Románský sloh představuje umělecký sloh středověku, který v Evropě vládl od 11. do poloviny 13. století. Jeho vznik a rozmach souvisí s šířením křesťanství. Přišel v období, kdy po temných časech nastala relativní stabilita.

Inspirací pro románský sloh byla především architektura a umění starověkého Říma, odtud pochází jeho název (latinsky "Roma" - "Řím"). Označení souvisí také s územím Svaté říše římské, kde se románský sloh rozvinul. Uplatňoval se především v západní, jižní a střední Evropě, zatímco ve východní Evropě vládl styl byzantský.
Jde o první jednotný evropský stavební styl. Románské prvky nacházíme především v architektuře sakrálních staveb, méně pak také ve výtvarném umění a sochařství.

Románský sloh v architektuře

Hlavním nositelem románského slohu byla církev. Románské církevní stavby byly jednoduché, avšak monumentální. Jejich účelem bylo podtrhnout božskou podstatu světa, na věřící měly mít především působivý vliv. Jde o masivní, málo členité stavby s malým vnitřním prostorem. Stavebním materiálem byl většinou kámen.

Charakteristické stavby románského slohu představují rotundy, kostely a baziliky. V tomto období jsou také zakládány významné mnišské řády, sídlící v klášterech. Kláštery jsou součástí důmyslného komplexu budov, vytvořeného s důrazem na funkčnost.

Stavby románského slohu

Základním druhem románské stavby je rotunda s kruhovým půdorysem a půlkruhovými apsidami po bocích.
Dominantou románských staveb často bývá věž. Válcová loď rotundy může být zakončena malou věžičkou pro zvon - tzv. lucerna.

Tribunový kostel má na rozdíl od rotundy obdélníkový půdorys, na jedné straně se k němu připojuje půlkruhová absida, na protější straně pak hranolová věž. Vnitřní tribuna (empora) představuje portál v patře, který často propojuje kostel s přilehlým panským sídlem.

Románské kostely jsou orientované, kněžiště bývají směrována k východu.
Největší a nejhonosnější stavbou románského stylu je bazilika. Zatímco kostel je jednolodní, bazilika má obvykle tři lodě. Hlavní loď doplňují po obou stranách lodě boční. Ty nejskvostnější baziliky mají ještě příčnou loď, takže půdorys vytváří obrazec kříže.

Bohaté románské stavby jsou zdobeny noblesními portály, které postupně ustupují do zdiva. Jsou orámovány reliéfy svatých, rostlinnými a zvířecími motivy.

Románské budovy nemívají mnoho okrasných prvků, vedle portálu jsou jimi i okna. Ta mají buď střílnový vzhled, nebo nabývají podoby tzv. sdružených oken - seskupení dvou a více oken, mezi kterými jsou usazeny sloupky. Půlkruhová okna často vyplňují tzv. rozety - ornamenty ve tvaru květu růže.

Starší stavby měly plochý trámový strop, později byla využita půlkulovitá (valená) klenba.
Stavitelé románského slohu nedokázali rozložit váhu klenby, proto ji zasazovali do masy zdiva, příp. odlehčovali mohutnými sloupy. Sloup se v románském slohu klasicky skládá z patky, dříku (střední část) a hlavice, která může mít krychlový tvar a být zdobena plastikami.

Znaky románského slohu

- monumentální dojem, malá členitost, vznosnost
- malé okenní prostory (střílnový vzhled nebo tzv. sdružená okna)
- silné kamenné zdi, jen hrubě opracované
- valená klenba (těžká, půlkruhová)
- sloupy a pilíře jako silné podpěry
- portály zdobené reliéfy

Románský sloh v Evropě

Vrchol románského slohu zaznamenáváme především ve Francii, na přelomu 11. a 12. století. Ve Francii také najdeme řadu pozoruhodných románských památek. Jde například o katedrálu sv. Benigna Dijonského (Dijon), baziliku Notre-Dam du Port (Clermont-Ferrand), kostel Sacré-Coeur (Paray-le-Monial), Notre-Dame la Grande (Poitiers) nebo kamenný most v Avignonu.

Již v roce 909 byl právě ve Francii založen jeden z nejznámějších klášterů - benediktinský klášter v Cluny.
Kostely románského slohu zdobí také španělskou Katalánii. Významnou ukázkou románské architektury je například katedrála Santiago de Compostela s typickou valenou klenbou.

Stavby románské architektury nacházíme i v Itálii, kde se mísí s byzantskými a arabskými prvky. Do románského slohu řadíme mj. šikmou věž v Pise nebo tamní baptisterium a katedrálu.

Skvostné románské katedrály leží i na území Německa. Jde například o katedrálu sv. Martina z Tours a sv. Štěpána v Mohuči, katedrálu Panny Marie a sv. Štěpána ve Špýru, dóm sv. Petra ve Wormsu, trojlodní baziliku v Hildesheimu, aj. V Německu nezřídka narážíme také na románské kostely, jenom v Kolíně nad Rýnem jich je přes deset.

Románský sloh se odráží také v památkách Velké Británie. Honosnými reprezentanty tzv. normanské architektury jsou katedrály v Canteburry nebo Winchesteru (dochovaly se pouze krypty), kostely Westminsterského opatství aj.

Románský sloh v Čechách

Také na našem území zanechal románský sloh architektonické skvosty. Za pozornost stojí rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, rotunda sv. Jiří na Řípu, rotunda sv. Petra ve Starém Plzenci, rotunda sv. Kateřiny v České Třebové, kostel sv. Jakuba (Jakub u Kutné Hory), kostel sv. Petra v Poříčí nad Sázavou nebo bazilika sv. Prokopa v Třebíči (zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO). K nejhodnotnějším románským stavbám u nás patří kostel sv. Mikuláše ve Vinci u Mladé Boleslavi ze 13. století.

Románské památky nabízí i naše hlavní město. Jde o rotundy (sv. Kříže na Starém Městě pražském, sv. Longina na Novém Městě pražském, sv. Martina na Vyšehradě) a především monumentální baziliku sv. Jiří. Vznikla v benediktinském ženském klášteře na Pražském hradě. Vedle kláštera na Strahově či v Břevnově, který se však nedochoval, najdeme u nás románské kláštery také v Doksanech, Teplicích nebo v Nepomuku.

Románské malířství

Zatímco vnější zdi byly většinou neomítnuté, románské stavby byly uvnitř běžně zdobeny freskami náboženských témat, především výjevy Starého a Nového zákona. Oblíbeným motivem byl Kristus v mandorle (svatozář kolem celého těla). Užívala se tzv. hieratická perspektiva, kdy velikost postavy odrážela její postavení v církvi (nejvýše byl Kristus).

Malby pokrývaly všechny vnitřní zdi kostela. K dispozici byla však pouze omezená paleta barev v několika málo tónech - červenohnědá, žlutá, růžová, bílá, zelená nebo vzácně modrá.

Dochované fresky dnes najdeme například v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě nebo v kostele sv. Petra a Pavla v Albrechticích nad Vltavou.

Fresky románského slohu se označují jako bible chudých. Byly určeny především věřícím, prostým lidem, kteří neuměli číst. Naopak pro feudály a kněží se připravovaly bohatě zdobené knihy doplněné liturgickými malbami. Užívaly se především kvašové barvy a zlato. Knihy se vyráběly většinou z pergamenu z oslí kůže.
Desková malba se rozvíjela zejména v Itálii, pod vlivem byzantského umění (Giunta Pisano).

Románské sochařství

Stejně jako malířství, také románské sochařství bylo spjato s architekturou. Nejvýznamnější tvorbu představovaly tesané portály zdobené reliéfy.

Románské sochařství doplňovala i figurální plastika, zejména s náboženskou tématikou. Sochy byly tvořeny ze dřeva nebo tesány z kamene.

K nejhodnotnějším projevům románského sochařství řadíme figurální reliéfy z arkád kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné hory nebo tzv. mostecký reliéf z věže Juditina mostu v Praze (stál na místě dnešního Karlova mostu).