Melilotus officinalis
Lidové názvy: komoňka, komínek, kameníček, konika, koňský jetel, medový jetel, bucharský jetel, uherský jetel, svatojánská kadeř, včelí bylina
Čeleď: bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

Popis byliny

Komonice lékařská je dvouletou, zřídka i jednoletou bylinou, která dorůstá do výšky od 30 až do 200 cm.
Komonice má vřetenovitý kořen a vzpřímenou nebo vystoupavou lodyhu. Jemně rýhovaná lodyha se hojně větví. Je převážně lysá, jen v horní části přitiskle ochlupená. Může mít červenavý nádech.
Listy komonice jsou dlouze řapíkaté, trojčetné. Obvejčité lístky jsou nepravidelně řídce zubaté až celokrajné. Palisty rostliny mají čárkovitě kopinatý tvar.
Květy komonice vytvářejí jednostranné úžlabní hrozny s délkou 5 – 10 cm. Drobné citronově žluté květy se do hroznu skládají vždy po několika desítkách. Zdobí statnou rostlinu od června do září. Po odkvětu vadnou. Plodem je lusk nesoucí 1 – 2 semena.

Výskyt a pěstování

Komonice lékařská roste na celém území Česka, ve vyšších polohách však jenom ojediněle. Je evropským druhem. Osídluje i Malou Asii, jihozápadní Sibiř nebo Čínu. Byla zavlečena i do Severní Ameriky a Austrálie.
Komonice lékařská je k vidění na loukách a pastvinách. Roste na suchých stráních a mezích, podél cest, na lesních lemech, na železničních náspech, v lomech a na rumištích. Komonici vyhovují kamenitá stanoviště. Svědčí jí středně těžké až lehké, vápenité půdy a slunné až mírně zastíněné polohy.
Komonice se ojediněle pěstuje jako pícnina. Je pochoutkou především pro koně. Odtud také pochází český název rostliny, který je odvozený od staročeského „komoň“, tedy „kůň“.

Léčitelství

V léčitelství se využívá nať komonice. Sbírá se v době květu. Suší se pomalu, ve stínu. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C. Skladuje se v neprodyšných obalech.
Komonice lékařská obsahuje až 1 % kumarinu. V jejím složení najdeme i deriváty kumarinu, kumarinové glykosidy (melilotin, dikumarol), flavonoidy, pryskyřice, třísloviny, vonné silice, slizy, cholin, tatin nebo allantoin. Hlavní účinné látky představují zejména kumarin a melilotin, z rostliny se však uvolňují až po usušení. Kumarin rostlině dává nejenom léčivé vlastnosti, ale i mírnou jedovatost. Nese také medovou vůni, pro kterou se komonice přidávala do tabáku, také likérů nebo piva.

Léčivé účinky komonice

- tlumí křeče hladkého svalstva
- snižuje srážlivost krve
- podporuje žilní oběh
- mírně snižuje krevní tlak
- má jemné diuretické účinky
- je prospěšná při bronchitidě
- ulevuje při střevních kolikách nebo křečích v malé pánvi
- působí proti nespavosti
- má protizánětlivé vlastnosti
- zevně hojí rány, otoky a vředy
- jako obklad ulevuje při revmatismu

Podávání a užití

Vnitřní užití

Komonice se v léčitelství nejčastěji podává jako macerát (čajová lžička drogy na šálek vody, maceruje se 8 hod.). Připravuje se i jako nálev (čajová lžička drogy na šálek vody, luhuje se 15 min.). Čaj z komonice se popíjí po doušcích, 1 – 2x denně.
Maximální denní dávka drogy jsou 3 g. Kvůli obsahu kumarinu hrozí komonice při předávkování bolestmi hlavy, nadměrnou spavostí, závratěmi, celkovou slabostí až ochrnutím. Ojediněle může vyvolat i spontánní krvácení.
Drogu rozhodně nesmějí užívat lidé trpící poruchami srážlivosti krve. Komonice není vhodná pro těhotné a kojící ženy, ani děti do 12 let.
Droga se pro silné působení neužívá v bylinných směsích.

Vnější použití

Komonice zevně pomáhá proti otokům, proleženinám, krevním podlitinám, bércovým vředům nebo křečovým žilám. Jako obklad nebo mast je prospěšná také na revmatické klouby. Odvar poslouží k omývání ran nebo k protizánětlivému výplachu očí.

Komonice ve víně – recept

Na 1 l vína bude třeba 10 g sušené drogy. Víno s komonicí se nechá luhovat asi 10 dnů, poté se scedí.
Komonicové víno se užívá po čajové lžičce, 3x denně před jídlem. Ne déle než týden, ne více než 4x ročně.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.