Stres jako zabiják partnerských vztahů. Zpomalte, ať se vám nerozpadne manželství
Když se řekne zabiják partnerského vztahu, většina z nás nejspíš pomyslí na stereotyp a nedostatek sexu a vášně. Možná budete překvapeni, ale z posledních psychologických výzkumů vyplývá něco zcela jiného. Nejde o nic jiného než o stres.
Stres se skloňuje ve všech pádech a komplikuje nám život na mnoha frontách. A právě on je hlavním důvodem konců mnoha, léta fungujících vztahů.
Kromě něj se na problémech ve vztazích umístila únava a pocit nedostatečnosti kombinovaný s ohromným tlakem okolí.
Všudypřítomný stres
I když třeba máme to štěstí a pracujeme v práci, kde je rozumný šéf, děláme to, co nás baví, nemusíme pracovat sedm dní v týdnů a být "on-line" každý večer, i tak můžeme trpět stresem. "Na stresu je nejzákeřnější jeho plíživost. Je jasné, že když máme v práci splnit termíny, přitom musíme do pěti stihnout družinu, večer se postarat o úkoly dětí a tak dále - jsme pod jasným stresem. Jenže jeho následky jsou hluboké, i když se třeba situace uklidní a my máme relativně dost času i sami na sebe, podprahově v nás časovaná stresová bomba stále tiká. Pokud jste flegmatici a klidné povahy, možná s tím dokážete pracovat, většina lidí to ale neumí. Jsou tedy permanentně v tenzi a čekají, co přijde," vysvětluje psycholožka Barbara Hartfield.
Podle ní je stres, v současné době, stále hodně podceňován, protože stojí za mnoha nemocemi, ale lidé ho stále berou na lehkou váhu. Pokud se chceme třeba po náročném stresovém období zklidnit, je nutné udělat razantní předěl, tedy ideálně na dva týdny odjet někam, kde se můžete odstřihnout od práce a "vypnout". Po návratu je nutné si udělat plán, který bude zahrnovat pravidelný odpočinek. Když to neuděláme, nebo se zase necháme strhnout do kolotoče běžných dnů, je to problém. "Stres působí jako nějaká droga, která nás omámí a paralyzuje, snažíme se přežít a nevnímáme, že se pomalu hroutí naše partnerské vztahy, ubývají přátelé. Každopádně je hlavním důvodem, proč dnes končí i dlouhodobá, dříve šťastná partnerství," říká Barbara Hartfield.
Nekončící únava
Věčný shon a pocit, že musíte stihnout naprosto vše, se stresem úzce souvisí. Když jste v takovém denním zápřahu, po čase nastoupí obrovská únava, která vás doslova ochromí. Bohužel většina z nás místo aby si, byť na úkor peněz, ale ku prospěchu zdraví, vzala volno a pořádně se vyspala a odpočinula, v práci jede na záložní baterky a doma pak doslova "odpadne". Nejenže pro zdraví je takové přetahování se zhoubné, ale ničivé je i pro partnerství a rodinný život. Jak byste si mohli najít čas na popovídání, natož pak intimitu s partnerem, když se sotva dovlečete domů, z posledních sil možná uvaříte večeři a pak přestanete vnímat.
"Bohužel tlak společnosti na pracovní výkonnost je tak těžký, že tím trpí partnerství a samozřejmě rodina. Model je dnes natočený vlastně naopak. Místo aby pro nás byly prioritou šťastné děti a spokojený partner, v praxi stojí až na posledním místě. Není čas, práce nás vytěžuje tak, že už nejsme schopni s energií vystačit i večer, kdy je, u běžné rodiny, jediná možnost si popovídat a být spolu," říká Barbara Hartfield. Život ve věčném kolečku stres - únava - vyčerpání, bohužel u mnohých zahrnuje i vztek. Lidé jsou sami na sebe naštvaní, protože kromě práce vlastně v životě nic nestíhají a víkend, často s pracovní vsuvkou, je příliš krátký na to, aby vše dohnali. Tak přichází na řadu vztek a nepřiměřené, až agresivní reakce, které jsou často jedním z hlavních důvodů konečného rozpadu vztahu.
Kde se skrývá řešení
Ruku v ruce se stresem a následnou únavou, která vám ničí společenský, partnerský i sexuální život, jde i pocit nedostatečnosti, když nejste schopni plnit leckdy nesmyslné závazky, které jsou na vás kladeny. Pokud se dostanete do této situace, jediným řešením je podle psychologů odbourat strach z budoucnosti, který ve většině z nás je zakořeněný, a udělat velkou změnu. To může znamenat odejít z práce, začít navštěvovat psychoterapie a snažit se najít kořen problémů, nebo si dopřát delší dovolenou na zotavenou. Pokud nic takového neučiníme, není šance na změnu, nápravu ani happy end.