"Vždycky se mi líbily krátké vlasy. Když jsem byla ve školce, strašně jsem chtěla mít mikádo. Mamka byla silně proti, protože holčička by přece měla mít krásné dlouhé vlasy. Prosila jsem ji několik měsíců, až ustoupila. Měla jsem obrovskou radost," říká 24letá Denisa, která má teď krátký sestřih tři roky.

"Nemá žádnou specifickou message, jde primárně o estetickou hodnotu. Možná si v něm připadám jiná, speciální z estetického hlediska. Ale to je malý faktor," dodává.

Pětadvacetiletá fotografka Lucie zase své vlasy vnímá jako signifikantní znak svojí osobnosti. "Možná v hloubi duše i jako něco trochu odlišného, což mě vždy přitahovalo. Ale hlavně jsem to já a cítím se mnohem více žensky než s dlouhými vlasy," říká Lucie, jejíž krátkovlasé období mělo dvě vlny. První trvalo od 13 do 18 let, druhé začalo před třemi lety. A byly to právě necitlivé komentáře, které ji přiměly se na několik let vrátit k dlouhým vlasům.

Krátké vlasy tě vyřadí ze hry

Příklady takových komentářů uvádí Denisa: "Lidé se mě ptají, zda jsem lesba, čistě na základě délky vlasů. To mě rozčiluje. Ne protože bych měla problém s tím, že by si to o mně někdo myslel, ale protože mi přijde stupidní na základě tak povrchní informace usuzovat sexuální orientaci," uvádí. Nejhorší jsou podle ní pak přirovnání ke klučičí vizáži, sexuální narážky ve stylu "Za co tě chytá partner při sexu?" a komentáře, že muži preferují ženy s delšími vlasy a ona se svým účesem vyřazuje ze hry.

Lucie přiznává, že jí podobné poznámky ubíraly na sebevědomí. Byla dlouho single a neustále dostávala od okolí dotazy, jestli je na holky a jak to má. Napadalo ji tak, zda jsou krátké vlasy "viníkem" toho, proč s nikým nechodí. "Dnes s odstupem času mohu říct, že důvod, proč jsem se na necelé dva roky vrátila k dlouhým vlasům, byl přesně kvůli štiplavým a necitlivým poznámkám," říká mladá fotografka. Od návratu ke krátkým vlasům před dvěma lety se už s nevhodnými komentáři nesetkala. "Možná je to tím, že jsem změnila skupinu lidí a pohybuji se v umělecké sféře, kde tohle nikdo nekomentuje," míní.

Účesy mají symbolickou funkci

Lucii ani Denisu nenapadlo, že by jejich krátké vlasy mohly vysílat nějaký význam, dokud je s ním nekonfrontovalo okolí. "Vůbec tomu nerozumím. Krátké vlasy si vždy vyslouží nějakou debilní poznámku, jako by to byl nějaký složitý znak, pod nímž se skrývá hromada významů. Uvědomuju si, že pro některé ženy tomu tak je, ale pak je tu také hromada žen, které prostě nosí vlasy nakrátko, protože se jim to libí a nemají v nich tak ostře zakódovanou ideologii," vysvětluje Denisa.

Podle etnologa, vědeckého novináře a autora knihy Dějiny vlasů Martina Rychlíka mají účesy obrovskou symbolickou funkci. "Po prvním očním kontaktu jsou nejvnímanějším prvkem v prvotní komunikaci osob," říká. Naznačují spoustu věcí jako gender, věk, status či přináležitost do sociálních skupin. "Jejich zakrytí značí třeba i náboženské vyznání, historicky též manželství a podobně. V dnešní době, kdy jsme pod mnoha vlivy a žijeme v postmoderní společnosti, ale mohou účesy druzí také špatně 'číst'," říká.

Nevhodné komentáře podle něj plynou ze společenských stereotypů. "Ještě v 80. a 90. letech 20. století se v euroamerické společnosti stávalo zřídka, aby měla žena běžné populace hodně krátce střižené vlasy. Vzpomeňme si jen na veřejný šok, jaký v roce 1987 způsobila zpěvačka Sineád OʼConnor svým sestřihem dohola," uvádí konkrétní příklad.

Podle Rychlíka žena bez dlouhých vlasů zkrátka není vnímána jako "typická žena". "Proto asi ty hloupé dotazy citovaných agresorů či šovinistů, kteří žijí v zavádějících škatulkách a předsudcích," míní.

Denisa i Lucie přitom zdůrazňují, že se v krátkých vlasech cítí mnohem více žensky. "Nespojuju si vlasy s jakousi esencí ženskosti. Jsem žena, cítím se tak a účes na tom v mém případě nic nemění," vysvětluje Denisa, která se právě díky krátkému účesu konečně začala cítit sebevědomě. "Nikdy jsem neudržovala jeden a ten samý střih tak dlouho jako ten, co mám aktuálně," říká. Lucie zase dodává, že jí dnes přijde absurdní, že pro ni byly dlouhé vlasy nějakou dobu důkazem, že je "taky holka".

Ostříhání vlasů znamenalo hanbu

Rychlík zmiňuje dvě skupiny historických událostí, které jsou spojeny se zahanbováním žen prostřednictvím ostříhání dlouhých vlasů. Jedním je násilné stříhání žen v nacistických koncentračních táborech, tím druhým trestání kolaborantek s nacisty. "Ne náhodou se procesu stříhání vlasů v táborech říkalo Entwesung, neboli odosobnění, dezinfekce. Přeživší ženy vzpomínají, že to byl pro ně traumatický zážitek, totální dehumanizace, protože si nedokázaly samy sebe bez pěstěných vlasů představit," uvádí a zmiňuje výzkum historičky Marty Kosové, která přežila Terezín i Osvětim.

"Po válce prováděla v této věci dotazníková šetření a zjistila, že čtvrtina ze šedesáti přeživších žen ztratila po příchodu do koncentráku pocit, že jsou ženami. Právě kvůli ztrátě přitažlivého zevnějšku, jejich vlasů," říká Rychlík. Ženy obviněné z kolaborace zase veřejně ostříhali a vodili po městech. "Ukazuje to například Tornatoreho film Maléna s pokořenou a ostříhanou Monicou Bellucciovou. Doklady o takovém shamingu máme i z května a června 1945 v českých zemích," uvádí Rychlík.

Muži mě zastavují na ulici

Denisa a Lucie se nicméně setkávají s tím, že na některé muže jejich krátké vlasy fungují jako magnet. "Dokonce mě někteří muži i zastavují na ulici a říkají, jak mi to sluší a že preferují ženy s krátkými vlasy. Na internetu jsou i různé profily, kde muži sdílí jen fotografie žen s krátkými vlasy. Někteří mě kontaktovali, ale to mi přišlo už trochu úchylné až fetišistické," říká Denisa. Obě dvě mladé ženy se shodují také na tom, že spíše než hloupé poznámky dostávají komplimenty.

Rychlík k tomu uvádí, že už v legendách antických autorů jako Hérodotos, Strabón a Diodóros se píše o Amazonkách. "Bojovaly a strojily se stejně jako muži. Dá se tak očekávat i stejná úprava vlasů, čili nakrátko. V následující tradici byly vnímány jako silné a zvláštní," uvádí.

Denisa závěrem dodává, že by okolí mělo věnovat méně času poznámkám na vzhled cizích lidí. "Řídím se pravidlem, že pokud se to dá změnit do pár minut jako rozmazaná řasenka nebo divně trčící vlasy, tak to zmíním. Pokud se ale jedná o věci jako délka či barva vlasů, váha nebo oblečení, tak to nekomentuju. Když je druhý šťastný, proč bych mu to kazila?"

Video: Ahmedová: Ženy zažívají teror kvůli vzhledu, naše povinnost ale není líbit se druhým (16.1.2021)