Žijeme v digitální společnosti. Všichni jsme více či méně závislí na moderních technologiích. Co na to naše děti? I jim hrozí digitální demence? Ptala jsem se Lucie Mucalové, psychoterapeutky pro děti a dospělé.

Proč se už na prvním stupni základních škol tak výrazně podporuje digitální gramotnost?

Hrají zde významnou roli výzkumy, které dokazují, že některé digitální vzdělávací technologie mohou podpořit čtenářské dovednosti mladších žáků. Například audioknihy, elektronické knihy nebo elektronické "mluvící" knihy, což jsou texty doplněné nahrávkou, které výrazně pomáhají slabým čtenářům. Děti se ve virtuálním prostředí mohou stát autorem, kritikem, producentem i čtenářem a mohou získat okamžitou reakci. Samozřejmě dalším silným aspektem je naše společnost, která tuto dovednost vyžaduje a je už téměř nemyslitelné "nebýt digitálně gramotný".

Pokud ano, tak to v sobě může nést spoustu komplikací, mnohdy nedosažení vysněného místa, a to i přes to, že můžu být velmi kvalitním pracovníkem. Neznamená to, že jsem zastáncem přehnané digitální gramotnosti, ale z praxe a ze života vnímám, že děti se opravdu odkloňují od čtení, od běžných "přirozených" věcí, a proto si říkám, nežli vůbec, tak alespoň takto přes digitální svět, který může nabízet také kvalitu. Jen je to o tom, nabízet dětem tu kvalitu v tomto světě a nenechat je stále brouzdat v nerozvíjejících věcech. I digitální svět u dětí musí mít jasná pravidla.

Jak omezit dětem přístup k mobilům, tabletům a podobným přístrojům, když jsme v tom všichni "namočeni"?

Omezit ano. Tím, že dětem dovolíme zažívat i jiné věci, situace nežli jen ty, co nabízí digitální svět. Pokud my dospělí budeme sedět na zadku, nebudeme vycházet do přírody, ale budeme víkend trávit s tabletem v ruce, tak se nedivme, že děti to mají zcela stejně. Bohužel mnoho rodin vyjíždí na dovolené, výlety, společné akce, ale stále za přítomnosti telefonu, tabletu atd. A tohle je opravdu šílené. Vytrácí se komunikace. Lidé, ani rodiny spolu neumí jen tak být, užívat si jeden druhého a toho, co je okolo. Neříkám, že je to všude, ale bohužel, mobilní telefony a jiné technologie vstupují mezi lidi jako pomyslné milenky a milenci. Pak se nejde divit tomu, že dospělí a děti spolu neumí přirozeně být.

Dá se jejich používání ve škole plošně zakázat?

Znám školy, kde se mobilní telefony zcela využívají, ale i školy, kde je zásada, že ne. Ale samozřejmě je to o dané škole, ale také o rodičích. Vše je o komunikaci. Zakázání mobilů pedagogem může přinést velkou bouři. Jsou rodiče, kteří za to budou šťastni, a pak je tu druhá skupina rodičů, co nevidí jediný důvod v tom, proč by jejich dítě mobilní telefon nemělo mít u sebe. Samozřejmě je to o pravidlech a žádné z dětí by ve vyučování nemělo cvakat mobilem pod lavicí, je to o jakési úctě k učiteli.

Ano, opět to má dva úhly pohledu. Jsou děti, co si potají píší s kamarádem i ve vyučování, a může to být z důvodu, že se prostě nudí, že není dostatečně zapojen do toho, co se děje, a dítě nevnímá důležitost toho, co se ve vyučování odehrává. Ale jsou tu i děti, co jsou na mobilním telefonu přímo závislé, a pedagog opravdu může dělat první poslední, ale mobil prostě vyhraje.

Bohužel znám školy, kde se mobil a počítač berou jako samozřejmost a komunikace a úkoly probíhají skrze tyto technologie. Nemyslím si, že je to ale dobře. Každá rodina má plné právo se rozhodnout, v jakém věku dítěti mobil či PC zařídí, nebo zda vůbec. Ano, někdo se může dívat skrze prsty, ale důležitější je to, co je pro rodinu důležité a jaké si to udělá, takové to má. Mnohem důležitější je přístup k dítěti a hlavně s ním mluvit a posilovat ho v emoční inteligenci, jelikož společnost a lidé v ní jsou mnohdy nekompromisní a zlí a dítě je z důvodu toho, že nemá mobil, například i šikanováno a vystavováno výsměchu a tohle si myslím, že je problémem číslo jedna: Nerespekt odlišností. A mnoho rodičů koupí telefon právě proto, aby dítě nezažívalo peklo ve skupině dětí. Dokážu tyto rodiče pochopit, ale je to vlastně cesta k tomu, že nectíme potřeby své, ale potřeby a požadavky systému.

Synové otce poznávají ve vlastních pocitech číst článek

Vztahy

Co všechno se děje dětem, které se už odmalinka pohybují mezi tabletem a mobilem?

Bohužel si dítě může vytvořit z mobilu a tabletu toho nejlepšího kamaráda, tudíž nebude potřebovat sociální kontakty. On mobil a tablet nepotřebuje komunikaci, proto i takové dítě může vypadat upozaděně, nekomunikativně až podivínsky. Sice může dokonale ovládat virtuální svět, ale jen o tom život není. K dětem patří opravdové živé děti, zážitky z reality, a nejen z virtuálního světa. Čím dříve dítě do technického světa upadne, tím větší rizika v oblasti mezilidských vztahů to může přinést.

Bohužel se setkávám s dětmi, co mají v ruce tablet ve dvou letech, perfektně ovládají jemnou motoriku, rodiče jsou šťastní, jak chytré to dítě je, ale co se týče mluvy, je to hrůza a děs. Výslovnost velmi špatná, mnohdy dítě ani ještě nemluví. A proč by? On tablet a mobil nevyžaduje komunikaci a dítě si na to rychle zvykne, dorozumí se za pomocí prstů. Děti by se nejdříve měly učit mluvit a budovat zdravou slovní zásobu, to jim virtuální svět nenahradí. Je kolem a kolem mnoho inteligentních dětí, ale které mají velmi nízkou emoční inteligenci, výslovnost na bodu mrazu, ale IQ vysoké. Pro zdravý vývoj a zdravý život je potřeba to i to, vše má být v harmonii.

O co naopak přicházejí?

Život. Opravdový život a opravdové zážitky. Ty "jednoduché" věci a radosti. To "obyčejné" a přitom nejkrásnější lidské bytí, přicházejí o možnost rozvíjet zdravé mezilidské vztahy. Děti potřebují opravdové zážitky, děti potřebují prožívat, zažívat nejen ve virtuálním světě. Mnohé děti mají všechny technické vymoženosti, ale nemají to nejcennější, vztahy, zdravé vztahy, lidi, kamarády kolem sebe. Mnohé se nahrazuje něčím umělým. Z dětí se stávají dospělí, jelikož hravost se vytrácí.
Z toho i vyplývá, že děti se samy neumí zabavit, často vyžadují televizi, mobil, hry v tabletu atd. Neumí si vzít hračky a užívat si toho dětského světa. Mnohdy děti říkají, že je to velká nuda, že tohle a tamto nechtějí dělat. Děti potřebují vzory. A pokud je vzorem mobil a tablet namísto lidské tváře, tak kam to asi může zajít?

Lucie Mucalová

Terapeutka, koučka pro rodiny, děti a mezilidské vztahy. Vystudovala Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, je absolventkou ročního koučovacího výcviku a frekventantkou dlouhodobého výcviku v komunikační a strategické psychoterapii a hypnoterapii. Přednáší a publikuje témata z oblasti partnerských vztahů, výchovy dětí a osobnostního rozvoje. Více na  www.koucink-vzdelavani.cz.

Jak dětem nenásilně omezovat pobyt u počítače?

Hranicemi a pravidly. I v tomto světě jsou nutná pravidla. Bez toho to nejde. Ano, my dospělí budeme občas za ty zlé, za ty nejhorší, za ty tyrany. Dovolte dětem zážitky i mimo dům, ať je jejich i váš život pestrý. Není to jen o financích, je to o běžných denních činnostech a radostech. Děti potřebují ke zdravému vývoji lidské tváře, vnímat pohodové rodiče, vnímat radost ze života. Pakliže tomu tak není, lehce se upnou k virtuálnímu světu, který malé děti nerozlišují. Nerozliší, co je reálné a virtuální. Malé děti věří, věří a učí se od nás dospělých a učí se od všeho, co je obklopuje a co jim přichází do rukou.

Je etické potomkům kontrolovat mobily?

Nechci zde psát etické a neetické. I děti mají právo na soukromí a svůj prostor. Ale virtuální svět je tak nebezpečný, že mi přijde zcela v pořádku, aby malé děti věděly, že čas od času máte právo nahlédnout do mobilu či tabletu. Děti by měly vědět, proč tomu tak je. Nejsem zastánce urputného zakazování různé techniky. Čím více zákazů, tím více děti hledají cesty, jak se k tomu všemu dostat. A děti jsou v tomto velmi schopné, občas žasnu nad tím, co šestileté dítě v této oblasti dokáže, a mnohdy strčí do kapsy nás dospělé.

Všeho s mírou. Když dovolíme, tak je potřeba dát pravidla a také upozornit, kdy mohu nahlédnout. Virtuální svět je nebezpečný a bohužel ve své praxi řeším znásilnění velmi mladé dívky, která si na Facebooku psala s muži a dopadlo to tak, jak dopadlo. Rodiče ani neměli ponětí, že dívka dělá to, co dělá. V rodině se striktně tento virtuální svět zakazoval, nesmělo se o něm doma mluvit, ale i přesto si dívka u starší kamarádky zřídila profil a neštěstí se mohlo udít. Čím více budeme na děti urputní a budeme zakazující, tím více si mohou cesty najít jinde. Když dovolíme, mějme jasná pravidla, bez nich to nejde. A když je dítě poruší, mělo by vědět, co se bude dít.

Od jakého věku dítě opravdu potřebuje mobil? 

Opět zde přímo nemám ráda stanovování přesného věku. Dávám zde důvěru rodičům. Rodiče jsou experti na život své rodiny, jen rodina musí vědět, co chce a nechce. Jen mějme vždy na paměti, co může mobil a tablet u tak malého dítěte způsobit. Zkusme vnímat i rizika s tím spjatá. Nemysleme jen na to, že našemu dítěti a naší rodině se to či ono rozhodně nemůže stát. Ano. Může. Proto buďme připraveni. A s dítětem mluvte, dávejte hranice a pravidla i v tomto virtuálním světě. Když svět mobilů a tabletů, tak i svět reálných zážitků, mělo by to být v harmonii. Pokud nechcete z dítěte vychovat závisláka na technickém světě, tak jedině vy můžete držet uzdu. Když dítě nemluví a s výslovností má obtíž, tak se zamysleme nad tím, zda s neustálým držením tabletu v ruce se něco zlepší.

Mobily a šikana. Jak dětem vysvětlit, že si je nesmí nikdo natáčet bez jejich souhlasu, a jak toho z pozice rodiče docílit?

Bohužel, šikana je krutá a nemilosrdná a prostě je. Děti by měly cítit doma bezpečí a hlavně důvěru v to, že když je nějaký problém, tak mohou přijít a nemusí mít obavy z neustálého křiku a případného bytí. Bohužel mám v praxi děti, které byly měsíce šikanované a doma neřekly ani slovo, bály se, bály se ještě dalšího nepochopení a výprasku. Zde je potřeba si dětí všímat. Kdykoli se vám dítě nezdá a mění se v chování, může zde být nějaká obtíž, třeba ve formě šikany. A natáčení je někdy tak šílené, že ani stud jim nedovolí mluvit, i když k vám mají důvěru a úctu. Proto oči dokořán. Jako rodiče své děti znáte nejlépe a myslím, že dokážete vnímat jakoukoli změnu. Pokud je změn příliš a chování je zvláštní, pátrejte, ptejte se, otevírejte prostor pro komunikaci, neváhejte se spojit se školou. Lepší planý poplach než pak zhroucené dítě poznamenané na celý život.