Trend posledních let pokračuje. Stále platí, že se v zásadě každé druhé manželství rozvádí. Celkový počet uzavřených sňatků za rok 2018 byl podle ČSÚ celkem 54 500 a rozvedeno bylo 24 100 manželství. Ve statistice jsou přitom uvedena pouze manželství. Chybí evidence o rozchodech párů, které nejsou sezdány, avšak vychovávají společné děti.

Na téma rozvodů jsem si povídala s advokátkou Lucií Martin-Nešporovou, která se mimo jiné zaměřuje na rozvody párů, z nichž jeden z manželů je cizinec.

Lucie Martin-Nešporová

Vystudovala právnickou fakultu ZČU v Plzni. Od roku 2005 se věnuje advokacii s krátkou přestávkou v letech 2016-2018, kdy působila jako vysoká diplomatka MZV ČR při Radě Evropy ve Štrasburku. V roce 2018 založila advokátní kancelář LN Law Office Prague a specializuje se na oblast mezinárodního práva soukromého, rodinné právo, lidská práva, zajímá se o trestní právo. Mluví plynule francouzsky a anglicky, ovládá též ruštinu a němčinu. Je vdaná a stará se o 5 dětí (dvě vlastní a tři "vyvdané"). Manžel je Francouz a jejich příběh začal v advokátní kanceláři, kde budoucí manžel byl původně klientem. Společně strávili ve Francii 8 let, nyní žijí v Praze, kde jsou oba spokojeni.

Jaký druh rozvodu považujete za komplikovaný?
Rozvod jako takový nijak komplikovaný není, pokud se v manželství nenarodily děti. Zásadní problémy nastávají, jakmile se partneři nedokážou shodnout na péči o ně. Protože manželství v ČR nelze rozvést do té doby, než bude rozhodnuto ve věcech péče o nezletilé, celá řada rozvodů se zasekne právě v této části. Když se rodiče nedohodnou na tom, kdo bude pečovat o nezletilé děti, jak se děti budou vídat s druhým rodičem a jaká bude výše výživného, může se vléct rozvod i několik let. Nejdelší rozvod, který jsem zažila, trval 8 let. Na rozdíl od dětí, spory o majetek na délku rozvodu vliv nemají. V České republice se totiž nejdříve rozvedeme a až poté se vypořádává společné jmění manželů.

Na co bych se měla připravit, pokud přemýšlím o rozvodu?
Asi na to, že není možné spoléhat vůbec na nic. Často se stává, že klienti naivně doufají, že rozvod proběhne bez problémů a že druhý z partnerů se bude chovat čestně a nějak se "to dohodne". Bohužel to ve většině případů neplatí, alespoň tedy v těch případech, které se dostanou až k nám do advokátní kanceláře. Oba partneři totiž mají svou pravdu a vizi toho, co se stalo a děje. V mnoha případech se prostě dohodnout nelze na čemkoliv. Pak se někdy i hněv klienta vůči bývalému partnerovi otočí proti advokátovi, což je zcela absurdní. Advokát je jediný, který za vás bojuje. Obrňte se tedy proti stresu a připravte si velkou dávku trpělivosti.

Vzpomněla byste si na nějaký komplikovaný případ?
Takových případů jsem měla mnoho, dokonce je fakt, že je s kolegyněmi přímo vyhledáváme, protože jsou pro nás z právního hlediska nejzajímavější. Navíc velká část našich klientů jsou cizinci nebo partneři cizinců. Měla jsem komplikované případy, kdy rozvod trval skoro osm let, protože se manželka rozvádět nechtěla a velmi dlouho se řešila otázka úpravy poměrů nezletilých. Rozváděla jsem manželství, kdy se jiná manželka rozvádět nechtěla a soud v první instanci našemu návrhu nevyhověl, rozvedli nás až u odvolacího soudu. Měla jsem rozvod, kdy se jeden z manželů ztratil a rozváděli jsme se v jeho nepřítomnosti.

Zmínila jste klienty cizince. Jak je to vlastně s rozvodem, když má jeden z partnerů cizí státní příslušnost?
Rozvod s cizincem může být komplikovanější v tom, že je nutné vědět, kde by měl rozvod probíhat a jakým způsobem, aby byl uznaný i v ČR. Je třeba mít na mysli, že kromě vnitrostátní právní úpravy se rozvod řídí též přímo aplikovatelnými směrnicemi EU a ustanoveními zákona o mezinárodním právu soukromém. Obecně vycházíme z principu, že rozvod probíhá v místě posledního společného bydliště manželů, ale je celá řada odchylek právě v návaznosti na výše zmíněné právní předpisy. Další podstatná věc, rozvádíme-li se v cizině, musíme si dávat velký pozor na to, aby rozvod byl uznán i u nás. V některých evropských zemích totiž rozvod může proběhnout např. u notáře (např. Francie a Belgie), ale vzhledem k tomu, že český právní systém takový rozvod zatím nezná, nebylo by na vás pohlíženo jako na rozvedenou nebo rozvedeného. Toto je dobré vždy dopředu zjišťovat.

Druhá míza, nová motorka, ale i únava a změny nálad: Jak poznat, že je muž v přechodu číst článek

Zdraví

Jak tedy probíhá rozvod v ostatních zemích Evropské unie?
Vzhledem k tomu, že právní předpisy EU unifikují jednotlivé právní systémy členských zemí, jsou rozvody založeny víceméně na stejných pravidlech. Existují pochopitelně rozdíly, o kterých jsem se již zmínila - např. jsou země, kde lze rozvod zařídit u notáře, což u nás nelze. V některých zemích se nepodmiňuje rozvod tím, že by měly být upraveny poměry nezletilých, jako je tomu u nás. V Anglii se nelze jednoduše rozvést ani v případě, že se s partnerem v klidu dohodnete. Vždycky musíte udat jednu ze zákonných variant rozvodu (například nevěra). V Itálii se zase nelze rozvést před uplynutím určité doby separace, která je myslím dva nebo tři roky. Ve Francii je rozvod jen oficialitou, nám známé právní účinky rozvodu (např. zánik společného jmění manželů) mohou ve Francii nastat už pouhou separací manželů, aniž by museli být rozvedeni.

Co byste radila ženám, které se zamilují do cizince? Na co mají pamatovat?
Ženy, které se zamilují do Čecha, někdy mohou zjistit, že jejich manžel vlastně není tak dokonalý. Že je "špatně" vychovaný od maminky, nedělá to či ono, nebo to dělá naopak příliš. Ženy, které se zamilují do cizince, by si měly být vědomy, že kromě "špatné" výchovy od maminky přijde i zjištění týkající se menších či větších kulturních rozdílů. Byť jsme všichni Evropané, Češi nejsou vychováváni stejně jako Francouzi, Italové nebo Řekové. Někde je ten kulturní rozdíl velmi markantní, někde méně. A to nemluvím o zemích mimo EU a o zemích podstatně exotičtějších.

Vrátit se k expartnerovi, nebo ho nechat jít? Kdy dát bývalému vztahu ještě šanci číst článek

Vztahy

Nejvíce se pak kulturní rozdíly projevují ještě intenzivněji s příchodem dětí. Ženy by tak měly mít na paměti, že to, co se jim líbí na počátku, jim zřejmě bude lézt na nervy ke konci. Je třeba si uvědomit, že pokud svého manžela žena následuje do zahraničí, pořídí si s ním děti a jejich svazek se rozpadne, bude třeba muset trpně několik let zůstávat v cizí zemi, protože prostě nebude moci odvézt dítě zpět do ČR. A o jejím osudu budou rozhodovat soudy v zahraničí. Mám ve svém okolí několik takových matek, které v zahraničí čekají, až jejich děti dosáhnou zletilosti, aby se konečně mohly vrátit zpět do ČR.

Vy sama máte za manžela cizince. Jaký je váš společný příběh?
Nikdy jsem se nechtěla vdávat, protože jsem se obávala rozvodu, nikdy jsem nechtěla mít víc než jedno dítě a nikdy jsem nesnila o tom, že si vezmu cizince. Můj manžel je Francouz a vychováváme spolu 5 dětí. Z toho plyne ponaučení, že se skutečně nemá nikdy říkat nikdy. Náš společný příběh by mohl být předlohou filmu nebo minimálně románu. Můj manžel byl klientem advokátní kanceláře, kde jsem dříve pracovala. Dva roky jsem ho zastupovala v rozvodovém řízení s jeho první manželkou. Mimochodem, byl to jeden z nejkomplikovanějších případů. Když byl celý spis postoupen do Francie, jíž je manžel občanem, všimla jsem si, že tento klient se snaží stále udržovat kontakt se svou českou advokátkou, byť bylo zřejmé, že v té době jsem mu již po právní stránce pomoci nemohla. Zjistila jsem, že si velmi rozumíme a že se mi líbí.

Dnes jsme spolu deset let, máme krásného syna, staráme se o domácnost s pěti dětmi a jednou kočkou, a byť to není u nás úplně vždy růžové, jsem šťastná, že jsme spolu. Soud mému manželovi svěřil do výlučné péče tři děti, o které se jejich matka starat nechtěla a dodnes se nestará. Můj manžel pendluje mezi Štrasburkem, kde pracuje, a Prahou, kde bydlíme, takže jsem převážnou část týdne sama v Praze s dětmi. Asi chápete, proč říkám, že to u nás není úplně každý den růžové, a neptejte se mě, jak to zvládám, sama nevím.