Neumí řídit auto. Je to pořád ještě chlap?

Můj partner sice řidičák má, ale nikdy se pořádně řídit nenaučil, a tak se ode mě nechává vozit. Někdy mám pocit, že jsem větší chlap než on, a pěkně mě to štve.

Foto: Isifa/Thinkstock

2. 12. 2013

Vždycky když někam jedeme, musím řídit já. Můj partner sice má řidičák má, ale nikdy se pořádně řídit nenaučil, a tak se ode mě nechává vozit. Někdy mám pocit, že jsem větší chlap než on, a pěkně mě to štve.

Mám sice velkou výhodu, že je můj muž ochotný se mnou kdykoli o čemkoli mluvit, že se se mnou tulí a mazlí stejně často jako já s ním... V těchto vztahových věcech mi samozřejmě tenhle spíš ženský přístup vyhovuje, ale čím dál častěji si říkám, že bych to raději obětovala, jen abych měla vedle sebe chlapa, o kterého se můžu opřít a vím, že se o mě vždycky postará.

Já umím všechno, on nic

Jenže tím tahounem jsem v našem vztahu v podstatě vždycky já. Já skládám knihovnu z Ikea, protože jemu to nejde, případně má zrovna "důležitější věci na práci". Já na to taky nejsem žádný odborník, ale prostě si na rozdíl od něj nějak poradím.

Když jsme se museli před časem rychle vystěhovat z pronajatého bytu, kdo myslíte, že sháněl náhradní bydlení a objednával stěhováky? Samozřejmě že já. On se vzmohl jen na to, že si sbalil do krabic svých pět švestek.

Auto řídím taky jen já. Už mockrát mi sliboval, že poprosí kamaráda, který pracuje jako instruktor autoškoly, ať mu dá nějaké kondiční jízdy, a že pak řídit začne. Příležitostí měl spoustu, ale ani jednu nevyužil.

Ale líný není...

Když chceme jet někam na dovolenou nebo na výlet, také to zařizuji já. Mohlo by se zdát, že je prostě jen líný, ale v tom to není. Je ochotný kdykoli uvařit, klidně uklidí celý byt nebo se se mnou bude klidně půl dne procházet po lese.

Jen nezařídí to, co bych si od chlapa představovala. Ať mě feministky třeba ukamenují, ale já nechci, aby všechno důležité stálo na mě. Abych já musela všechno nejen vymýšlet a rozhodovat, ale i realizovat.

Teď, když jsme jen dva, ještě to tak nějak jde, ale vezměte si, kdybychom se rozhodli založit rodinu. Až bychom měli děti, také by úplně všechno záviselo na mně? Vozila bych po světě nejen jeho, ale ještě děti?

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE >>

Nebo kdyby všechno viselo na mě alespoň z důvodu, že on má tolik práce, že to všechno nestíhá, ale alespoň nosí domů slušné peníze. Ale ani tak to není. Vydělává v podstatě stejně tolik jako já, někdy dokonce méně, protože jeho plat je pohyblivý.

Párkrát už jsme se bavili o tom, jestli už není čas na to mít děti, a víte, co mi řekl naposledy? Že klidně půjde místo mě na mateřskou! Myslela jsem, že omdlím.

Vážně si začínám myslet, že jsem se nejen stala v naší domácnosti jediným chlapem, ale že on snad není ani ženská, ale dítě.

Ale co teď? Myslíte, že má vztah s takovým člověkem budoucnost? Nebo že ho mám raději opustit, přestože s ním mám společného víc než se všemi ostatními lidmi dohromady? Přestože vím, že nikoho už nikdy nebudu tolik milovat?