Situationship je romantický vztah bez hranic, kdy k sobě dva lidé chovají určité city, spí spolu, ale o pravidlech a cílech svojí známosti nemluví. Na takové formě vzájemnosti nemusí být podle odborníků nic špatného, pokud obě strany vědí, na čem jsou. V opačném případě se jedná o zmatečný vztah, který může pořádně zamávat s vaším sebevědomím. 

"Uděláme si pohodu, budeme mít sex a pak budeme zmatení z toho, že spolu sice nechodíme, ale něco k sobě cítíme." Tak zní jeden z popisů tzv. situationshipu (v překladu situační vztah) podle "pouličního slovníku" Urban Dictionary.

Během pandemie covidu mu propadlo více lidí, což dokládají i data ze  seznamovací aplikace Hinge. Ta zveřejnila výzkum, v němž 34 procent z 12 tisíc uživatelů uvedlo, že během minulého roku mělo známost bez toho, aniž by vědělo, kam směřuje.

"Je velmi snadné pochopit, jak tento problém vznikl. Svět byl od března minulého roku v krizi a já jsem se zdráhala definovat jakékoliv vztahy. Upřímně jsem si nemohla dovolit, aby se něco, do čeho jsem skutečně investovala, rozpadlo, zatímco jsem se snažila starat sama o sebe, o svou kariéru a rodinu během pandemie,“ píše Charley Rossová z časopisu Glamour Magazine. Neptat se tak na otázky typu "Kam to vede?" a "Co ke mně cítíš?" bylo pro autorku článku jednodušší. A to i přesto, že by možná ráda nějaké vyjasnění slyšela. "Mé mlčení se pak proměnilo ve velmi podivný pokus o sebezáchovu," popisuje.

Zavoláme si, ale neptej se, kam to vede 

Podle výsledků výzkumu Národního ústavu duševního zdraví to byli právě nezadaní lidé, kteří dobu pandemie prožívali obtížnější než ti, kteří žili v páru. Pocity samoty a sociální izolace mohly u mnoha jedinců vzbudit touhu se s někým alespoň nezávazně stýkat. "Na tento typ vztahu přistupují lidé, kteří se buď vědomě nechtějí vázat, nebo jedinci, kteří berou alespoň to, co je," potvrzuje koučka vědomých vztahů Eva Andriessen.

S takovým člověkem si tak dost možná každý večer voláte, ale zároveň jste si neřekli, že spolu chodíte či se výlučně stýkáte jen spolu. Do takového vztahu jste také dost možná vložili určitou emoční investici, ukázali jste své city, ale nikdy nebylo jasně řečeno, co pro sebe navzájem znamenáte.  A to všechno může způsobit emocionální zmatek.

"Pokud se na takovém systému obě strany domluví, tak je to v pořádku. Jenže to se stane málokdy, tyto známosti mají často nevyjasněná očekávání. Jeden z páru doufá, že setkávání přeroste v něco trvalejšího. Život v nejistotě je však psychicky náročný a může vést ke zklamání," vysvětluje Andriessen, která tento typ vztahu registruje v západním světě zejména v posledních pěti letech.

Bude mě chtít, když budu lepší 

Novinářka Rossová přiznává, že se snažila v situationshipu zůstat v "klidu a pohodě", ale nakonec jím podkopávala vlastní hodnotu. Právě snaha vypadat cool by se dala definovat jako symptom takového vztahu. Jeden z dvojice totiž často vyčkává, zda se nezávazná známost nezmění, a on přece jen nebude hoden lásky. Pokud se nic takového nestane, daná osoba může nabýt pocitu, že je s ní něco špatně a že by to klaplo, kdyby byla lepší - hezčí, zábavnější, vtipnější, hubenější nebo víc sexy. Takové přemýšlení je pak toxické pro další vztahy, v nichž si jedinec nepřipadá dostatečně dobrý a vyžaduje neustálé ujišťování.

"Někteří lidé se spokojí s málem a nevěří si. To jim však ubližuje. Naše vrozená touha je cítit se milovaní a někam patřit. To nám však tento typ vztahu neumožňuje," říká Andriessen.

Situationship podle ní může fungovat, pokud mají všichni účastníci jasno v tom, co chtějí. Na druhou stranu je taková známost často nepředvídatelná a málokomu dlouhodobě vyhovuje. "Neslevujte z toho, co je pro vás důležité. Všímejte si varovných signálů, a pokud máte pocit, že si s vámi někdo hraje, tak to ukončete," říká Andriessen. 

Mohlo by vás zajímat: Vzorce rodiny nefungují, singles jsou novinka, jediná budoucnost jsou děti

Partnery chceme vlastnit a řídit, bojíme se být sami, vzorce rodiny se začaly rozpadat už v 19. století. Děti z kojeneckých ústavů mají problém obstát | Video: Martin Veselovský