Existuje přísloví, které říká, že zemřeme podle toho, jakým způsobem žijeme. Ačkoliv se to nedá úplně zjednodušit, měli bychom se sami zamyslet nad něčím, co pochopitelně pořád odsouváme. Jak si vlastně přejeme zemřít? S pečovatelkou? Aby se o nás staraly děti? Raději nebýt nikomu na obtíž?

Tento příběh mi vyprávěla jedna známá. Navštívila svou babičku, které bylo 92 let. Dáma už byla slepá a hluchá, nemohla se radovat z oblíbených knih a klavírních koncertů. Většinu času seděla v houpacím křesle, protože utrpěla několik mrtviček, kvůli kterým neustále padala. Nenáviděla ale ležet v posteli. Když řekla své ošetřovatelce, že nyní je připravená zemřít, brali to příbuzní oné staré paní jako fakt.

Celá rodina se k ní sjela a každý člen strávil celý den u její postele. Dali tak své babičce a mamince najevo, že ji pouští, a ona následně v noci zemřela ve spánku. Tohle byl pro mě příklad "dobré smrti", kdy se se situací natolik, nakolik je to v lidských silách možné, smíří dotyčný i jeho blízcí.

Dobrá smrt

Americký časopis o psychologii pro seniory nedávno otiskl zkušenosti pečovatelů, kteří se starali o staré a nemocné v jejich poslední dny a týdny. Podle jejich názorů redakce vytvořila žebříček toho, jaká jsou kritéria "dobré smrti".

1. Možnost rozhodnout se, kde zemřeme.

2. Bezbolestný konec.

3. Možnost rozmlouvat s jakýmkoliv duchovním.

4. Dobrý emocionální stav.

5. Pocit, že jsme za sebou v životě něco zanechali.

6. Možnost rozhodnout se o své léčbě.

7. Možnost zachovat si důstojnost až do konce.

8. Přítomnost blízkých a možnost se s nimi rozloučit.

9. Důstojnost během samotného procesu umírání.

10. Dobré vztahy s ošetřujícím personálem.

Když zhodnotíme výše jmenované, můžeme na proces odchodu ze života připravit nejen své blízké, ale do jisté míry i sebe. Často se mluví o tom, že se nastávající rodiče připravují na porod dítěte. U smrti platí podobné zákonitosti: potřebujeme klidné prostředí, možnost o sobě rozhodovat, chceme si zachovat důstojnost. Jen je nezvyklé na to myslet dopředu, nedej bože o tom mluvit.

Jak si poradit se špatnými vztahy v rodině? číst článek

Rodina

Vybrat si, jak zemřeme

Většina z nás na to nechce ani pomyslet, a to je naprosto normální. Ale jako na každý důležitý životní krok, i na smrt je potřeba se připravit. Podle psycholožky Emily Meyer z univerzity v San Diegu je nejvhodnější, když dopředu své požadavky písemně formulujeme, aby je měli blízcí k dispozici. Díky tomu, že si svou smrt takhle "naplánujeme", máme alespoň trochu pocit kontroly nad tím, co nás všechny děsí.

Prostředí dělá divy

Pokud pečujete o člověka, který už nemá naději na vyléčení a jeho dny jsou plné bolesti, vaše přítomnost má obrovský smysl. Můžete se mu také snažit zlepšit prostředí, ve kterém se nachází. Třeba pomocí oblíbené hudby, milované vůně, ale i jen tím, že ho budete držet za ruku. Ohledně hospicu v domácím prostředí vám může pomoci organizace Cesta domů, která nabízí také poradnu pro umírající a jejich blízké.

Mluvit o smrti otevřeně

Pokud budeme otevřeně o smrti mluvit ve chvíli, kdy jsme zdraví a je pro nás vzdálenou představou, je velká pravděpodobnost, že k ní budeme smířlivější, až nastane náš čas. Když myslíme na to, jak vypadá dobrý život, jak ho chceme prožít a co si přejeme dokázat, měli bychom do této představy začlenit i to, jak z něj odejdeme.