Když se někomu, koho máme rádi, děje něco špatného, toužíme mu pomoci. Podpořit ho, abysme dali najevo, že není na svoje trable sám. Útechu potřebuje, čas od času, úplně každý.

Bohužel často ale pronášíme obraty, které nemají s empatií vůbec nic společného. Například vybízet raněného člověka, aby se vzmužil či vzchopil v situaci, kdy mu není hej, opravdu není příliš motivující. Mentoring za takových okolností není vůbec příjemný. Co nikdy neříkat?

Když vám někdo tvrdí, že vše vždy zvládne sám, pomoc okolí nepotřebuje a obejde se bez "mazání medu kolem pusy", většinou má na mysli právě následující toxické věty.

Vzchop se!

Osoba, co od vás žádá útěchu, teď nemůže jednat sebevědomě, energicky nebo proaktivně. Potřebuje se cítit líp, nikoliv neschopně, že se nedokáže "pochlapit".

"Mojí kamarádce se stalo ještě něco mnohem horšího"

"Míra utrpení každého člověka je subjektivní", říká psychiatr a terapeut Tomáš Rektor. Je absurdní utěšovat známou po rozchodu tím, že se někomu stalo větší neštěstí.

"Máš pravdu, je to idiot"

Násobením negativních emocí špatnou náladu toho druhého spíš umocníte, než že byste situaci vylepšili. Nikdo si nechce myslet, že je obklopen netvory, proto nepřitakávejte matce, že otec "je blbec" a sestře, že její manžel "se chová příšerně sobecky". Mluvte o konkrétní situaci, například: "Připadá mi, že taková slova jsou manipulativní", a podobně.

Nevyžádané rady

Ptal se vás někdo na názor? Pokud ne, nevnucujte mu ho, jinak docílíte úplného opaku. To stejné platí o praktické pomoci: nedělejte nic, o co vás nikdo nepožádal. Dostanete se do velmi nevděčné role, kdy nebudete spokojení vy, ani člověk, pro kterého jste něco vykonali.

To by se mně nemohlo stát

I takhle neempatickou větu jsou někteří z nás schopni vyřknout jako komentář nad něčí nepříznivou situací. Ať už vědomě, či nikoliv, obdobnými tvrzeními se nad nešťastníka povyšujete.

Můžeš si za to sám!

Kdo tohle nikdy neslyšel (nejčastěji od rodičů), by si měl gratulovat. Tahle věta je totiž učiněný slovní kopanec. Když člověka, co se nám svěří s problémem, začneme obviňovat, domníváme se, že mu pomůžeme, aby s tím konečně něco udělal. Opět dosáhneme ale úplného opaku, protože ten, kdo potřebuje naši podporu, si začne připadat méněcenný a příště už k nám nebude mít důvěru.

Vylepšete si vztahy s blízkými hned teď: Vyzkoušejte cvičení, které dokáže divy číst článek

Rodina

Co naopak zařadit do svého slovníku podpory?

Vyjádřete druhému své porozumění. Víte, že prožívá něco složitého, vnímáte ho. Ale zároveň zhodnoťte vlastní síly- ne vždy jich máme na rozdávání, a pak musíme pomoci především sobě. Je úplně normální nemít sílu nebo chuť podpořit ostatní. Buďte ale upřímní. Můžete říct třeba: "Promiň, ale jsem teď strašně unavený, měl jsem náročný den. Můžeme si o tom promluvit zítra, pokud budeš mít chuť". Většinou se ten, kdo žádá vyslechnutí, neurazí a vy si ušetříte toxické věty, které pronášíme právě ve chvíli, kdy nevíme jakým jiným způsobem poradit.

Hlavně poslouchejte

Možnost se vymluvit, aniž by vás někdo hodnotil a kritizoval, je nad zlato. Nemusíte přicházet s řešením, jenom dotyčného neodstrkujte. "Je mi líto, co prožíváš" úplně stačí.

"Co pro tebe mohu udělat?"

Tak projevíte svou účast a zájem. Většinou pomáhá už samotný rozhovor, o praktickou pomoc musí druhá strana požádat přímo.