V mnoha vašich e-mailech se dotýkáte nejen partnerských slastí a strastí, ale zmiňujete také rodiny vašich partnerů. Někdy jsou to slova milá - máte štěstí, když vám vaši příbuzní přejí. Jindy je tomu ale naopak, a i když se to možná v počátcích vztahů nezdá, partnerova rodina, která vám "jde po krku", umí pěkně potrápit.

Než se člověk pustí do budování vážnějších vztahů, nebo se dokonce chystá uzavřít manželství, je dobré zjistit si partnerovy rodinné poměry a seznámit se s prostředím, ze kterého pochází. Je totiž možné, že pokud jsou neutěšené, v budoucnu se to neblaze odrazí i na vašem vztahu.

Nechat si vše líbit je cesta do pekel

I zde by měla být základním měřítkem naše sebeláska. Je dobré mít se natolik rád, že nebudete tolerovat cokoli - třeba hysterickou tchyni, která vás přijde "navštívit", kdykoli se jí zachce, nebo děti štvané exmanželkou, které vám udělají ze života peklo. Vše se dá řešit, zásadní je ale partnerova podpora. Je-li pasivní a zvyklý se problémům raději vyhýbat, aby nemusel nic řešit, mohlo by to v budoucnu znamenat značné nepříjemnosti.

Markétin příběh

"Do Kryštofa jsem se zamilovala v práci a byla to asi moje první skutečná láska. Bylo nám spolu krásně, tak nějak beze slov, a musím říct, že jsem první roky jen lítala na obláčku. Docela brzy jsme se dohodli na společném bydlení a dva roky po seznámení se vzali. Jeho rodinu jsem znala okrajově. On navštěvoval ovdovělou maminku pravidelně, mě ale k návštěvám nenutil, a tak mě ani nenapadlo, že by mohly v budoucnu nastat problémy", svěřila se mi v e-mailu Markéta. 

"Už na svatbě jsem byla udivená, jak maminka organizovala zasedací pořádek, pokřikovala na naše přátele, kam se mají postavit a pomalu i co mají jíst. To byl ale bohužel jen začátek. Nebudu vypisovat vpády tchyně do našeho soukromí, nečekané návštěvy a ,demonstrace´, když nebylo po jejím. Nejhorší ovšem byl přístup mého manžela. Maminka byla svatá, protože tatínek umřel, když byl Kryštof malý, a ona vše zvládla jako hrdinka. Proto byla nedotknutelná a nesmělo se jí nic říkat.

Tchyně rozhodně nebyla hloupá a vlastně ani zlá žena, ale nad synem si zvykla mít naprostou kontrolu a toho se nehodlala vzdát. Jenže já byla vychovaná v harmonické rodině a nehodlala si takto nechávat rozbíjet vztah.

S manželem jsem nic nepořídila, a tak jsem se vydala přímo za tchyní. Nejdříve dělala, že neví, o čem mluvím, ale pak se mi vlastně vysmála do očí a naznačila, že nic měnit nebude. Nabízela se varianta ,kdo s koho…´. Je to smutné, že vše nakonec po dvou letech vyústilo v rozvod. Dodnes mě to mrzí, ale žít na úkor své osobní svobody nedokážu," popsala Markéta svou situaci. Na jejím příběhu je jasně vidět, kam až může vliv příbuzných sahat.

Příběh Jany: Chovala jsem se jako cvok. Svou žárlivostí jsem vyhnala skvělého chlapa číst článek

Vztahy

Pár pravidel odborníků

Podobných příběhů, jako je ten Markétin, mi od vás chodí hodně. Někdy život ztrpčuje tchyně, jindy děti z předchozího vztahu, a jednou dokonce kamarádka ze studií. Většinou byla na vině žárlivost, někdy i strach a vždy byly situace do určité míry pochopitelné. Přesto bychom si je neměli nechávat přerůstat přes hlavu.

Našla jsem různé studie zpracované odborníky na danou tematiku a vybrala několik dobrých rad. Zamyslete se nad nimi a v případě, že se dostanete do podobně svízelné situace jako Markéta, berte je v potaz. 

Váš osobní komfort je na prvním místě

Pokud jste tlačeni do situací, ve kterých vám není dobře, musíte se přizpůsobovat až za hranice toho, co vám přijde únosné, pozor!

Neustupujte moc

Přestože se jedná o příbuzné nebo děti, udržte si svou pozici. Začněte s dialogem, v něčem třeba můžete lehce ustoupit, ale jen tehdy, ustoupí-li v jiném zase druhá strana.

Aktivita partnera je nutná

Nenechte se zahnat do situace, že vy řešíte problémy s partnerovými příbuznými a on dělá, jako by se ho to netýkalo.

Dialog je základ

A to jak s těmi, na kterých vám něco vadí, ale především s partnerem, kvůli kterému celá situace vznikla.