Odsuzování jiných je zbytečné plýtvání vlastními silami
Odsuzování a pomlouvání druhých je v Česku něco jako národní sport. K čemu nám je ale dobrý?
"Na odsuzování druhých si svůj úžasný život ještě nikdo nevybudoval," říká na úvod koučka a lektorka v oblasti mezilidských vztahů, Lucie Mucalová.
Proč tedy máme tak rozpínavé nutkání vědět o životě a potřebách druhých všechno nejlépe?
Neobhajujte se!
Určitě jste se někdy setkali s podobným scénářem: absolutně nikoho se na nic neptáte, prostě jen jste, nějak se zrovna tváříte, cítíte a do toho k vám jako facka přijde doporučení, že byste neměli dělat to nebo ono. Že to, co jste si vybrali jako svou cestu a pro co jste se rozhodli, je nemístné, blbé a špatné řešení, a že s takovým přemýšlením, daleko nedojdete. Většinou má člověk tendenci vysvětlovat a obhajovat svůj postoj, ale je to zbytečné, jen vám to bere energii. Raději mlčete a s "odsuzovačem" se rozlučte. "Chorobní "odsuzovači" jsou ovšem nešťastní lidé, co sami nejsou se svým životem v pohodě. Člověk, který je spokojený a šťastný, nepotřebuje hodnotit a odsuzovat druhé, respektuje jejich život takový, jaký je," dodává Lucie Mucalová.
U druhých vnímáme ty slabosti, které sami potlačujeme
Propadnout odsuzování a kritice druhých jde až nebezpečně snadno. Je vlastně jednoduché nacházet chyby u všech a ve všem. Ale k čemu to je? "To, na co se soustředíme, ovšem sílí. Jakmile začneme přehnaně odsuzovat, ztrácíme kontrolu nad svým životem, vlastně žijeme životy druhých. Na ten svůj není čas a je vlastně nazajímavý a nudný," říká Lucie Mucalová.
Přitom často u druhých vnímáme ty slabosti, které sami u sebe nejvíce potlačujeme. Neustálým odsuzováním jen druhým ukazujete, jak je váš život v troskách, jak vás nebaví, jak je nanaplněný. "Přestaňte obviňovat a soudit. Vezměte život do svých vlastních rukou. Co se stane? Stane se strašná a možná pro někoho osvobozující věc: Není koho obviňovat. Dovolte sobě a lidem okolo sebe žít život, jaký oni sami chtějí. Rady dávejte tehdy, když si o ně někdo řekne," tvrdí Lucie Mucalová.
Lucie Mucalová
Terapeutka, koučka pro rodiny, děti a mezilidské vztahy. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, je absolventkou ročního koučovacího výcviku a frekventantkou dlouhodobého výcviku v komunikační a strategické psychoterapii a hypnoterapii. Přednáší a publikuje témata z oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí a osobnostního rozvoje. Více na www.koucink-vzdelavani.cz.
Deset doporučení závěrem
1) Neberte si nic osobně, protože když vám někdo slovně ubližuje, je to odrazem jeho vlastního postoje.
2) Ani vy nehřešte slovem, protože všechno se vám jako bumerang vrátí.
3) Co si o vás myslí ostatní, není vaše starost.
4) Nekritizujte, respektujte všechny takové, jací jsou.
5) Nesrovnávejte svůj život s životem druhých, nikdy nevíte, čím si museli projít.
6) Usmívejte se, nevlastníte všechny problémy světa.
7) Buďte především pravdiví vůči sobě.
8) Vytvořte si vlastní možnosti.
9) Hledejte kolem sebe lidi, se kterými vám je dobře.
10) Čas zahojí skoro všechno. Dejte času čas.