Babička a děda? Ne, novopečení rodiče!
Muži se mohou stát otci třeba až do sta let, ženy mají plodné období přece jen kratší, ale i u nich se stále prodlužuje. Je výhoda mít starší rodiče?
Zdánlivě to už není nic výjimečného - muži nad padesát i šedesát se těší z nově narozeného syna či dcery. Když se to kdysi povedlo Chaplinovi či Piccasovi - byl to poprask, zázrak, rekord! A dneska?
Gott, Janeček, Polívka, Šíp, Saudek a mnozí další už ani nebudí mimořádnou pozornost. Potomka vítají jako elixír mládí a s pocity únavy či obavami se na veřejnosti svěřují jen zřídkakdy. Jejich partnerky (a možná i lékaři?) o nich však vědí.
Samci plodí až do smrti…
Lidský samec si stejně jako většina živočichů zachovává plodnost po celý život. Ale jak je to se samičkami? Ty postihuje strmý pokles plodnosti zhruba od čtyřicítky, i když i dnes existují ženy, které přirozeně a pravidelně menstruují až do věku pětapadesáti i více let.
Menopauza je běžně považována za nevyhnutelný životní fakt, třebaže často očekávaný s obavami. Pro evoluční biology však menopauza lidské samice představuje výraznou odchylku od zvyklostí ve světě živočichů a je pro ně už léta tvrdým intelektuálním oříškem.
Z hlediska evoluce patří totiž ženská menopauza mezi nejbizarnější znaky lidské sexuality. Podle některých vědců dokonce mezi nejdůležitější. Tito vědci tvrdí, že spolu se vzpřímeným postojem a velkým mozkem (tyto znaky zdůrazňuje každá učebnice lidské evoluce) a také skrytou ovulací i oblibou „rekreačního" sexu je menopauza tím, co umožnilo proces, po jehož dovršení jsme se stali lidmi - tvory kvalitativně odlišnými od lidoopů.
Nevyzpytatelné samičky
Samičí menopauza je ve světě živočichů neobvyklá. V dobře prozkoumaných divoce žijících populacích dlouhověkých savců včetně goril, šimpanzů, paviánů a slonů nacházíme staré samice, které jsou prokazatelně stále plodné. Zdá se, že lidská menopauza se vyvinula až poté, co se před sedmi miliony let naši předkové oddělili od předků šimpanzů a goril.
Evoluční záhada menopauzy se skrývá už v jejím fyziologickém mechanismu. Zásoba vajíček každé ženy je dle vědců pevně stanovena při narození a během života již žádná vajíčka nepřicházejí. Při každém menstruačním cyklu ovulací ztrácí žena jedno nebo více vajíček a ještě mnohem více jich odumře.
Zásoby byly vyčerpány
Kolem padesátky většinu svých zásob žena vyčerpá a zbylá vajíčka stále méně reagují na hormony z hypofýzy. Také je jich už málo na to, aby se vyprodukoval dostatek estradiolu, který by vylučování hormonů z hypofýzy podněcoval.
Proč se tento z hlediska evoluce sebepoškozující detail reprodukční fyziologie ženy vyvinul? V přírodě existují u mnoha živočichů silné regenerační mechanismy. Mořské hvězdice si umějí regenerovat ramena, krabi nohy, mořské okurky střeva a ještěrky ocas.
Žádný živočich v přírodě se nedokáže vyhnout stárnutí a často funguje pravidlo, že se všechny orgány opotřebují přibližně ve stejném čase. Lidská menopauza je v přírodě výjimkou a má své specificky lidské evoluční důvody. Její vznik nezapříčinilo nic fyziologicky nevyhnutelného. Vysvětlení spočívá zřejmě v jednoduchém faktu, že pro ženu a její potomky je evolučně výhodnější, když se bude více věnovat svým dříve narozeným dětem než přivádět na svět nové.
Mateřstvím nic nekončí
Evoluční biologové dospěli k závěru, že funkce ženy se nevyčerpává mateřstvím. Její role je velmi významná i pro další generaci dětí, kdy žena funguje v roli babičky. Lidské mládě je závislé na dospělých mnohem delší období než jiný živočišný druh. Dítě potřebuje přes deset let přípravy k získání základní manuální zručnosti a dalších pár let k úplnému ekonomickému osamostatnění se.
Narození každého dalšího dítěte v podstatě ohrožuje děti předcházející, v minulosti hlavně rizikem možnosti ztráty matky při porodu nebo po něm. Tento fakt se pravděpodobně také skrývá v pozadí lidské samičí menopauzy. Díky ní měla nakonec žena více přeživších dětí právě proto, že jich porodila méně. Ženino přežití mělo zejména v tradičních společnostech obrovský význam.
Svou moudrost ženy přenášejí z generace na generaci a jejich úkolem je střežit vzpomínky pro budoucnost. Položíme-li si tedy otázku po evolučním významu lidské menopauzy, zjistíme, že byl zcela zásadní a šel ruku v ruce s úctou a respektem, které byly starším ženám ve všech tradičních společnostech prokazovány.
