Vztahy jsou věčné téma, možná víc a víc v době, kdy je těžké nějaký kloudný najít. Na budování vztahů je méně času, než bylo v dobách našich rodičů a prarodičů, a heslo, že rodina je základ státu, platí hlavně na papíře. Možná proto, když nějaký takový hezký vztah máme, držíme se ho zuby nehty.

Je to pochopitelné, obzvlášť když jsou ve vztahu děti, ale když se všechno pokazí a není nám v něm dobře, či nám dokonce škodí, je dobré vědět, kdy odejít.

Už nemáme radost ze života

Spousta lidí uznává a ví, že radost ze života vyprchala a žijí vlastně ze dne na den, drží úsměv na tváři kvůli dětem nebo okolí, mají pocit, že jsou vyhořelí a život, který plánovali, nestojí za nic. "To, že je partnerský vztah nezdravý, se projevuje právě na tom, jak jsme naladěni. Když máme deprese, na nic se netěšíme a nic nás nebaví, partner nás štve už jen tím, že dýchá, a není to situace plynoucí z nějaké krátké krize, je čas zamyslet se nad tím, jestli má takové soužití vůbec smysl," píše psycholožka Ashley Jigs. "Někdy je rozchod v pravý čas vysvobozením a šancí na nový, lepší život," dodává.

Tento článek rozhodně nechce nabádat k ukončování fungujících, dlouholetých vztahů, pokud něco trochu zaskřípalo, ale pokud máte na partnera skoro alergii, kterou maskujete neupřímným úsměvem, a posledních pár měsíců, či dokonce let necítíte žádnou životní radost, je čas všechno přehodnotit.

Rozchod mě zachránil

K tomuto tématu jsem vybrala úryvek z mailu Jaroslava: "Manželství nám neklapalo, věděl jsem, že mě žena občas podvádí, o domácnost se moc nestarala, brala mě jako kasičku. Nepracovala a spíš než děti řešila co na sebe a zkrášlující procedury. Je krásná a já ji miloval, možná jsem se zamiloval z povrchních důvodů, každopádně dnes miluji naše dvě děti, a i když jsem věděl, že je všechno na nic, bál jsem se to ukončit. Co když nebudu moci děti vídat? Bylo mi jasné, že se mi manželka bude mstít. Nakonec jsem vyhledal pomoc terapeuta a také dobrého právníka. Děti dnes máme ve střídavé péči, a i když to není ideální a nikdy jsem to tak nechtěl, zase začínám mít radost ze života. Do nových vztahů se neženu, bojím se, aby se minulost neopakovala."

Jaroslav nakonec našel sílu situaci řešit, v mailu psal, že se o to zasloužila jeho sestra, která se už na to, co se u nich dělo, nemohla dívat. Ashley Jigs říká: "Lidé jsou často v nefunkčních vztazích jako vězni, a když je nepostrčí někdo takříkajíc zvenku, nejsou leckdy schopni odejít."

Kolikátou šanci ještě dáte?

Je jasné, že většinou vztahy nefungují tak, že jeden z partnerů by byl ten hodný a druhý ten zlý "polda". Převážně jsou na začátku hodní oba, jenže časem se něco zvrtne a to něco třeba vidí jen jeden a ten druhý je spokojený. Velmi často ale trpí oba, jedna má kamarádka se s manželem seznámila, když jim bylo kolem dvaceti, brzy měli děti a v době, kdy my ostatní flámovali a cestovali po světě, oni budovali rodinu. Dnes jsou oba úspěšní a děti dospělé. Láska se z jejich vztahu vytratila už dávno, mají se rádi, ale podvádějí se a jako by si navzájem vyčítali, že v raném mládí nic neprožili. Když jsem se jí mnohokrát ptala, proč vztah prostě neukončí, dokud k sobě mají ještě nějaký respekt, odpověděla, že nad tím přemýšlí každý den.

V praxi to pak vypadá, že si oba partneři žijí svůj život, ale jen to, že ho žijí v jednom bytě, jim leze na nervy. Většina společného času je prožitá mlčky, bez radosti. Když se ale začne schylovat k řešení situace, začnou se oba na chvíli snažit a vztah křísit. To jim vydrží jeden dva měsíce a vše se vrátí k normálu.

Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by se rozcházeli kvůli prkotinám. Na vztahu se musí pracovat a krize přijde vždycky. Pokud to ale neklape už léta a k partnerovi pociťujete čím dál větší averzi, zajděte za odborníkem. Když to nepomůže, začněte přemýšlet o rozchodu, aby se váš vztah nedostal do bodu závěrečné sekvence filmu Válka Roseových.