Tereza Pergnerová exkluzivně: Všechny peníze mi protekly žilou!
Popularitu, slávu, peníze vystřídal propad na absolutní dno. Auta s řidičem vyměnila za honbu za drogami, popularitu a uznání za pornofotky nejnižšího kalibru. Kdo by neznal Terezu Pergnerovou? Kolik dostala za své odhalené fotky, proč začala fetovat a čeho lituje? To a mnoho dalšího se dnes dozvíte!
Jakoby její kariéru ani neurčovala jistě nesporná šikovnost, talent a nadání. Její hvězdnou dráhu ovlivňují, bohužel spíš k neprospěchu, výhradně soukromé aktivity. Tedy, alespoň doposud...
Čágo belo šílené průšvihy
V době největší popularity spojené s moderováním "novácké" hitparády Eso jí koktejly z tvrdých drog naordinovaly první tvůrčí pauzu. A to opravdu dlouhou. Veřejnosti se připomněla až hodně lechtivými snímky v pánském časopise Leo. A byla zase pryč.
Po nějakou dobu bulvár ještě mapoval její nekonečné drogové eskapády a boj o syna Samuela. Pak, jakoby "věčná rebelka" čtenáře přestala bavit, opět zmizela z titulků novin.
Ale Tereza je bojovnice, a když už si poradila s tak těžkým handicapem, jakým byla její závislost na drogách, bylo jasné, že se znovu zvedne i ve svém profesním životě. Stalo se - a my vám dnes přinášíme výběr z exkluzivního rozhovoru, který Tereza včera poskytla vybraným médiím. Byla otevřená a upřímná...
Řeknu vám všechno - a to naposled!
"Téměř deset let se opakují v mém životě od novinářů ty samé otázky a já na ně chci odpovědět jednou provždy. Proto jsem taky tady, abych - až odsud odejdu - už nikdy na ty otázky nemusela odpovídat," začala včera v poledne Tereza Pergnerová tiskovku, na kterou pozvala pouze osm vybraných novinářů. "To, že tady dnes spolu jsme, je pro mě splněným snem.
Tento den je pro mě důležitější než pro vás, vy se vrátíte do své práce, svých životů a tam na vás čeká rozhodně nějaké jiné rozptýlení, ale já už deset let řeším ve vztahu k novinářům pořád to samé. Tento rozhovor je proto tentokrát z mojí iniciativy. Tolikrát jsem se vám hodila všanc a dnes jsem tu s vámi velmi ráda..."
Když se ohlédnete, co byl největší průšvih vašeho života?
Já myslím, že mluvíme o době mezi léty 2000 a 2003. A to jsou ty tři roky, který se neustále točí a zmiňujou. Začala jsem užívat heroin... V té době jsem porodila svého syna. Tolik jsem si přála mít rodinu, bohužel jsem přišla do jiného stavu přesně v době, kdy jsem měla nejmíň sil na to, být dobrou matkou. Když se na to koukám zpětně, každým rokem se trochu měnil pohled na toto období - i proto jsem to nechala bez nějakých veřejných komentářů běžet...
Jak jste se vyrovnala s tím, že jste přivedla na svět syna a do vínku mu věnovala závislost na drogách?
Špatně, špatně... To jsou věci, který nikdy nemůžete popřít, ani zabalit jako kus papíru a hodit je do koše.
Jak jste se dostala k heroinu?
V roce 1994 jsem měla epizodu s pervitinem a strašně jsem se toho lekla. Začala jsem hrozně brojit proti drogám a přesvědčovat mladý lidi, aby drogy nebrali. A pambíček mě ztrestal. Začala jsem se logicky pohybovat mezi lidmi, kteří měli problém z drogama. A v posledním "čistém" období v roce 99 mi pan Bém řekl: "Terezo, jestli se kolem nich nepřestaneš motat, tak vás stáhnou s sebou a sežerou". Skutečně. Poznala jsem kluka, Františka. On bral heroin, já strašně toužila mu pomoci... A výsledek už znáte.
Co pro vás bylo v období drogové závislosti nejvíce ponižující, když se na toto období podíváte zpětně, co bylo z hlediska úcty k sobě samé největší peklo, největší ztráta důstojnosti?
Myslím, že není horšího okamžiku v životě, než rodit vlastní dítě a vědět, že vám běží čas absťáku. Že se pak probudíte, máte syna, víte, že se jmenuje Samuel, a přitom jediný, na co myslíte, je to, že potřebujete dávku. Já věřím, že se jednou setkám se sestřičkou, které jsem asi se třiceti stehy na břiše namluvila, že musím jet urgentně domů. A já si přitom jela pro dávku.
Vzpomněla jste si na to, když jste rodila druhé dítě?
To je jasný. Teprve s Natálkou vím, o co jsem všechno přišla. A to jsem necítila u Sama.
Myslíte, že ho to nějak poznamenalo?
Nějakou boží silou, a to bych se asi měla každý den klanět, to na něm žádné zdravotní stopy nezanechalo. To, co ale určitě znát je, je to, že jsme si k sobě hledali cestu, protože prvních osm měsíců v jeho životě na abstinenci bylo katastrofálních. Nechtěl mě příliš přijímat. Já jsem si tu cestu k němu musela vydřít.
Jste už z drogového pokušení definitivně venku, nebo ještě existuje "spouštěč", kterého se obáváte?
Řeknu vám to takhle, kdybyste sem teď někoho pozvali, on se sem posadil místo vás, vyndal by "nádobí", rozvařil by heroin, položil by stříkačku, odešel a čekal, co udělám, tak já si sednu, vytáhnu cigaretu, vykouřím ji, típnu a půjdu normálně v klidu domů. Protože já tam mám misky vah. To, co se mi od té doby povedlo, ten návrat, bych už nikdy nevyměnila ani za vteřinu opiátového opojení. Ta cena je moc vysoká.
Vy jste kvůli penězům nafotila pornografii. Dal vám to někdy někdo pocítit, někdo na kom vám záleželo?
Já myslím, že všichni...
Po této zkušenosti - přemýšlela jste o tom, že byste prodala své tělo, kdyby vám došly peníze, nejen na fotky ale i na sex?
To ne! Myslím, že jsem patřila k těm "šťastným", kteří prodali něco mnohem cennějšího. Já jsem prodala svoji pověst - a ta cena byla velmi nízká. Odpovídá to tomu, že jsem se rozhodovala nestřízlivá. Kdybych byla střízlivá, zřejmě bych měla požadavky třeba na 100 milionů. A pak bych se odstěhovala. Protože, když měl ten časopis vyjít, sebrala jsem se, odjela na Kanáry a vrátila se jen s daleko větší závislostí.
Jak vysoký byl tehdy váš honorář za zmíněné pornofotky?
Tři milióny. A nepomohly ničemu. Učinit z toho zkušenost takovou, že už to nikdy neudělám, je málo. Jestli jsem měla něčemu posloužit, tak snad mladým holkám, kterým tímto vzkazuju, že všechny ty nabídky, který se okolo nich mohou motat, který jim mohou slibovat rychlý nádherný zisk, je vždycky doběhnou. Mně všechny peníze protekly žilou.
Přehoďme list. Nechala byste se v rámci jakékoli reality show někde zavřít a snímat kamerami několik měsíců?
Ne, to ne. Na to nejsem dostatečně odvážná. To bych vážně nezvládla.
Co si myslíte o současné úrovni televizní zábavy?
Mohu to posoudit pouze z pohledu diváka, protože na nějaké velké hodnocení nemám kvalifikaci. A jako divák říkám, že těch reality show je přeci jen příliš. Je mi to líto hlavně proto, že nemáte šanci sledovat další osud těch, kteří tam účinkují, například jejich kariéru.
Kde v tuto chvíli vidíte svůj profesní cíl? Toužíte například po vlastní talk show, což bývá považováno za moderátorský vrchol?
Někde jsem slyšela, že snad Leoš Mareš by něco takového chtěl. Ale já určitě ne. Jsem moderátorka, tak si kariéru na moc dlouho dopředu neplánuju. Ráda bych se v budoucnu věnovala trochu více i herectví. Ale jak jsem četla scénář na nové díly Ordinace, byla bych raději, kdyby to bylo něco jiného.