Lékařka mi sestavila plán, podle kterého jsem měla břišní svaly posilovat a zároveň uvolňovat. Do plánu mi tak zařadila fyzioterapii pánevního dna a viscerální terapii, která uvolňuje napětí vnitřních orgánů. Poprvé v životě mi jasně došlo, že orgány, které jsou namalované na plakátě na základní škole v učebně biologie, mám opravdu v břiše a že na ně můžu nějakým způsobem "sáhnout" a ovlivnit to, jak se mají. Fyzioterapeutka mi tak během terapie například masírovala břicho, přičemž se zaměřovala na místo, kde kvůli endometrióze cítím bolest.
Díky fyzioterapii jsem k bolesti a nálezu získala úplně jiný přístup. Protože jsem po fyzioterapii vždy cítila v břiše neuvěřitelné uvolnění a pocit prostoru, došlo mi, že bych se bolesti neměla vyhýbat. Najednou jsem svou nemoc začala vnímat mnohem smířlivěji a vzpomněla jsem si na slova Gabriely Tuatti. Tvrdila, že není dobře, když ženy o endometrióze mluví jako o mrše nebo o bestii, protože tak nadávají jen samy sobě.
Když povolím, endometrióza se ozve
Když jsem za další rok přišla na pravidelný ultrazvuk, lékařky mi řekly, že to "tam" vypadá moc dobře. Nález byl opět skoro o centimetr menší a orgány byly pohyblivé a bez srůstů. Když jsem se pochlubila tím, co všechno pro uzdravení dělám, zdravotnice uznaly, že léčba může mít na zmenšení nálezu opravdu vliv. Lékař mě sice opět upozornil, ať si od zmenšení nálezu příliš neslibuji, zároveň ale uznal, že takový ústup onemocnění není obvyklý.
Nevzdávám se a v celostním přístupu léčby dál pokračuji. Když jsem totiž na delší dobu ve skladbě jídelníčku a cvičení povolila, nemoc se okamžitě připomněla v podobě intenzivnější bolesti a zhoršení psychiky.
Endometrióza se nakonec stala mojí učitelkou. Ozve se, když špatně sedím nebo jsem ve stresu či při jakémkoliv jiném napětí. Je to jako takový kompas, který mě upozorňuje, abych si naslouchala. Jak ostatně říká Gabriela Tuatti: "Lidé se neprobouzí ve chvílích, kdy je jim dobře. Každý pád na dno a na hubu je ale pohyb dopředu."
Video: Endometrióza? Pokud se při menstruaci bez léku nehnu, není to v pořádku, říká Lebeda (10.7.2022)
