Příspěvky Jana Zlatohlávka o vás - o ženách, se na stránkách magazínu Žena.cz těší velké popularitě. Honzova emailova schránka je přeplněná vašimi připomínkami, návrhy, komentáři i pozváními na kávu.

Jeho to baví, neb jak o sobě rád říká: "Mým největším zájmem jsou zkrátka ženy." A tu pravou hledá stále! O tom jak nesnadné je se seznámit, ženu najít - a když už - taky onen vztah udržet, napsal knihu.

Tady je malá ukázka

Lumír, kterému jsem Renatu taky jednou krátce představil, konstatoval, že je to pěkná ženská, leč z kategorie těch žen, které by zřejmě dokázaly rozbrečet i žehlicí prkno.

Ač má Lumír jako filmový umělec výrazně rozvinutou obraznost a nechybí mu ani smysl pro nadsázku, musel jsem mu dát suše zapravdu. Dokonce jsem si ten umělecký obraz dokázal i svým způsobem představit. Doktor Plzák dobře říkal, že s naříkavcem vydrží jen další naříkavec.

Ovšemže jsem byl po rozvodu taky trochu naříkavý. Kdo není? A Renata si mne tak nějak posousedsku osedlala a tak nějak jsme si naříkali, až jsme se spolu „tak nějak" vyspali. A když už se vyspíte s naříkavou ženskou, nelze jen tak odtáhnout a nic, protože tušíte, že pak bude naříkat ještě víc. A ona tedy naříkat uměla.

Přitom to skutečně nebylo žádné strašidlo

 Brunetka s příjemně dlouhýma nohama a hezkým, téměř panenkovským obličejem, ale se zvláštně našpulenými rtíky a s permanentním výrazem člověka, který se právě dověděl o nějaké katastrofě, která se jej blízce dotýká. Ani na svatebních fotografiích nevypadala jinak. Dokonce ani na fotkách s novorozeným synem nevypadala jinak. Tvářila se minimálně tak, jako by dítě trpělo leukémií a obrnou, kombinovanou s těžkou srdeční vadou. Nemusím podotýkat, že dítě bylo zdravé jako řípa.

Vrcholem Renatiny obývákové foto výstavky byl snímek z promoce...

...kde čerstvá magistra stojí před Karolinem s tak zoufalým výrazem, jako kdyby ji právě a jen na chvilku propustili z dlouhodobého pobytu v mauzoleu. A těmito fotkami má Renata vyzdoben svůj byt.

Jedinou rozesmátou fotkou je snímek jejího bývalého manžela Mirka, který se ovšem směje na úplně jinou rozesmátou ženu. Jen ten, kdo zná Renatu, pochopí, proč si nechala tajně okopírovat a zvětšit fotografii svého muže s milenkou, ke které od ní utekl. Vždyť při pohledu na takovou fotku se dá přece tak krásně naříkat…

I sex s Renatou byl smutný a naříkavý. Ač se všeobecně tvrdí, že si lidé sexem dobíjejí baterky, mohu konstatovat, že sexem si lze baterky i vybít. Nikoli jen sexem akrobatickým a vynalézavým, ale i tím úplně nejúspornějším. Jiný sex s Renatou ani nepřicházel v úvahu.

Vypadal (ten sex) asi takhle:

Renata vychází ze sprchy a zavazuje si pásek od županu.
„Víš, nejradši bych skočila z Nuseláku, ale co kluk…," přisedne si ke mně.
„Musíš myslet na něj, já taky myslím na děti," uklidňuji Renatu a rozvazuji jí pásek od županu.
„Stejně to stojí všechno za hovno," konstatuje již nahá Renata a zamyšleně rozvazuje můj pásek od županu.
„Ale stojí to," snažím se zažertovat.
„To je fajn," pokusí se Renata nějak přeladit na optimistickou notu a snaží se mi dělat dobře vlhce chladnou dlaní.

Počíná si tak mechanicky, jako by si přifukovala kolo u bicyklu, a tváří se při tom, jako by pak musela ještě ujet dalších dvacet kilometrů v dešti. Tato její činnost, kterou jsem si pracovně nazval asistovanou masturbací, je vykonávána vždy stejným způsobem až do chvíle, kdy se naše těla přece jen začnou s jistou mírou odevzdanosti a výhradně v klasické poloze tváří v tvář jedno druhému věnovat tak dlouho, až se to Renatino vzepne na patách.

Jakékoli pokusy o změnu tohoto rituálu se nikdy nezdařily. Renatě to prý takhle vyhovuje. Pravda je, že pokaždé a zcela spolehlivě dospívá k jakémusi nebouřlivému, ale ani nepředstíranému orgasmu, při kterém tiše zasténá a pak se rozpláče. „Mám pocit, že při tom stejně myslíš na Mirka," řeknu plačící Renatě. „Nemyslím," řekne Renata a pláče ještě víc, protože myslí na Mirka..

Zajímá vás, jako to s Renatou dopadlo?

Nebo jinak...Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři na ženy, na jejich (ne)pochopitelný svět? Pak by vás měla zajímat kniha Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu". Tu si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám ji rád zašle i s věnováním.