Jak zvládnout péči o umírající matku? Radí její dcera

Když vám vážně onemocní rodiče nebo někdo blízký, zpočátku nevíte, jak se k nim chovat a jak se o ně co nejlépe starat. Proto je ideální, když vám to řekne někdo, kdo to už zažil...

Foto: Isifa/Thinkstock

Zdenka Tomis 29. 9. 2014

"Přála bych si, abych se nic takového nikdy nemusela učit, ale když už to umím, musím se o to podělit," říká mladá Alexandra Detwiler, jejíž matka je smrtelně nemocná, a tak se rozhodla napsat blog s několika cennými radami, jak blízkému člověku v takové situaci nejlépe pomáhat.

Přinášíme vám jeho zkrácenou verzi. Tu původní najdete na webu deníku Huffington Post.

"Před dvěma lety se můj život navždycky změnil. Mojí tehdy čtyřiapadesátileté veselé a energické mamince zjistili rakovinu mozku. Věřila jsem, že všechno půjde pomalu, ale nedávno nám doktoři oznámili, že u ní právě začal "proces umírání".

Prvních pár měsíců jsem cítila jen vztek, ale když postupně přešel, uvědomila jsem si, že mám dvě možnosti. Buď tady budu sedět a přemýšlet a stěžovat si, proč zrovna já (což jsem samozřejmě dlouhou dobu dělala). Nebo se s tím smířím a naučím se s tím žít. Vybrala jsem si tu druhou možnost.

Byla bych šťastná, kdybych to, co vím teď, mohla říct svému o dva roky mladšímu já, kterému tehdy bylo třiadvacet. Vím, že by mi to pomohlo. A doufám, že to alespoň teď pomůže někomu jinému. Proto tenhle blog.

1. Neztrácejte humor

Jeden příbuzný se mě nedávno ptal, jak se dokážu v tak těžkých chvílích smát. Odpověděla jsem jednoduše: Buď nad tím můžeš brečet, nebo se tomu smát. A u mojí mámy to bylo paradoxně jednoduché. Její nádor na mozku totiž způsobil, že dělala věci, které nedávaly smysl. Když jsem se jí zeptala, proč dává mobil do lednice, pokrčila rameny a začala se smát, tak jsem začala taky.

2. Najděte si přátele

Jednou z prvních věcí, které jsem udělala, když jsem se dověděla o mámině nemoci, bylo, že jsem si našla skupinu mladých lidí, jejichž blízcí rovněž trpěli rakovinou v pokročilém stádiu. Musím říct, že mi to víc než pomohlo. Spousta mých příbuzných a známých totiž pořádně nevěděla, co říct nebo udělat, a tihle lidé mi dokonale rozuměli.

3. Změňte své očekávání

Lidé, o kterých si myslíte, že tu budou vždycky, tu prostě nebudou. A ti, na kterých vám nejvíc záleží, zpravidla odejdou jako první. S tím je třeba se smířit a počítat s tím. Zní to hrozně, ale když už vás život přivede do takové situace, je třeba nemít nereálná očekávání a nesmyslnou naději.

4. Očekávejte podporu

Rakovina v rodině vyvolává spoustu emocí. Je proto v pořádku, když vy máte tendenci nemocného chránit, a naopak očekávat podporu od svých blízkých. Vyhýbejte se lidem, kteří vás nepodporují, a kteří vás naopak ještě víc vysávají. Neznamená to, že jsou špatní, jen jejich přítomnost pro vás právě teď není dobrá.

5. Nebuďte přehnaně optimističtí

V téhle situaci můžete být buď jen negativní, nebo jen pozitivní. Buďte u toho ale nohama na zemi. Buďte optimističtí, ale nic si u toho nenalhávejte a nebuďte naivní. Takoví by ale neměli být ani lidé kolem vás. Řiďte se fakty a z nich vycházejte. Zázraky se moc často nedějí.

6. Plánujte

Jsem absoltuní plánovač. Vždycky jsem plánovala večeře s přáteli, dovolené, všechno. Jenže když přišla rakovina, najednou jsem měla pocit, že není co plánovat. Přestalo se mi chtít, nebyla jsem schopná naplánovat něco na víc než měsíc dopředu. Jenže to je chyba. Mějte svůj plán a naplánujte něco i pro svou milovanou osobu, i když nemocnou. Aspoň se bude mít na co těšit, pro co bojovat. Pro moji mámu to teď je třeba moje nacházející svatba.

7. Uvědomte si cenu maličkostí

Jak se stav mojí maminky zhoršoval, pozorovala jsem, že jí udělá velkou radost úplná maličkost. Třeba zmrzlina v kornoutku, nebo posezení v její oblíbené restauraci. Nebo když jsem jí pořídila iPod nebo naučila hrát počítačové hry, aby se nenudila.

8. Pamatujte si zdravé období

Jak rakovina postupuje, je velmi snadné zapomenout na dobu, kdy bylo všechno v pořádku. Právě na to je ale důležité vzpomínat, abyste si, až ten člověk odejde, pamatovali to hezké, nikoli jen tu nemoc. A mluvte o těchto vzpomínkách i s nemocným, i jemu to pomůže.