Můžete milovat dva může úplně stejně? A jaké je řešení milostného trojúhelníku - najít si třetího? Odpoví vám psycholog Petr Šmolka.

Tak nevím, zda se autorka tohoto výroku chtěla pochlubit nebo čeká, že ji alespoň někdo polituje. Znám totiž spoustu jiných, které mají jen jednoho a i toho mají plné zuby. Připusťme ale, že zrovna jí je dobře jak s tím, tak s oním, že je má oba ráda a ani o jednoho by nechtěla přijít.

Kdesi v Polynésii sice prý žijí nějaká společenství, v nichž je polyandrie (mnohomužství) dokonce normou, podobné konstatování jí ale příliš nepomůže. Prostě má smůlu! Narodila se v kultuře založené na představě monogamního soužití; i ti nejodvážnější inovátoři se omezují pouze na pokusy legitimizovat monogamii tzv. sukcesivní. Tedy sérii navazujících monogamních vztahů.

Skrytá homosexualita?

Je to nepochybně hezká myšlenka, ale při její důsledné aplikaci bohužel hrozí, že by se nám kdesi poněkud příliš nahromadily stárnoucí osamělé ženy bez šance na nalezení uspokojivého partnerského vztahu. Kdyby se ale náhodou zanášela pro změnu představou, jak by vše mohlo být krásné, pokud by se ti dva její partneři spřátelili, pak jí zas tu radost pokazí poťouchlí psychoanalytici. Vztah "jedna žena + dva muži" považují totiž za projev přinejmenším latentní homosexuality obou dotyčných pánů, kde jejich poněkud "komunální" partnerka slouží pouze jako účinná kamufláž.

Navíc je sporné, zda oba vztahy mohou být opravdu stejně intenzivní. Člověk je totiž bytost v podstatě monogamní a lidská láska cit natolik výlučný, že si lze jen těžko představit dva paralelně probíhající totožné vztahy. V jednom možná trošičku převažuje úcta, duševní porozumění, názorová shoda, ve druhém zas třeba sex a fyzická přitažlivost. Což ale neznamená, že by nemohlo vzniknout téměř neřešitelné dilema.

Najdi si třetího?

Příliš nám zřejmě nepomůže ani docela moudrý názor: "když si nemůžeš vybrat ze dvou, pak hledej třetího!". Nikoli do party, ale jako někoho, kdo by byl syntézou toho pozitivního z obou. Hloupé je, že takový muž se totiž možná ještě nenarodil, a šance, že jej někde potkáme, se limitně blíží nule. Připustíme-li spíše hypotetickou možnost, že konečná volba bude na ženě, pak ji zřejmě hodně ovlivní to, v jaké fázi proběhne.

Jinak bude asi volit v době, kdy si bude chtít života ještě plnými doušky užívat, jinak, když bude mít potřebu hnízdit (nebo už pouze v poklidu dožít). Možná bych se ale mohl dopustit alespoň něčeho útěšného na závěr. Je dost dobře možné, že se její dilema vyřeší samo - stačí, když některému z partnerů dojde trpělivost. Poněkud hloupé je, že často - jako na potvoru - dojde oběma zároveň. To víte: "Kdo na dvou židlích sedá!".