V situaci, kdy se vám vzteky zatmí před očima, se ocitnete dřív, než se nadějete. Jenže jak se zachovat, kdy vaši mysl ovládla tato emoce? Dokážete se ovládnout, nebo "vybouchnete" a pak toho litujete? Mít emoce pod kontrolou je možné, ale podle psychologů to vyžaduje důkladný trénink.

Na začátek je ale nutné zdůraznit, že nejde o potlačování emocí. Hněv je důležitou součástí našeho života a není tu proto, abychom ho za každou cenu potlačili. Musíme si ho uvědomit a pochopit, že je v podstatě naším přítelem: chce nás upozornit na nebezpečí a jeho dobrým úmyslem je nás ochránit. Je dobrým sluhou, ale špatným pánem.

Velký ničitel

Zkuste si hněv a vztek představit jako pomyslné netvory. Když vás ovládnou, dokážou zničit všechno, co jim stojí v cestě. Schovej se, kdo můžeš. Dáme mnohdy průchod svým emocím a nehledíme na následky ani na to, že napravit škody bude náročné, nebo dokonce nemožné. Jsou lidé, kteří zachovají navenek klid, i když to v nich bouří. Vztek a hněv obrátí do sebe, ale v ten moment začne sebezničující proces. Projevuje se pak různými způsoby, ať už jde o deprese, závislosti, workoholismus, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, nebo přehnaný perfecionismus.

Poznali jste se?

Mnozí lidé si fakt, že je ovládají negativní emoce, už často ani neuvědomují. Dost možná je na vině i věčný český negativismus, který lze s trochou smutné nadsázky přirovnat k našemu národnímu sportu. V případě, že vás tyto negativní emoce často ovládají a uvědomujete si to, pokuste se s tímto stavem něco dělat.

Je dobré si uvědomit, že:

1. Jsme to my sami, kdo nás nutí se rozčilovat

Nejsou to ani bezohlední řidiči, ani nechápavý šéf, protivný číšník nebo kurýr, který doveze balíček, jen když nejste doma. Jsme to my sami, kdo se rozhodne, jakou emoci a kolik svého prostoru bude událostem ve svém životě věnovat. Pokud přijmeme za svůj hněv zodpovědnost, dává nám to velkou sílu. Nejsme oběťmi situace, ale jejími aktivními hrdiny. Rozhodujeme se o tom, jak se budeme cítit.

2. Hněv nám ve většině případů nemůže pomoct

Bohužel nás tento pocit jen paralyzuje, nutí nás zamrznout ve svém vzteku a zamezí nám, abychom situaci vyřešili, nebo se věnovali něčemu, co nám přinese užitek. Co můžete do budoucna udělat, aby vás podobná situace nevytočila? Jde jí předejít? Nebo alespoň zmenšit pravděpodobnost, že se zopakuje?

3. Hněv nás nutí přemýšlet ve škatulkách

Mluvíte s někým, kdo vás bytostně vytáčí? Pak pravděpodobně budete dotyčného démonizovat a věšet na něj mentální štítky ("Je to blbec", "je neschopná" a podobně). Možná ale nechcete odsoudit šmahem celou jeho osobnost, ale vadí vám konkrétní čin, což je velký rozdíl. Pokuste se na dotyčného podívat s odstupem a vidět i jeho dobré vlastnosti.

4. Hněv pohání pocit, že se nám děje křivda

Intenzita vzteku roste přímou úměrou, pokud zažíváme také pocit bezpráví a nespravedlnosti. Máme ale pro vás tajemství, čím vážněji danou situaci berete, tím víc se budete vnímat jako oběť. Zkuste udělat krok zpět a dívat se na probíhající děj jako nestranný pozorovatel.

Opakujete stále stejné chyby? Vyřešte si minulost číst článek

Životní styl

5. Ostatní většinou nechápou, proč se na ně zlobíte

Pokud chcete své okolí za prohřešky vůči vám trestat, moc se toho nezmění. Vztek vztahy jen zhoršuje, funguje jako sebenaplňující proroctví, kdy si můžete říkat, že jste měli pravdu, ostatní jsou strašní. Nic ale nenaděláte, jen v sobě budete živit negativní pocity.

6. Pokud jsme zklamaní, je to náš problém

Nesetkala se vaše očekávání s odezvou ve skutečnosti? Zkuste si projít, zda byla vůbec realistická. Bude se vám příjemněji žít, pokud své požadavky vůči ostatním snížíte.

7. "Mám právo se zlobit"

Dobře, uznáváme. A co dál? Co vám to přinese? Bude se vám díky této skutečnosti lépe dýchat?

8. Hněv z nás nedělá živější osobnost

Co se stane, když si rozmyslíte, zda se rozzlobíte? Nebojte se, že se stanete robotem. Menší podrážděnost vám umožní radovat se víc z každého dne, užívat si sebe sama, a zároveň jednat produktivněji.