Veronika má na odchod do dětského domova silné vzpomínky. Bylo to totiž tu samou noc, kdy přišel na svět její čtvrtý sourozenec. "Přijela pro nás záchranka a policie a rychle nás všechny odvezli do nemocnice. Druhý den jsme jeli na výlet, jehož cílem byl dětský domov. Pamatuji si přesně na ten den, jelikož nás záchranáři překvapili v noci, tak jsme odjeli jen v pyžamech, nic víc jsme neměli," vzpomíná.

Matka se s nimi ještě nějakou dobu stýkala a oni jezdili domů na návštěvy, při nichž se potkávali s nejmladším bratrem. "Po pár letech se ale o nás přestala zajímat úplně. Nepsala nám, nevolala, přestali jsme tam jezdit." Později se do dětského domova dostal i Veroničin nejmladší bráška.

Při výběru střední školy si Veronika uvědomila, že chce pomáhat ostatním, proto zvolila zdravotnickou školu. "Jako malá jsem se musela starat o bráchy, nebylo tak pro mne těžké starat se i o druhé," říká. Po úspěšném dokončení maturity přišlo na řadu další studium. Se spolužačkami ze třídy se přihlásila na obor speciální pedagogika. Loni úspěšně ukončila bakalářský obor, nestihla však přijímací řízení do magisterských oborů. Proto se opět přihlásí v letošním roce.

Po celou dobu svých studií bydlí společně se dvěma dalšími studentkami v  pronajatém bytě hrazeném zčásti také Nadačním fondem Albert. "V bytě se o sebe musíme samy postarat. Na začátku to samozřejmě nebylo lehké, ale nyní to zvládáme dobře," říká Veronika.

Její životní cíl je prostý - pracovat s dětmi, jako je ona. "Chtěla bych se vyvarovat toho, aby mé děti dopadly jako já. Myslím si, že dobré vzdělání mi dává šanci najít si dobrou práci, která mě zabezpečí, a já budu připravena poskytnout zázemí i svým bratrům," dodává Veronika.