Bílková: Češi si pletou svobodu s tím, že si mohou dělat cokoliv. I na úkor druhých
Lucie Bílková je předsedkyně spolku Díky, že můžem, který organizuje oslavy 17. listopadu na Národní třídě v Praze. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, zda se dá odpor vůči protiepidemickým opatřením považovat za občanskou angažovanost, jak vnímají sametovou revoluci dnešní žáci a studenti a proč se kvůli ostatním ženám přinutila veřejně vystupovat.
Lucii Bílkové je teprve 26 let, ale již před třemi roky se objevila v žebříčku časopisu Forbes 30 pod 30. Od organizování Majálesu na střední škole se dostala až k odbornému zájmu o občanský sektor a organizaci akce známé jako Korzo Národní. "Lidé si trochu zaměňují pojem svoboda s tím, že si mohou dělat, co chtějí, a to i na úkor druhých," říká.
Česká republika slaví 32 let od pádu totality, což je příležitost k bilancování stavu demokracie. Podle Bílkové se v Česku vzedmula velká vlna aktivity mezi lidmi, ale značná část z ní do definice občanské společnosti nespadá. "Z mého pohledu je to spíše aktivita, která rozděluje, a nemám dojem, že by přispívala k diskusi," říká například o protestech proti koronavirovým opatřením, které loni narušily oslavy 17. listopadu.
"Můžeme se bavit o tom, jestli jsou současné protesty proti koronavirovým opatřením občanskou společností, pokud popírají některé hodnoty, které běžně s občanskou společností spojujeme, jako je solidarita, ohleduplnost nebo soudržnost," říká. Upozorňuje zároveň, že není vhodné z občanské společnosti vylučovat ty, s nimiž nesouhlasíme, ačkoliv projevy rasismu nebo fašismu jsou již nepřijatelné a za hranou akceptovatelného.
Svobodu si podle Bílkové lidé vykládají různě, někteří tak, že si mohou dělat, co chtějí, a to i na úkor druhých. "Neuvědomují si, že prosazováním své svobody často omezují svobodu někoho jiného," upozorňuje. Nemyslí si však, že se jedná o specifikum Česka či postkomunistických zemí, považuje to spíše za projev současného důrazu na individualismus. Zemím bývalého východního bloku však přisuzuje odlišné vnímání politiky a angažovanosti ve veřejném prostoru.
"Tímto tématem jsem se zabývala ve své diplomové práci. Zjistila jsem, že západní koncepty nejsou v souladu s tím, jak vstupování do veřejného prostoru vnímají občané v postkomunistických zemích. Je zde posunutá hranice toho, co lidi vnímají jako občanské a co jako politické. Někteří lidé nemají problém se ztotožnit s tím, že jsou aktivní občané, ale označit se za politického už je pro ně problém, protože politika je zde výrazně zdiskreditovaná jak minulým režimem, tak polistopadovým vývojem," vysvětluje.
Ženy inklinují k občanskému sektoru, ale nejsou ve vedoucích pozicích
Bílková se podílí na organizaci oslav 17. listopadu od roku 2014 a k této práci se dostala náhodou. Skupině lidí, která zajišťovala program k 20. výročí sametové revoluce, se líbil studentský duch Budějovického Majálesu, a chtěla jejich organizátorům, mezi než patřila, svěřit slavnosti dalšího půlkulatého výročí na Národní třídě. Mladý kolektiv si kladl za cíl vtisknout svátku pozitivní ráz, nelíbilo se jim, že byl často zneužíván k demonstracím.
"Štvalo nás, že není reflektován ten den jako takový, že si to lidé nemohou jít někam připomenout a prožít emoce s tím spojené, ať už revoluci zažili, nebo ne. Mám dojem, že minimálně v Praze se lidé naučili ten svátek prožívat jinak, než tomu bylo deset let zpátky," hodnotí předsedkyně dosavadní práci neziskové organizace.
Pozitivně vnímá také to, že dnes ve spolku Díky, že můžem pracuje více žen než mužů, ačkoliv tomu před lety bylo přesně naopak. "Myslím, že ženám je více vštěpováno, že se mají zajímat o své okolí a pečovat o něj, čímž mohou k občanskému sektoru více inklinovat, ale je důležité, aby se dostávaly i do vedoucích pozic a nastolovaly témata, která obecně nejsou moc slyšet," míní.
Sama se prý musela do vystupování na veřejnosti nejprve přinutit. "Když jsem pozorovala, jak muži ve veřejné debatě převažují, samotnou mě to rozčilovalo a řekla jsem si, že musím svůj ostych překonat. Byla by škoda nevyužít tuto příležitost, protože je určitě spousta žen, které by o ni stály, ale nemají ji. Už jen kvůli nim jsem si řekla, že musím svou šanci využít," vysvětluje.
Pro mladé je Havel jen symbol, o veřejné dění se však zajímají
Bílková vyvrací také stereotypy o tom, že se mladé lidi veřejné dění nechává chladnými. Sama se k angažovanosti dopracovala postupně a myslí si, že pocit, že se mladí nezajímají o věci veřejné, může plynout z toho, že témata, která jsou pro ně důležitá, nejsou ve vysoké politice zastoupena. "Nemají tedy takovou motivaci se o politiku zajímat nebo chodit k volbám. I když nakonec se ukázalo, že mladých lidí u voleb nebylo málo," říká. "Výzkumy ukazují, že mladí tolik neřeší hodnotové věci, zajímá je spíš ekologie, udržitelnost, dostupnost bydlení nebo genderová rovnost," dodává předsedkyně.
Do přímého kontaktu se dostává s o generaci mladšími lidmi, v rámci organizace má totiž na starost mimo jiné projekt Samet na školách. Ten umožňuje školám po celé republice objednat pro své studenty přednášky nejen na témata spojená s revolucí, ale také debaty o problémech, které přesahují do současnosti, například zda socialismus přispěl k emancipaci žen nebo o situaci Romů po pádu železné opony.
"Vycházíme z toho, že revoluce měla nějaké ideály, a chceme se bavit o tom, do jaké míry byly naplněny. Týká se to environmentální oblasti, lidských práv, demokracie a fungování politického systému tak, aby měl občan skutečně svůj hlas. Listopadové události se jim snažíme zaktualizovat, aby mladí lidé viděli jejich dopady do dnešních dní a že spousta požadavků není dodnes naplněna, anebo že zde vyvstaly další problémy, které je potřeba řešit," vysvětluje Bílková koncepci projektu.
Připouští, že žáci a studenti už většinou vnímají sametovou revoluci jen prostřednictvím ikon a symbolů, kterým je pro ně například Václav Havel. I proto se organizace snaží také o to, aby si uspořádali vlastní oslavy 17. listopadu a promítli do nich svá témata, do čehož se letos pustily dvě desítky škol. "Máme pro ně celodenní školení, provedeme je zrychlenou projektovou přípravou a dáme jim tipy, jak festival uspořádat a během podzimu jej zrealizovat," přibližuje.
Záchranná síť je pro pocit svobody nezbytná
Bílková sama přehodnotila svůj pohled na svobodu, když ji před třemi lety postihla vážná nemoc. "Uvědomila jsem si, že moje identita z velké části stojí na tom, že jsem samostatná, že jsem schopná obstarat dost věcí nejen sama pro sebe, ale i pro ostatní. Nemoc mi ukázala, jaké je to být naopak závislá na ostatních. Musela jsem si svou identitu i svobodu hledat v jiných věcech, než je organizování a zařizování věcí. Spíše vnitřně," říká.
Tehdy prý docenila hustou záchrannou síť rodiny, přátel a kolegů, kterou kolem sebe měla, a zjistila, jak rychle člověk může spadnout na dno, pokud takovou oporu nemá. "Je to nedílná součást toho, aby se člověk cítil svobodně a bezpečně i v krizových situacích," míní. "Ve chvíli, kdy člověk nemá uznanou třeba invaliditu, tak stát vůbec nezafunguje a na přechodné problémy je člověk vyloženě sám. I kdyby si podpory vyběhal, je to velmi komplikované. Převládá zde diskurz o zneužívání dávek a podobně. Mně naopak přijde, že je velmi těžké na něco takového vůbec dosáhnout," dodává.
Paradoxně jí pomohla také pandemie, díky níž mohla práci i studium řešit na dálku. Vidí zde spojitost s tím, že je od loňska možné oslavit na dálku také 17. listopad. "Pro lidi, kteří nechtějí nebo nemohou přijít, je důležité, aby byly oslavy také v online prostředí," myslí si. "Na našem webu je překreslená celá Národní třída, člověk si tam může udělat virtuální procházku, pustit si jednotlivé body programu, které se odehrávají živě, nebo na dálku zapálit svíčku," říká.
Mohlo by vás zajímat: Sametová revoluce očima pamětníků
