Velká část rodičů nevyhledává během rozchodu či rozvodu žádnou odbornou pomoc či podporu. Zejména muži se často rozhodují řešit vše sami. Může je pak zaskočit, že i oni rozchod silně emočně prožívají, zjistil výzkum agentury Median.

Podle odborníků je důležité se o problému otevřeně bavit a jednat, protože když neumíme pracovat se svými emocemi a sdílet je, kvalita našeho života klesá. Dobré vyřešení rozvodu totiž ovlivňuje naše budoucí partnerské svazky, mentální stav a v neposlední řadě vztah s dětmi.

"Muži se snaží volit spíše racionální přístup, vyřešit situaci krok za krokem, nejlépe podle návodu. Rozchod ale nezačíná ani nekončí smlouvou o rozdělení majetku," říká Lukáš Talpa z organizace Liga otevřených mužů. "Je to chaotické bludiště, které jde do hloubky našich emocí, a to obzvláště pokud jde o děti. To, že si neříkáme o podporu a pomoc, není tolik o studu, ale spíš o tom, že si o pomoc a podporu říkat neumíme. Nikdo nás to nenaučil. Dlouhé generace mužů před námi byly vychovány v tom, že chlap má všechno zvládnout, a ne někomu 'brečet na rameni'," dodává Talpa, který je i lektorem bezplatného vzdělávacího programu pro rodiče Rozchodem rodina nekončí.

Pokud si neumíme zpracovat své emoce, kvalita života jde dolů

Podpůrné služby, které mohou lidem pomoci, přitom v České republice existují - od klasické psychoterapie až po specializované programy neziskových organizací. "Člověk je často rozvodem tak zahlcený, že to nemá sílu s nikým řešit, točí se v bludném kruhu svých myšlenek. Je přetížený praktickými věcmi spojenými s rozchodem a dětmi a nenajde si čas na psychologické poradenství nebo mediaci. Odbornou pomoc vyhledá jen v podobě advokáta," říká Halka Jaklová, zástupkyně ředitelky společnosti Aperio, která se zabývá zdravým rodičovstvím.

Právě ta ve spolupráci s Ligou otevřených mužů vytvořila bezplatný projekt Rozchodem rodina nekončí, který si dává za cíl pomoct rodičům zvládnout rozvod co nejlépe a do kterého je právě teď možnost se zaregistrovat.

Z výzkumu agentury Median pro tento projekt na 700 respondentech vyplývá, že pomoc u nikoho nehledalo 30 procent mužů a 19 procent žen, přičemž 69 procent respondentů uvedlo, že jejich počáteční reakce na rozvod byla velmi emotivní. "Určitá vnitřní síla, pevnost či tvrdost člověka je důležitá. Zkušenosti nám ale ukazují, že pokud neumíme pracovat se svými emocemi a sdílet je, alespoň s blízkými, když už ne s odborníkem, kvalita našeho života jde dolů. Je to přesně ten důvod, proč muži častěji podléhají závislostem nebo páchají sebevraždy," upozorňuje Lukáš Talpa.

Muži vídají děti mnohem méně, než by chtěli

Nejbolestivějším důsledkem rozchodu bývá často omezený čas strávený s dětmi, se kterým se zpravidla musí vyrovnat oba rodiče. Lukáš Talpa pak dodává, že i když se pár rozchází v dobrém a dokáže se na péči o děti dohodnout, většinou to znamená, že muži vídají děti mnohem méně, než by chtěli.

Podle výzkumu bylo dítě přiděleno do péče respondenta přibližně v polovině případů, přičemž zde vysoce převažuje podíl žen oproti mužům - 72 procent ku 12 procentům, kdy 80 procent žen uvádí péči o dítě více než 21 dní v měsíci, kdežto 61 procent mužů pečuje o děti méně než 10 dnů v měsíci.

"Ať už umíme uronit slzu, nebo jsme tvrdí jako skála, děti jsou pro většinu mužů to nejdůležitější, co je v životě potkalo, a po rozchodu s partnerkou je čeká obrovský úkol - neztratit s nimi kontakt a zvládnout určitou míru odloučení," dodává Talpa. Matky mohou na druhou stranu podle Jaklové řešit to, jak sebe a děti uživí, jak samy zvládnou roli pečovatelky a živitelky. "Navíc tam může být také pocit selhání. Žena si může připadat, že nebyla schopná zajistit úplnou rodinu, a výsledkem je často velmi snížené sebevědomí a pochyby o sobě samé," vysvětluje.

Je důležité myslet také sám na sebe

I když rodiče během rozvodu často slýchají, že mají myslet především na děti, podpůrné programy se zaměřují také na to, aby rodiče pečovali i o sebe. Vychází z premisy, že se dětem můžu plně věnovat jen v případě, když budu sama či sám v dobré fyzické a psychické kondici.

"Rozchod znamená ztrátu. Odloučení od blízkých osob. Konec života, jaký byl, a nutnost uspořádat si vše znovu," vysvětluje Talpa. Než se člověk podle něj posbírá, může uplynout i několik let. "Někteří odborníci dokonce glosují, že je rozvod vlastně horší, protože když někdo zemře, je to definitivní. Po bolesti, truchlení a naštvanosti na svět se nakonec smíříme s tím, že člověk odešel. Partner nebo partnerka, se kterými se rozcházíme, ale nikam nemizí a bolest můžeme prožívat znovu a znovu, například při každém dalším vyjednávání o tom, u koho budou děti na víkend. Dalším pocitem může být i selhání - měli jsme ambici mít vztah, 'dokud nás smrt nerozdělí', a teď jsme konfrontováni s tím, že se to nepodařilo," říká Talpa.

Uspořádat si své pocity vůči druhému podle odborníků prospěje ve všech případech - ať už jsem, či nejsem iniciátorem rozvodu, či rozvod vznikl z obou stran. Mediace či psychoterapeutická péče může pomoci rychleji se zorientovat v rozchodové situaci a pochopit, co se se mnou děje, což obyčejně vede k rychlejšímu zpracování situace, ke zlepšení komunikace s bývalým partnerem a k uvolnění mysli pro další vztah.

V dnešní době se rozvádí polovina sezdaných párů a na rozdíl od minulosti, kdy bylo manželství hlavně socioekonomický svazek, je dnes manželství bráno jako důležitý milník romantické lásky, jejímž rysem je i to, že se časem buď přemění v něco pevného a trvalého, nebo vyprchá. I když podle Lukáše Talpy většina společnosti bere rozvod jako normální věc, neznamená to, že není vysoká míra rozvodovosti obrovský problém s velkými dopady na všechny zúčastněné.