U některých lidí, i když jsou skvělí, je s nimi pohoda a všichni je mají rádi, partnerský život nefunguje. Všichni kroutí hlavou, jak je to možné, když jsou tak úžasní?! Za takovým "neúspěchem" se bohužel často skrývá ne zrovna šťastné dětství, nedobré vztahy mezi rodiči nebo přímo špatný vliv některého z rodičů.

Být rodičem není jednoduché a ještě méně jednoduché je být dítětem. Někdy nám věci, které nás poznamenaly v dětství, blokují radost z určitých věcí nebo uvolněnou pohodu ve vztahu, ale my to ani netušíme.

Nešťastné vztahy kvůli nevinné poznámce mámy

"To sis neměla dělat škodu, nosit naší Marušce sladkosti, vždyť je tlustá dost," řekla moje maminka, když mi bylo pět let, a podle mé psycholožky to byla první velká rána mému ženství. Máma to nemyslela špatně, ale moje podvědomí si tenhle moment navždycky zapamatovalo. Paradoxně jsem tlustá nikdy nebyla, postavu mám normální, ale o to nejde. V pubertě mi něco podobně nehezkého řekl ještě můj první kluk, osudová láska, a bylo hotovo… Dnes v pětačtyřiceti jsem ztratila naději, že na mě ve světě čeká někdo, kdo by mě mohl mít rád. Mám skoro dospělou dceru, za sebou nepovedené manželství a několik vztahů jako přes kopírák. Proč se to děje, jsem se dozvěděla až teď na regresní terapii. A věci mi konečně začaly dávat smysl, proč jsem, jaká jsem… A začala jsem zase trochu věřit v dobré konce," napsala mi čtenářka Marie, na jejímž příkladu je bohužel vidět, jak "málo stačí", a člověk zabředne do vzorců, které mu ničí život.

Terapie není nikdy na škodu

Pobavil mě článek koučky Marion Higgins, která o vztazích mezi rodiči a dětmi píše toto: "Víte, je téměř nemožné vychovat dítě, abyste mu někdy neublížili. Člověk by ale měl být empatický k citlivým tématům, která dítě poznamenají vlastně vždycky - neumíš, nejsi dost dobrý, dost šikovný, nejsi dostatečně hezká, abys… To jsou věty, kterých by se rodiče měli prostě vyvarovat. Ve skutečnosti se to ale povede jen málokomu, jsme přece "jenom" lidé.

Někdo kritice odolává lépe, někdo hůře, ale ještě jsem ve své praxi nezažila snad nikoho, koho by dětství negativně nepoznamenalo a tím negativně neovlivnilo budoucí partnerský život. Kdybych měla poradit, co s tím, řeknu: Choďte na terapii a otevřete své dětství. Třeba tam nenajdete žádného bubáka, pokud ano, vyřešte ho a jděte dál, najednou to půjde lehčeji a svižněji."

S rodinou je třeba vycházet aneb Jak nám podobné mýty ničí život číst článek

Rodina

Otevřené vztahy s rodiči

Obecně se míní, že nás poznamená jen kruté dětství s rodiči, se kterými "není řeč". To ale není tak jisté, jak je vidět v textu nahoře, leckdy stačí málo a citlivý člověk má zaděláno na problém. Základ je proto udělat si ve věcech pořádek. Pokud se svými rodiči nevycházíte nebo vám na nich něco extrémně vadí, řešte to. Pokud to nejde s nimi, tak s psychologem nebo třeba na rodinných konstelacích. Ať máte "čistý stůl". A pokud s rodiči máte hezké vztahy, buďte vzájemně co nejvíce otevření, otevřete i malá tabu, vždy to o něco více vyčistí vzduch a pomůže oběma stranám k lepšímu žití.