S Kristinou Baudyšovou jsme se bavily o všudypřítomném tématu zrcadlení.

Co si můžeme představit pod pojmem zrcadlení?

Můžete si představit dvě ženy v kanceláři, štěbetající potichu tak, aby je nikdo neslyšel. Právě probírají kolegyni, která dnes přišla do práce v sexy šatech. "Příliš" sexy šatech. Když se podíváme pod povrch každé z dam, vidíme, že jedna se necítí být dostatečně přitažlivá pro opačné pohlaví. A tato "sexy" kolegyně jí zrcadlí její pocit méněcennosti. Druhá žena by ráda nosila podobně hezké šaty jako "sexy" kolegyně, ale má v sobě program, že sexy šaty nosí pouze necudné ženy. "Sexy" kolegyně jí tento zákaz zrcadlí. Jako kdyby na její vnitřní zákaz posvítilo světlo a zviditelnilo ho.

Na těch druhých snadno vidíme jejich chyby a nedostatky. Sami nad sebou však nadhled nemáme. Zrcadlení pomáhá pojmenovat vlastnosti našeho ega, a to právě prostřednictvím toho druhého. Všimněte si, že lidé rádi mluví o těch druhých. Neuvědomují si však, že mluví jen a pouze o svých stinných stránkách. O vlastnostech, které na sobě nepřijímají, schovávají je před ostatními a nemají je rádi. Tyto vlastnosti na sobě obvykle ani nevidí. Jsou skryty v podvědomí, nechtějí být objeveny. Lidové rčení "podle sebe soudím tebe" nese v sobě veliký kus pravdy.

Matky a synové: Základ vztahu tvoří citová výživa číst článek

Vztahy

Jak poznáme, že se jedná o zrcadlení?

Na druhém člověku nám něco vadí. Nějakou vlastností nám leze na nervy. Buď o tom mluvíme, nebo si to myslíme. Všimněte si toho, že o jednom člověku vám každý člověk řekne něco jiného. Každý ho vnímá jinak, podle svých vlastních zrcadel.

Kdy se o zrcadlení nejedná?

Ten druhý se může chovat jakkoliv divně, nám to však nijak nevadí. Nedráždí nás, i když se zrovna projevuje zvláštním způsobem. Určitě to znáte. Někdo se může chovat způsobem, kdy to ostatní odsuzují a vám je to jedno. Je to věc toho druhého a vás se to netýká.

Jaký je rozdíl mezi zrcadlením a projekcí?

Zrcadlení i projekce je jedno a totéž. Projekci pojmenoval poprvé Sigmund Freud v roce 1890. Už v té době projekci využíval v psychoanalytické terapii. Freud popsal projekci jako obranný mechanismus ega. Sám Freud říkal, že člověk své vlastní negativní vlastnosti připisuje těm druhým. Zrcadlení se však dá vnímat v širším kontextu našeho života.

Například?

Například když člověk věří tomu, že je život těžký a nic nedostane zadarmo. Životní situace pak člověku tento program zrcadlí. Tedy odráží a potvrzují mu jeho program. Tento člověk má například práci, při které se nadře. Peníze, které vydělá, si neumí užít nebo je rozpustí ve složenkách či nečekaných výdajích. A tak dále. Naše myšlenky a programy utváří náš život.

Jak můžeme zrcadlení prakticky uchopit ve svém životě?

Začínala jsem tím, že jsem pečlivě sledovala své myšlenky. Když jsem šla třeba cvičit, zachytila jsem myšlenky typu: Ta paní je děsně stažená, vypadá děsně tvrdě. Mysl mi v takovém okamžiku řekla: ale to není zrcadlení. Ona se tak opravdu tváří, je taková nepřístupná. I přesto jsem se na možnost, že by šlo o zrcadlení, podívala. Po chvíli jsem pochopila, že se mne její výraz tváře velice týká. V poslední době jsem se zavalila prací natolik, že už mi z toho není dobře. Jsem stažená, málo se raduji. Na děti jsem přísná či jim odsekávám, i když mi to není vlastní. Po uvědomění si zrcadlení jsem zvolnila pracovní tempo. Odřekla jsem klienty z večerních i víkendových terapií. A pocit radosti a uvolněnosti se mi vrátil do života.

Kristina Baudyšová

Kristina Baudyšová je terapeutka, lektorka sebepoznávacích seminářů a autorka videoseminářů na podporu ženství. Společně s manželem Antonínem Baudyšem žijí střídavě v Česku a Řecku, vychovávají tři děti. Více na www.kristinabaudysova.cz

Může být zrcadlení i pozitivní?

Druzí lidé nám naštěstí zrcadlí i naše pozitivní stránky! Když se nám na tom druhém líbí nějaká vlastnost, znamená to, že ji ve skutečnosti v sobě neseme taky. Jen si ji neuvědomujeme či ji nerozvíjíme. S pozitivním zrcadlením se dá vědomě pracovat a skrze ně kladně ovlivňovat svůj osobní růst. Lidé, kteří mají vzájemně více pozitivních zrcadlení, tedy si notují na více úrovních, se stávají dobrými přáteli.

Jak probíhá zrcadlení v partnerském vztahu?

Partneři zrcadlí naše pozitivní i negativní programy. To, co na nás partner kritizuje či naopak obdivuje, opět souvisí s ním samotným. Partnery si dokonce vybíráme na základě těchto programů. Má-li žena v podvědomí program, že jsou muži sukničkáři a jsou nezodpovědní, přitáhne si takového muže do svého života. Žena v podstatě od muže potřebuje, aby jí její podvědomý program potvrdil. Jakmile si žena uvědomí, že tento program někde vznikl, například že jej převzala od svojí mámy, která měla takovou zkušenost s muži, má žena z poloviny vyhráno. Nemusíme opakovat a žít programy svých rodičů. Náš život může odrážet naši pozitivní mysl, která si tvoří láskyplné vztahy.

Mohou si dva lidé zrcadlit i stejné věci ze svého vnitřního světa?

Ano, vídá se to třeba v rodinách, kde většina z nich prožívá podobnou zkušenost. Rodina je například zatížená programem chudoby. Tento program se pak rodinným příslušníkům vzájemně zrcadlí v nedostatku financí. Pak do takové rodiny nahlédnete a uvědomíte si, že v takovém programu takzvaně jedou všichni.

Jaké zrcadlení se nejlépe uchopuje? To mezi rodičem a dítětem, mezi ženou a mužem nebo například mezi dvěma kamarádkami?

Někdy zrcadlení uvidíme a pochopíme během pár vteřin a může se přitom jednat o náš dlouhodobý komplikovaný vztah s někým. Jindy si s tím lámeme hlavu půl roku a přitom se jedná o sousedku, která jen neodpovídá na pozdrav. Jestli pochopíme, o jaké zrcadlení se jedná, závisí do velké míry na naší vlastní pravdivosti vůči sobě samotným.

Kdy se my sami pro druhé stáváme zrcadly?

V okamžiku, kdy jim na nás něco vadí. Vysvětlují nám, co děláme špatně a v čem bychom se měli změnit. Jsou přesvědčeni o své pravdě. Je dobré vědět, že to, o čem ten druhý mluví, je jeho vlastní projekce. A s námi to nesouvisí.

Nakolik pro vnímání zrcadlení potřebujeme emoční a sociální inteligenci?

Pro vnímání zrcadlení nejvíce potřebujeme ochotu podívat se pravdivě do sebe. Je zapotřebí určitá vnitřní vyspělost, která člověku dovoluje vzdát se obviňování těch druhých. A přijmout svou vlastní zodpovědnost za své pocity, případně i za svůj život.