Rok jsme se snažili o dítě, než nás napadlo zeptat se doktora, jestli je s námi všechno v pořádku. Po spoustě vyšetření se ukázalo, že já jsem sice naprosto zdravá, ovšem manžel je doživotně neplodný. Co s tím, když chceme rodinu?

Jako první nás napadla adopce. Jenomže jsme měli strach, že dítě bude mít naprosto jiné geny, nikdy si nesedneme, nebudeme si rozumět, nebudeme ho umět vychovat. 

Další variantou by byl dárce, to by byla naděje, že dítě zdědí něco alespoň ze mě, a tak budeme mít větší pocit, že je naše. Jenomže u anonymních dárců samozřejmě nikdy nevíte, co jsou zač. Když jednou začnete přemýšlet, že si vezmete sperma od někoho jiného, nemůžete se zbavit pocitu, že byste výběr otce neměli nechat náhodě, neměli byste to nechat na lékařské asistentce, která dnes místo do horního šuplíku ve spermabance sáhla do spodního.

Když už bude mít vaše dítě jiného otce než je váš manžel, váš životní partner, chcete mít toho nejlepšího, který je k dispozici, nechcete se spokojit s nějakým průměrem. Nechcete riskovat, že otcem vašeho dítěte bude nějaký násilník, zloděj nebo vrah. A takhle jsme přemýšleli oba, nejen já. Myslím, že když jste chlap, navíc vzdělaný a úspěšný ve všem, na co jste kdy sáhli, chcete ty samé kvalitní geny poskytnout i vašemu potomkovi.

Anonymní dárce? Ne, díky

A to bylo asi rozhodující. Po několika měsících přemýšlení jsme dospěli k tomu, že si otce svého dítěte vybereme. Že ho budeme znát. Vytvořili jsme si tedy pomyslný seznam našich známých a vybírali nejvhodnějšího dárce. Musel to být někdo, kdo je chytrý, vzdělaný, bezproblémový, dobře vypadá, a hlavně někdo, kdo by na naše přání mohl kývnout.

Vybrali jsme Pavla, manželova nejlepšího kamaráda, s nímž se zná už ze střední školy, a se kterým si výborně rozumím i já. Je to velmi inteligentní, zodpovědný a také kreativní člověk, sám vymyslel jeden internetový projekt, a teď, ve svých osmatřiceti, na něm perfektně vydělává. Je sice pravda, že sám nemá žádný vážný vztah, a tím pádem ani děti, ale to nevadí - citům a mezilidským vztahům snad naše dítě zvládneme naučit sami.

Poslouchejte rádio Frekvence 1 online ZDE! >>

Příliš jsme neváhali a už za pár dní jsme na jedné z našich častých společných večeřích Pavlovi náš nápad vyložili. Nejdřív byl v šoku, dlouho na nás koukal s otevřenou pusou, a přemýšlel, co je to za nepovedený vtip. Když mu ale došlo, že to myslíme smrtelně vážně, na delší chvíli se odmlčel a pak řekl, že proč vlastně ne. Pokud mu slíbíme, že za dítě nebude muset nést zodpovědnost, protože na to se vážně necítí...

Domluveno!

Jaké ale bylo naše překvapení, když se umělé oplodnění nepovedlo ani na druhý pokus. Podle lékařů je někdy třeba zkoušet to víckrát, a pak prý také existují ještě další metody, jak vajíčko přesvědčit, aby spermie přijalo, jenomže se mi už zdají příliš drastické, nebo spíš nepřirozené. Obzvlášť, když mi lékaři tvrdí, že přirozenou cestou bych s otěhotněním neměla mít žádné problémy.

Čtěte také: Báječný sex v těhotenství: Realita nebo fikce?

Asi víte, kam teď mířím. Každý den teď doma přemýšlíme, jestli znovu zkoušet dítě tou umělou cestou, která ještě může trvat hodně dlouho, a navíc není úplně nejlevnější. Už takhle jsme za celé to snažení utratili majlant. Dumáme nad tím, jestli to tedy nerisknout a nenechat Pavla, aby mě oplodnil klasicky. 

Zvrácený nápad?

Správně - aby mi manžel dovolil vyspat se s jiným, abychom konečně mohli založit rodinu. Myslím, že Pavel si na city moc nepotrpí, a že kdyby mu manžel dal požehnání, nebude s tím mít problém. 

Ale co náš vztah? Co by tahle plánovaná, téměř nařízená nevěra udělala s naším manželstvím? Přežilo by to bez problémů právě proto, že by vlastně o klasickou nevěru nešlo, nebo nás tohle zvrácené jednání zničí? Co byste na mém místě dělali vy? Poraďte, prosím!

Podobné příběhy i jejich možná řešení jsou dnes námětem pořadu Dámský klub na rádiu Frekvence 1. 

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Reportáž přímo z porodního sálu: Jak se rodí dvojčata

Práci nehledá, živím ho já. Jak to změnit?

3 nejčastější chyby v sexu, kterých se ženy dopouštějí