Robinia pseudoacacia, Pseudoacacia communis
Lidové/další názvy: falešná akácie, stříbrný déšť
Čeleď: bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

Popis rostliny

Trnovník akát je opadavým listnatým keřem nebo stromem, který v optimálních podmínkách dorůstá až do výšky 30 m. Rychle rostoucí dřevina se zpravidla nedožívá více než 100 let.
Má řídkou, nepravidelnou rozložitou korunu a zakřivený kmen. Kořeny jsou tenké, ale bohatě větvené. Nezřídka jsou uloženy těsně pod povrchem.
Borka je v mládí hnědá, nápadně z ní vyčnívají ostré trny. Hladká borka se časem stává silně rozbrázděná, barva se mění na šedohnědou. Často zarůstá mechy.
Listy akátu mají délku i přes 20 cm. Rostou střídavě, jsou dlouze řapíkaté, lichozpeřené, se 4 – 10 páry celokrajných lístků eliptického tvaru. V úžlabí lístků se tvoří palisty, ty dřevnatí, aby se přeměnily ve dva silné trny. Mohou však chybět.
V květnu až červnu strom zdobí intenzivně vonící dvoupyské květy v bílé nebo narůžovělé barvě. Vytvářejí až 20 cm dlouhá, převisle hroznovitá květenství. Květy mají sladkou chuť, jde o jedinou část stromu, která neobsahuje jedovaté látky.
Plodem jsou dlouhé ploché lusky hnědé barvy, které zůstávají na stromě až do dalšího roku.

Původ a výskyt

Trnovník akát je původní rostlinou Severní Ameriky. Do Evropy se dostal poprvé začátkem 17. století. Jako okrasnou rostlinu ji měl přivést botanik Jean Robin. Právě dle Robina také dřevina dostala latinské rodové jméno.
V Evropě se akát využívá jako medonosná rostlina. Oceňuje se také jeho tvrdé, těžké a trvanlivé dřevo. V minulých staletích se hojně vysazoval jako nenáročná lesnická dřevina rychlého vzrůstu, která je navíc odolná vůči hmyzu či houbám. V Evropě nemá vážnějšího škůdce.

Navíc dobře snáší znečištění ovzduší nebo zasolení půdy. Dřevina roste na všech typech půd, daří se jí i na půdách suchých a chudých. Bez problémů roste i tam, kde jiné dřeviny neprospívají.
Svými podzemními výběžky trnovník akát zpevňuje půdu. Na kořenech má bakterie, které proměňují vzdušný dusík na rozpustnou formu. Tím však akát mění místní ekosystém. Do půdy navíc vylučuje látky, které potlačují klíčení jiných rostlin. Původní vegetaci pod akáty proto nahrazují kopřivy či vlaštovičníky, z dřevin černý bez. Je jen málo druhů, které mohou v blízkosti akátů růst.
Hojně větvené kořeny trnovníku akátu vytvářejí mnoho výhonků, kterými se strom šíří do okolí. I proto je trnovník akát v současnosti považovaný za nebezpečnou invazivní dřevinu.
Trnovník akát jako dominantní dřevina druhotně v Evropě vytvořil souvislé porosty. Zdomácnělý je i na českém území, je hojně rozšířený zejména v nižších a středních polohách. Upřednostňuje světlá stanoviště.

Léčivé účinky

Květ akátu obsahuje vonné silice (nerol, linalol), flavonoidy, třísloviny, amygdalin, asparagin, kyselinu glykosiringovou aj. Sbírá se pro farmaceutické zpracování, uplatňuje se i při výrobě kosmetiky a parfémů.
V podobě čaje květ akátu nacházíme také v lidovém léčitelství. Jsou mu připisovány spasmolytické, diuretické a žlučopudné účinky. Květy akátu pomáhají při křečích v zažívacím traktu, podporují trávení a metabolismus. Mají i kulinářské využití.

Otrava trnovníkem akátem

Zejména v kůře, také v kořenech a semenech trnovník akát obsahuje toxické alkaloidy, které paralyzují nervovou soustavu. Obsažené glykosidy (robin, fasin) jsou příčinou shlukování červených krvinek. Otrava akátem byla zaznamenána hlavně u hospodářských zvířat. Dřevina je však nebezpečná i pro děti, které mohou okusovat její sladké kořeny s chutí podobnou lékořici.
Otrava se projevuje zažívacími problémy, zvracením, bolestmi žaludku a břicha, také neklidem, srdeční slabostí a potížemi s dýcháním. V nejhorších případech končí celkovým ochrnutím a smrtí.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.