Bojíte se jít na koncert nebo do hospody? Možná trpíte covidovým jeskynním syndromem
V psychologických kruzích a na sociálních sítích se začal objevovat termín jeskynní syndrom. Lidé se obávají jít do společnosti z důvodu nákazy covidem-19 a jeho mutacemi. A to i v případě, že už jsou očkovaní.
Můžeme jít zase do restaurace, na narozeninovou party nebo si zaletět na dovolenou. Zatímco někteří si návrat do "normálu" užívají, pro jiné není vůbec jednoduchý. Místo pocitu svobody zažívají z opětovné socializace obavy - a to i přesto, že jsou očkovaní. Odmítají pozvánky, vyhýbají se davům a odkládají návrat na pracoviště.
Po více než roce života v pandemii je pro některé lidi návrat k běžným sociálním aktivitám obtížný. V psychologických a psychoterapeutických kruzích a na sociálních sítích se začal objevovat termín jeskynní syndrom. Na začátku tohoto roku jej zavedl psychiatr Arthur Bergman a týká se lidí, kteří se obávají jít do společnosti z důvodu nákazy covidem-19 a jeho mutacemi. A to i v případě, že už jsou očkovaní, píše deník Wall Street Journal.
Lidé chtějí i po očkování nosit roušky a udržovat si odstup
Výsledky studií ukazují, že si lidé na znovuotevřenou společnost budou muset zvyknout. Americká psychologická asociace v březnu publikovala studii, v níž téměř polovina dospělých Američanů uvedla, že pro ně nebude jednoduché zvyknout si na lidský kontakt poté, co pandemie skončí. Tvrdili to jak očkovaní, tak neočkovaní jedinci.
Arthur Bergman na základě své praxe uvádí, že se prožívání jeskynního syndromu ve svém rozsahu liší. Od očkovaných jedinců, kteří jsou opatrní a účastní se omezených sociálních interakcí, až po ty, kteří nechtějí vůbec opustit svůj dům. "Já bych oddělil úzkost, strach a obezřetnost. Úzkost nevíme, proč máme, obvykle je doprovázena řadou nepříjemných tělesných projevů, například bušením srdce. Strach víme, odkud pochází, a umíme ho poměrně snadno odstranit," komentuje fenomén jeskynního syndromu psychoterapeut a člen České asociace pro psychoterapii Robert Stuchlík.
Podle něj mít úzkost z návštěvy baru úplně "normální" není. Naopak mírný strach a obezřetnost nám pomůže například nepít s půlkou baru z jedné sklenice. "Nebo respektovat to, že půjdeme do baru s negativním antigenním testem, abychom neohrozili ostatní. Mírný stín strachu by mohl být výhodný."
Stuchlík dodává, že lidé, kteří k němu v současné době chodí na terapie a reportují úzkost či nepříjemné pocity, byli už dříve citlivější vůči případným ohrožením, měli různé úzkostné stavy či byli silně introvertní. "Žili napůl ve svém vlastním světě, lockdown je uvěznil na home officu - k jejich radosti - a teď se trochu obtížněji vracejí z jeskyně do běžného života," popisuje.
Nejistota z měnících se pravidel a nových mutací
Na posílení jeskynního syndromu se podílí také šíření mutace koronaviru delta a neustále se měnící pokyny od ministerstev. "Očkování nám nedává pocit jistoty, protože se stále objevují různé protichůdné a zpochybňující informace. Objevují se nové mutace viru a proudí diskuse o tom, jak moc očkování proti nim chrání," popisuje důvody pocitů nejistoty Stuchlík. Mimo jiné upozorňuje také na roli a vliv oficiálních autorit.
"V naší společnosti chybí odborné autority, jimž by většina obyvatel věřila. Jen si vezměte, jak se střídají ministři zdravotnictví, jak jsou odvoláváni a povoláváni různí experti a poradci. Filozof Kierkegaard označoval svoji dobu za povrchní a neangažovanou. Právě ta povrchní komunikace o covidu-19, povrchní informovanost o očkování, povrchní společenská debata, neangažovanost politiků, kteří zmatečně nastavovali různé zákazy, nezákazy a pak chodili na fotbaly… To samozřejmě nezvyšuje pocit důvěry a důvěryhodnosti," zdůrazňuje.
Opuštění jeskyně bude každému trvat různou dobu a bude mít jiný charakter. Jiným způsobem tento syndrom prožívá člověk, jemuž během pandemie zkrachovala firma, umřel někdo blízký nebo sám prožil těžký průběh nemoci. "Přemazat tyto silné negativní emoce zabere takovému jedinci delší dobu než tomu, kdo zažíval covid-19 jen z televizní obrazovky. Někdy se říká, že věci se napravují takovou dobu, jakou se kazily. Já osobně počítám se dvěma roky. Pokud tedy příběh pandemie teď skončí," uzavírá Stuchlík.
Mohlo by vás zajímat: Lidem je hůř než na jaře, o psychiku se nestarají. Chybí jakákoliv vize, říká Ptáček
