Jak to máte ve vztahu s penězi? Platí, že finance ukládáte na jeden účet a je jedno, zda vyděláváte víc vy nebo on? Nebo máte každý svůj příjem a do společné kasy z něj dáváte jen část? O penězích ve vztahu poví víc PhDr. Petr Šmolka.

Zajímalo by mne, oč se přeli partneři v idylických dobách naturální směny zboží a služeb. Zda o dovedně opracované pazourky či o pečlivě vydělané kůže. Nutno totiž dodat, že peníze dnes představují v řadě vztahů opravdu "vděčné" téma.

Lhostejno, zda jde o nemajetné bezzemky nebo o dvojici, jejíž příjmy výrazně přesahují nejen potřeby, ale snad i dobré mravy. Prvním úskalím bývá sám systém jejich distribuce. Už proto, že bychom stěží našli nějaký universálně platný.

Zpravidla si tak přenášíme to, nač jsme byli navyklí v původních rodinách. Pak se ale nemůžeme divit, že na jen těžko shodne dívka, jejíž otec udělal po výplatě stoj o rukou a dál se o osud peněz nezajímal, s partnerem, jehož matka musela dávat kolkovanou žádost, když po otci chtěla větší obnos než dvacku. Hledání kompromisu může být opravdu dost klopotné.

Vydělávám víc...

Mezi pikantní komplikace patří i situace, kdy finanční přínos jednoho z partnerů je výrazně vyšší než přínos druhého. Když je ekonomicky silnější muž, pak mívá často pocit, jako by mu jeho pozice dávala i moc a právo rozhodovat. Finančním úspěchem zasažená žena vnímá svou situaci naopak jako příležitost jak rodině přilepšit. Až potud by bylo vše zdánlivě v pořádku.

Ale jen do chvíle, kdy se jejímu partnerovi začne zajídat, že on není považován za živitele tak, jak "přece vždycky bývalo zvykem". Ve skutečnosti je potrefena jeho ješitnost a on se cítí ve své roli ohrožený. Aniž by si uvědomoval, že jeho roli ohrožuje spíše hloupé mentorování (co by správná žena a matka měla a neměla) než nějakých pár korun.

Konec lásky kvůli penězům?

Jak už bylo řečeno, neexistuje žádný ideální systém distribuce financí. Přesto by se i ten váš měl držet několika zásadních zásad. Tou první je jeho oboustranná přijatelnost, tedy alespoň rámcová shoda. Druhou pak právo obou na zhruba stejnou životní úroveň jakož i právo na kapesné. Tedy na prostředky, o jejichž užití rozhoduje zcela svobodně.

Zároveň je užitečné, pokud se od dohodnuté částky o investicích předem domlouvají. S tím také souvisí alespoň rámcová představa o tom, "jak na tom jsme". Což neznamená, že by nám partner musel přiznávat každou vydělanou korunu, skoro jak poctivý živnostník finančnímu úřadu. Stačí hrubá představa.

Dnes je již sice možné "ošetřit" finance předmanželskou či manželskou majetkovou smlouvou, ale zatím chybí tradice a někdy je těžké partnera přesvědčit, že úvahy o něčem takovém nemusí být vždy projevem naší vypočítavosti či nedůvěry.

PS.: Možná mne budete považovat za staromódního, přesto mi zvyk, kdy ve společnosti za dámu platil muž, připadal docela fajn. I kdyby mu pak část výdajů "refundovala". Alespoň na počátku byste tu radost svým partnerům dopřát mohly. Však ono je to stejně přestane těšit...