Víš co, drahý? Dáme si pauzu!
Zatímco já se chtěla vdát a založit rodinu, přítel nechtěl ztratit svobodu a na rodinu se prý cítil moc mladý. Takže jak dál?
„Po pěti letech, kdy jsme s Lubošem žili ve společné domácnosti, náš vztah ustrnul na mrtvém bodě. Zatímco já se chtěla vdát a založit rodinu, přítel nechtěl ztratit svobodu a na rodinu se prý cítil moc mladý. Takže jak dál?"
Ivana svého přítele měla ráda a vztah ukončit nechtěla, ale ani se jí nechtělo bůhví jak dlouho čekat na něco, co třeba ani přijít nemělo. Řešení, na kterém se nakonec oba shodli, se ukázalo jako to nejlepší, co pro záchranu svého vztahu mohli udělat...
Děti přece nejsou kompromis
Třebaže jsme se s Lubošem milovali a bylo nám spolu dobře, poslední rok se do našeho vztahu vkradly hádky. Já se chtěla vdát a mít děti, jenže Luboš, jakmile jsem na tohle téma zabrousila, málem dostával osypky.
„Ty, i když jsi o rok starší, se na rodinu cítíš mladý, ale já ve svých osmadvaceti ne! V dnešní době má spousta ženských problém otěhotnět a já nemůžu tušit, jak to bude se mnou. Navíc kde mám jistotu, že zatímco budu čekat, až ty do manželství „dozraješ", se nerozejdeme? Mám tě moc ráda a nechci tě ztratit, proto bychom se měli dohodnout na kompromisu."
Když se mě Luboš ironicky zeptal, jak si ten kompromis představuju, pokrčila jsem rameny. Přišlo mi pro oba ponižující stanovit „lhůtu", po kterou Lubošovi dopřeju svobodu a pak si mě bude muset vzít a udělat mi dítě! Tak jak náš vztah, který začal dostávat povážlivé trhliny, zachránit, aniž by se jeden z nás cítil zahnaný do kouta? To jsem ale vážně netušila...
Dala jsem příteli ultimátum
Měsíce ubíhaly a i když jsme se s Lubošem k sobě dál chovali slušně, vyráželi za kulturou a mezi přátele, přesto to od poslední hádky o naší budoucnosti mezi námi bylo jiné - oba jsme byli popudlivější, zamlklejší a začalo to haprovat i v sexu. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že náš vztah se nezadržitelně chýlí ke konci.
A potom Luboš dostal nabídku, která - a tím jsem si jistá - náš vztah zachránila. „Šéf mi nabídnul, že bych mohl odjet pracovat do Pekingu. Je to šance jako hrom, jenže je to na rok a to by se asi teď, když je to mezi náma takový, jaký to je, nehodilo. Tak jsem to odmítnul."
Když jsem po chvíli informaci strávila, bylo mi jasné, že taková šance se nejen neopakuje, ale hlavně že to je ideální řešení našeho problému! Během odloučení si buď spoustu věcí uvědomíme, nebo náš vztah bezbolestně vyšumí.
Luboš měl na věc jiný názor a ustoupil, až když jsem mu dala ultimatum: „Co je platný, že se máme rádi, když to mezi námi pomalu ale jistě jde do háje? Takže vidím jediný řešení: buď si dáme roční pauzu, nebo to bez dalšího trápení skončíme hned!" Naštěstí Luboš zvolil první možnost...
Byl to risk, ale naštěstí vyšel
Díky internetovým komunikačním možnostem jsme téměř denně s Luboše byli ve spojení a mohli se i vidět. Přítel posílal kvanta fotek, vyprávěl o úplně jiném světě, líčil své zážitky a já se pokaždé na naše „setkání" moc těšila. A taky se mi víc a víc stýskalo. Luboš na tom byl stejně a díky web kameře jsme se na sebe stále častěji dívali uslzenýma očima.
Po půl roce Luboš přiletěl na čtrnáct dní domů a když se po dalších necelých šesti měsících ze služební cesty definitivně vrátil, těhotenství už na mně bylo vidět. Svatbu bychom do narození Tomáška stihli, ale odložili jsme ji - chtěli jsme, aby u té slávy byl i náš prcek! :-)
Je mi jasné, že řešení naší vztahové krize byl risk, ale když je vztah na hraně rozchodu, tak odloučením - a nemusí to být na tak dlouhou dobu, ani se týkat cizí země - se toho pokazit už moc nedá. Jedině získat - ovšem jen v případě, že o to oba partneři opravdu stojí. Tak jako já a Luboš...
Ivana, Praha
Jaké máte s podobnou situací zkušenosti vy?
Zapojte se do diskuze pod článkem! Tento a další podobné soukromé problémy bude už tento čtvrtek řešit Dámský klub na rádiu Frekvence 1. Váš názor tak možná zazní i na vlnách tohoto rádia.
