Zlatohlávek: Proč my muži neděláme to, po čem toužíme?
Přinášíme několik dalších cenných rad od Jana Zlatohlávka, jak si osvojit důležité zásady pro zachování domácí pohody.
"Nevím, co vlastně chce!" "Už zase citově strádá!" "Chce si povídat! Co mám dělat?" Kolik podobných vět už jsem slyšel od mých kamarádů, tedy pokud jsem si dokonce takto neposteskl sám.
Pak jsem si přečetl a osvojil zaklínadlo POPO-DUPO-VYPO-VYCE a během pár minut mi došlo, že my chlapi jsme úplně mimo. Že často ani netušíme, co po nás vy ženské chcete...
NapištoNapištoNapišto!
Můj předchozí článek Jak se stát ideální ženou, ve kterém jsme si připomněli jiné zaklínadlo, kouzelné slabiky vyjadřující mužské touhy, vyvolal vlnu zájmu, zvědavosti a dotazů, jak tedy autor těchto kouzelných slabik, profesor Kratochvíl, charakterizuje očekávání a touhy ženské.
A já vám, svým milým čtenářkám, odpovídal, že přece znáte své touhy a že je hloupost, aby vám o těch vašich touhách vyprávěl chlap, ale vy jste mi sveřepě psaly: NapištoNapištoNapišto! Že jste jako zvědavé, jakéže to tedy máte touhy a že i ženské magazíny čte spousta chlapů, kteří se mohou edukovat a následně šířit v mužském světě osvětu o tom, jak ty vaše touhy odhalit a saturovat. Tak dobře.
Zlato a drahé kamení ženám nestačí...
Na první pohled by se mohlo zdát podivným, když dokonalý koncentrát ženských tužeb a partnerských očekávání vytvoří chlap. Za těmi zdánlivě jednoduchými slabikami a slovy je však terapeutická praxe trvající desítky let. Styděl bych se za tu krádež a citaci pana profesora Kratochvíla, kdybych nebyl svědkem, jak si jeho kouzelné slabiky rády vypůjčují i celebrity psychologického a psychiatrického světa, a především kdybych nebyl přesvědčen, jak užitečné je se s nimi seznámit.
Ona konstatování, že žena a muž jsou jiné živočišné druhy, popřípadě že je každý z jiné planety, nám příliš praktického užitku do partnerství nepřinesou. Chceme-li si lépe rozumět, nezbývá, než se trpělivě a pokorně poznávat...
Přečtěte si také: Jan Zlatohlávek: Jde ti (mi) jen o sex?!
Jistě se najde dost mužů, kteří mi napíší, že tu jejich straku stejně nejvíce potěší drahý šperk, kožich či slušně krytá kreditní karta, ale já se zmást nenechám, protože dobře vím, že drtivou většinu příslušnic něžného pohlaví netvoří straky, ale ŽENY, pro které je důležitější to, jak se k nim partner chová, než kolik je aktuálně ochoten do nich investovat.
Aniž bych chtěl ženy připravovat o hmotné radosti, mohu mužům přátelsky šeptnout, že by mohli umenšit vítr ve svých peněženkách a návštěvy klenotnictví, kdyby se více věnovali nehmotným radostem, které mohou svým ženám poskytnout a které jim budou započítány k dobru dvojnásob. Vždyť co vás to stojí, POsedět a POpovídat. A už jsme vlastně u toho, po čem ženy touží a čeho jim my, muži, poskytujeme jako šafránu.
POPO = POsedět a POpovídat
Je to jednoduché jako facka. Ale jen zdánlivě. Přijmeme-li jako danost výsledky výzkumů, které říkají, že průměrný muž pronese za den (i za život) třikrát méně slov než průměrná žena (a to ještě spíše v práci či s kamarády), pak je zřejmé, že na ženu toho již objektivně příliš nezbývá.
Určitě se však najdou způsoby, jak si muže k popovídání získat. Mezi tyto způsoby rozhodně nepatří výzvy typu "Povídej mi něco", nebo "Proč zase nic neříkáš?" Tím muže dokonale umlčíte, a nejen umlčíte... Muž neumí jen tak žvanit (vyjma období romantické zamilovanosti), když už, tak musí řešit konkrétní problém, případně se chlubit nějakým bohatýrským činem.
Všechny příběhy Honzy Zlatohlávka najdete ZDE >>
Když na vás přijde nezvladatelná touha po POPO, vyzvěte svého sultána k tomu, aby Vám znovu vyprávěl o tom, jak 1. poslal šéfa do hajzlu, 2. dal tři góly v jednom zápase, 3. zachránil tonoucí stařenku, 4., 5., 6. (dosaďte cokoli), a máte šanci, že si hezky popovídáte.
Tato metoda je však vyčerpatelná a na každodenní POPO rozhodně nevystačí. Chlap prostě po dvou, třech letech každodenního soužití přestává být ideálním společníkem na takzvaný "pokec". Od toho máte kamarádky. To neznamená, že je nutno nad POPO zlomit hůl. Je-li váš partner inteligentní a empatický, lze mu upřímně říci, že je pro vás POPO prostě důležité a že jste rády, když si na to společné POPO udělá alespoň chvilku. On prostě jen nemusí vědět, že po POPO bažíte, neb sám absencí POPO nikterak netrpí.
DUPO = duševní porozumění - VYPO = vycítit, co žena potřebuje
To už jsou podstatně obtížnější disciplíny. Mají k sobě blízko, proto jsem je spojil. Muž by měl umět vycítit, co žena prožívá, jak se cítí a měl by brát její pocity vážně. Často tomu tak není. Každý muž by se měl zamyslet nad dobrou radou: Nikdy pocity ženy nebagatelizuj a nikdy jí neříkej: "Nemáš důvod být naštvaná či nešťastná!"
Muž se prostě dívá na ženský svět mužskýma očima a je ochoten řešit jen zásadní problémy. Pokud někdo do jeho ženy nešetrně strčí, případně řekne, že je lehká děva, je tento muž ochoten vymlátit hospodu. Když si ale stejná žena postěžuje, že se jí stalo nějaké příkoří na jejím pracovišti, odbude to její chlapík nějakou zlehčující poznámkou.
Co jiného mužům říci, než to, že naštvanost či trápení jejich partnerky je vážný stav bez ohledu na důvod. Ten stav si prostě zaslouží zájem, spolupráci, někdy soucit, jindy povzbuzení. POPO je v těchto případech povinností.
Mužští čtenáři by si mohli otevřeně přiznat, že málokterá žena neprojeví účast, trápí-li jejího chlapa třeba právě nějaký pracovní problém, a dokonce i v případě, když se stane takové neštěstí, že národní hokejový tým vypadne ve čtvrtfinále, jen málokterá partnerka svému zhroucenému muži řekne: "Co blbneš, vždyť o nic nejde, nějací moulové se prostě honí za pukem." Ta moudrá žena prostě nereflektuje podstatu problému, ale aktuální duševní stav svého partnera, i když je jí celý hokej úplně egal. Projeví lítost, účast, ukonejší svého fanouška. Kéž by se takto uměli chovat i muži...
DUPO a VYPO jsou zkrátka pro muže obtížné disciplíny. Jakkoli to zní z úst muže hloupě, nutno poradit, že žena by si měla umět pro to povzbuzení či útěchu tak trochu přijít sama. Někdy si chlap této ženské potřeby totiž povšimne až okamžiku, když mu žena sama položí hlavu na rameno.
Nemluvím o ženách hysterických, které si pozornost muže dokáží zařídit předstíráním zhroucení či ochoty k sebevraždě, mluvím o ženách normálních, emočně vyrovnaných. Prostě i tady platí "chytrému napověz". Hloupý pak vedle sebe nebude mít spokojenou ženu.
VYCE - vyjadřovat lásku celým tělem
I hluboce milující muži často nedokáží projevit lásku tak, jak to žena potřebuje. Pokud už se přece žena dočká, pak lépe nahradit větu "no to je dost" třeba větou "tak tohle mi tedy dělá dobře". Pochvalou si může žena muže v tomto směru podstatně "vylepšit", ostatně nejen v tomto směru.
O co vlastně jde? Muži mají po víceletém partnerském soužití k tělesnému vyjádření lásky zpravidla poněkud odromantizovaný vztah. Tělesná láska je pro ně sex. Obejmou či políbí ženu, jen když se s ní chtějí milovat, nebo když se s ní loučí před dlouhou služební cestou. Žena ale chce být objímána a líbána i "jen tak". Chce se přitulit, chce být hlazena, tělesnou blízkost potřebuje nejen v erotickém smyslu, chce být mužem chráněna, chce se uschovat do jeho náruče.
Čtěte také: Jan Zlatohlávek: Jak jsem se zastal děsný potvory
Chlapi, kteří budou číst tento článek, by si tedy měli uvědomit, že je žádoucí nejen to, aby se po orgasmu neodvalili a neoddali se v půlminutě hlubokému spánku, byť to tak mužskému organismu celkem vyhovuje, ale i to, aby chápali, proč se jim žena před usínáním napasuje do náruče i v případě, když není sex v plánu.
Prostě jí to dělá dobře a my muži, jakkoli se nám třeba lépe usíná na břichu či na zádech, bychom měli tento archetypální bezpečný úkryt ženě poskytnout a vzpomenout si třeba na to, že i ona je nám schopna poskytnout radosti, které jsou poněkud více našimi než jejími radostmi...
Co říci závěrem? Bylo by trochu naivní očekávat, že na všechno přijdeme sami. Netvrdím, že se nám nemůže občas podařit objevit "jádro pudla" ve vlastních zkušenostech, ovšem často to naše poznání přichází pozdě a bolavě, s křížkem po funuse. Ve stovkách vašich dopisů čtu pořád dokola: "Kdybych já tenkrát věděl(a), co vím teď!" "Proč mi to neřekl(a) dřív?"
Tak nějak si vyčítáme, co již nelze napravit, vrátit zpátky. Třeba tyhle dva článečky o kouzelných slabikách profesora Kratochvíla někomu pomohou k tomu, aby lépe poznal, s kým vlastně bydlí. Nebo ne? Povězte si to v diskuzi!
Zajímají vás další Honzovy příběhy, názory, postřehy?
Líbí se vám Honzovy příspěvky, které jste už četly na našich stránkách? Jste nadšené jeho zápletkami a komentáři žen a jejich (ne)pochopitelného světa? Pak by vás mohl zajímat úspěšný humoristický román Jana Zlatohlávka s názvem "Hledám štíhlou ženu" s jeho volným pokračováním "Jak jsem (ne)našel ženu" nebo podobně vtipná nová kniha "Můj pes je erotoman". Všechny knihy si můžete objednat přímo u autora na adrese [email protected], který vám je rád zašle i s věnováním.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Manžel je mimozemšťan aneb Proč ženy muže nechápou
