Vratné lahve jsou filmem návratů
Speciál - Když jsme zkoušeli herce, tak byl táta dost prkenný, říká o natáčení Jan Svěrák. A co říkají o filmu sami herci?
Vratné lahve jsou v jistém smyslu film návratů. Vlastně v několika smyslech. Tkaloun je totiž takzvaně vítací typ. A jaký že je to druh muže? Ten, který se se svou ženou rád vítá. A jak praví slogan: aby mohlo být nějaké vítání, musí být napřed loučení. Dalším návratem je herecký comeback Zdeňka Svěráka.
"Učitel Tkaloun je pětašedesátiletý mužský, kterému se nechce do důchodu, a to ani pracovního, ani milostného," charakterizuje svého hrdinu scenárista a herec Zdeněk Svěrák. "Stáří ho trošku zaskočilo, žáky už nezvládá jako dřív. Ale být doma s manželkou je pro něj také k nepřečkání."
"Naposledy si táta ve filmu zahrál před deseti lety v Koljovi," vzpomíná Jan Svěrák a přiznává, že k novému vedení vlastního otce před kamerou nepřistupoval bezstarostně. "Moje hlavní obava byla, jestli tu lehkost filmového herectví už nezapomněl. Když jsme zkoušeli ostatní herce a on jim nahrával, byl dost prkenný a vlastně nejhorší ze všech. Vysvětloval to pak tím, že měl jako jediný tu roli jistou, tak se nesnažil. Ulevilo se mi, až když se začalo natáčet a on to konečně "rozbalil", mohl režisér přiznat v okamžicích, kdy je materiál sestříhán.
Dalším návratem je pak právě obnovené filmové manželství Daniely Kolářové a Zdeňka Svěráka. "Na natáčení Vratných lahví jsem se cítila moc příjemně," říká Daniela Kolářová.
"Strašně se mi líbilo, že je to film o lásce," říká Daniela Kolářová, "že navzdory všem útěkům k různým snům a představám je z toho cítit, že se ti dva lidé mají rádi."
Helenku, dceru Tkalounových, si zahrála Tatiana Vilhelmová, pro kterou se Jan Svěrák rozhodl poté, co viděl film Štěstí. Líbilo se mu, jak kamera vnímá a zobrazuje Tániny oči, a tak se rozhodl herečce roli nabídnout, i když byla v té době aktivně kojící matka.
Tatiana neměla zrovna lehký úkol. Helenka je poněkud pasivní mladá žena, těžko se vyrovnává s rozpadem manželství a samotou. Jak se hrají takové, řekněme málo expresívní postavy? "Dobře," nenechá se vyvést z míry herečka.
"Natáčení příjemně utíká, protože stále čekáte na nějaký výbuch své postavy, až je konec." A jaký dojem si ze spolupráce s Janem Svěrákem za ten příjemně ubíhající čas odnesla? "Bohužel jen čistě profesionální. A to na milion procent! Trošku jsem doufala, že si mě oblíbí a pozve mě i s celou rodinou na pár víkendů domů a já budu jediná herečka, co se dostala pod krustu tohohle pavouka," dodává Tatiana Vilhelmová.
Ve filmu dále uvidíme Jiřího Macháčka jako zástupce ředitele školy Roberta Landu. "Jirka Macháček tam má dost nevděčnou roli kamaráda mého tatínka. Ten chlapík je trochu suchar, ne moc zajímavý, a tak jsme pro tu postavu hledali někoho šarmantního, kdo má charisma, aby té figuře dal nějaký rozměr. A to se Jirkovi povedlo," říká Jan Svěrák.
Svérázná postava Tkalounova parťáka z výkupu lahví Řezáče připadla Pavlovi Landovskému. Představitele nemluvného bývalého lampasáka Jan Svěrák dlouho vybíral, uvažoval dokonce i o Janu Třískovi. Ani obsazení Pavla Landovského neproběhlo úplně bez obav.
"On je atomový herec, a tak jsem měl trochu strach, aby natáčení neukradl pro sebe, abychom místo práce neskončili u historek a vzpomínání. Ale nakonec se ukázalo, že ta drsná slupka je trochu maska a pod ní je připravený a citlivý herec. Vyplatilo se dávat mu hodně úkolů, aby neměl čas bavit štáb vyprávěním," vzpomíná režisér Jan Svěrák.