Stíháte všechno za všechny, přecházíte choroby, které vám dávají jasné signály, že už prostě nemůžete, ale vy přesto musíte? Když se na okamžik zastavíte, pocítíte šílenou únavu, takže si pak hned nějakou aktivitu naordinujete, abyste ze sebe tu lemru línou vytloukla? Lítáte v "pěkném" průšvihu.

Život v křeči

"Přehnané a neustálé nároky na sebe sama je jako život s křečí, a to opravdu není nic příjemného. Je to život, který zbavuje svobody a hravostí. Život plný očekávání a nekompromisních kroků. Je potřeba si přiznat, že takový život mně samotné vlastně tak docela nepatří. Že je v něm hrozně moc musím a strašně málo chci. Pocit povinnosti tíží plány a sny," říká psychoterapeutka pro děti a dospělé Lucie Mucalová.

Vidím to kolem sebe často, zvlášť u žen, kombinace vojenské vůle, extrémní zodpovědnosti a přehnaných nároků na sebe, vedoucí k supervýkonům, které nemají konce. Žádná akce a reakce, výdech a nádech, práce a odpočinek, ale pořád jenom akce, akce, akce. Když už pak dotyčné bývají i nemocné a unavuje je i chůze, některé osvícenější napadne, že by s tímto nastavením měly bezodkladně něco udělat. Jenže ono "bezodkladné ukončení" je obrovská fuška, vlastně něco jako zbavení se závislosti. Na čemkoliv.

Naše hodná holčička

Chtěla byste změnu? Položte si pár otázek: Proč jste na sebe tak přísná? Nutí vás k tomu naučené vzorce z výchovy, kde jste musela stále makat a pochvala nepřicházela, nebo jen za urputnou dřinu? Nebo žijete ve vzorcích: "Ty jsi naše hodná holčička! Ty nás nikdy nezklameš! Do tebe vkládáme všechno!" A tenhle vnitřní hlas vás neustále do něčeho nutí?

Iveta Dušková: Můj muž umí být tak laskavý, až mě dojímá číst článek

Volný čas

Nedávejte druhým, když sami nemáte dost

Lucie Mucalová na základě své terapeutické praxe vypracovala pár bodů, které byste si měla projít v případě, že máte pocit, že se výše uvedené řádky mohou týkat právě vás.

1) Jak se vám s urputností žije? Jste šťastná? Oceníte to vy sama a někdo okolo? 

2) Co si představíte, když zmírníte nároky na sebe? Čeho se bojíte a proč?

3) Sundejte ze dveří ceduli "ochránce a dárce - otevřeno nonstop". Přestaňte zachraňovat ty okolo a věnujte se sobě. Investice do sebe je ten nejcennější dar. Dávat druhým energii a podporu můžete, až když máte sama dost.

4) Zkuste zvolnit. Makáte na 200 procent? Uberte zpočátku alespoň 20 procent a pochvalte se. 

5) Začněte používat ono neetické, neslušné a pobuřující "ne".

6) Čas je to nejcennější, co máte. Přistupujte k němu s úctou. Nejen k času, ale i sobě. Svůj volný čas netravte dobrovolně nedobrovolnou činností. 

7) Do diáře si denně zapište ČAS PRO SEBE, klidně začněte 10 minutami denně.

8)  Skoncujte s omluvami za čas vyhrazený pro sebe. 

9) Nikdy se neciťte provinile za to, co je pro vás důležité. Snažte se vždycky řídit svým žebříčkem hodnot.

10) Každý sám je zodpovědný za své chování a jednání. Neomlouvejme se tedy za jiné, i když máme pocit, že by s námi mohli být spojováni.