Tereza Maxová: Viděla jsem zabíjení velryb
Tereza Maxová nám vyprávěla o tom, co trápí ji i její tři děti, o svém přátelství s Bryanem Adamsem, ale třeba i o jejím vztahu k České republice.
Tereza Maxová nám vyprávěla o tom, co trápí ji i její tři děti, o tom, proč jim přestala kupovat dárky, o svém přátelství s Bryanem Adamsem, ale třeba i o jejím vztahu k České republice. Momentálně totiž žije ve Francii.
Jedna z našich nejkrásnějších i nejslavnějších modelek by měla plné právo si přísně hlídat soukromí, být skoupá na slovo, nepřístupná, možná i trochu arogantní. Jenže Tereza Maxová je přesný opak.
Poprvé jsem se s ní při krátkém rozhovoru viděla před dvěma lety. Když na konci listopadu přijela do Prahy, aby tu uspořádala už desátý ročník své charitativní akce Fashion for Kids, sešly jsme se v jejím pokoji v hotelu Four Seasons s výhledem na Karlův most a Pražský hrad.
"Ale my se známe, já si vás pamatuju," uvítala mě hned ve dveřích. Chvíli jsme pak spolu obdivovaly krásy Prahy, a já tedy i krásy Terezy. Přestože celá v černém, vypadala dokonale. Krásnější ženu si doteď nedokážu vybavit.
Vy vypadáte čím dál líp. Jak to děláte?
To víte, tuna make-upu. Před vámi tu bylo několik vizážistů. Ale člověk dělá, co může.
Celkově na mě působíte vždycky velmi uvolněně, smějete se… Jak si udržujete ten životní optimismus?
Jo? Já nevim. Můj dědoušek byl vlastně takový optimista, který hledal v lidech vždycky jen to dobré, tak možná to mám geneticky dané. Dědoušek vždycky říkal: "Kam vy se honíte, vždyť smyslem života je život sám!" Ale také mám své chvíle. Kdybyste mě viděla doma, jak se dovedu rozčílit, i na svoje vlastní tři děti. Jak mě některý věci štvou, co se týče politiky. Jak mě trápí, když se něco nedaří.
Co vás spolehlivě okamžitě a pokaždé rozčílí?
Úplně banální věci, nad kterýma by se člověk ani neměl rozčilovat, protože se tak zbytečně stresuje. Třeba když říkám dětem desetkrát: "Neskákejte po posteli, spadnete." Děti samozřejmě spadnou a já hned vyjedu: "No vždyť jsem ti to říkala!" Tam vždycky vidím, že se to dědí. Že přesně taková byla moje mamka. Rozčílí mě maličkosti, jako když Tobík přinese ze školy poznámku. Ale když potom jsou opravdu důležité věci v životě, tak u těch zůstávám s hlavou velmi klidnou a dovedu je velmi rychle řešit.
Čím se pak uklidňujete?
Snažím se hned od začátku myslet na to, že někdy stačí pár hodin, někdy minut, nebo třeba jen nádech a výdech a je to zase v pořádku. Jsem také klidnější od doby, kdy cvičím jógu. Nejen na sobě, ale i kolem sebe pozoruju, že lidé nasazují pomalejší životní tempo, že místo, aby si šli zaběhat, jdou na pilates, nebo si zatančit, na masáž. Učí se odpočívat, a to pomáhá. Obzvlášť ve velkém městě je to podle mě potřeba, i když my naštěstí žijeme na vesnici, kde je klid.
A co vás trápí dlouhodobě?
Nejvíc mě trápí věci, se kterýma nemůžete nic udělat. Třeba když je někdo nemocný, nebo mě trápí bezpráví. Obojího je v dnešním světě bohužel tolik. To jsou věci, na které pak člověk neustále myslí a třeba z nich i ztratí spánek. Ale neztrácím naději, že svět jednou bude lepší, což je ostatně i hlavní myšlenka letošního ročníku Fashion for Kids. Naděje je něco, co máte vždycky nikdo vám to nemůže vzít.
Mám ale pocit, že spousta lidí věci vzdává a na naději nevěří. Vy ne?
Ne. Jsou lidi, kteří jsou upoutaní na nemocničních lůžkách a nevzdávají to. Člověk začíná věřit na naději až teprve tehdy, kdy se mu děje něco opravdu špatnýho.
Abychom to trochu odlehčily, co teď nejvíc "trápí" vaše děti?
Malého nejvíc trápí to, že by chtěl být jako Hulk, velký a zelený. Náš Tobiáš, to je typický puberťák, toho trápí všude všechno na každém kroku. Trápí ho život, chudáka. A Mínu? Tu zase netrápí vůbec nic. Tu bude trápit, že ji z Prahy nic nepřivezu.
Vážně jí nic nepřivezete?
Ne, protože jsem zjistila, že když vozíte, tak oni si zvyknou a už u dveří čekají, co dostanou. Ale tatínek je tu se mnou, tak myslím, že on určitě pro něco vyběhl. Alespoň pro nějakou vánoční ozdobu, aby si užili české Vánoce. U nás na jihu Francie je sluníčko a 19 stupňů, takže si tam člověk velmi těžko navodí tu vánoční atmosféru. Proto doufám, že se sem před Vánocemi podíváme ještě jednou i s dětmi, půjdeme na vánoční trhy a pouštět kapra…
Je něco, co vám ve Francii chybí po celý rok, nejen o Vánocích?
Když jsem přijela sem a sedla do taxíku, řidič mě hned sprdnul a já si říkala: "Tak a jsem v Čechách." (směje se) Ne, dělám si z toho legraci. Já jsem naopak velký patriot. Čechy mám ráda a vidím je možná lepší než jsou, neřekla bych o nich jedinýho špatnýho slova. Tedy kromě toho, že naše Nadace tu musí suplovat stát, který se o tuhle problematiku dostatečně a efektivně nestará!
Jinak doma jsem teď jak Forman. Miloš, ten má taky všechno český. Já mám českou televizi, koukáme na české pohádky, celá moje knihovna je v češtině, v lednici mám české pivo, českou bohemku na vánočním stole, také bramborový salát. Mám české kamarádky. Když za mnou přijede mamka, dělá mi české hotovky. Takže když si chce člověk navodit českou atmosféru, to je hned (směje se).
Jsem stejně jako vy z Pardubic, tak se musím zeptat, kdy jste tam byla naposledy?
Vážně? Já tam byla nedávno! Navštívila jsem místní dětský domov, který bude mít stoleté výročí. Zvolili mě jako patronku toho výročí a teď k němu bude velký hokejový turnaj, dělá se kalendář… A jinak já do Pardubic jezdím často, protože moje sestřenka čeká druhé miminko a mám tam tetu, rodinu, slavíme tam veškerá naše rodinná jubilea. Takže já jsem tam vážně často, možná víc než vy (směje se).
Ještě mi řekněte, jak vzniklo vaše přátelství s Bryanem Adamsem, který díky vám přijel do Prahy zahrát několik písniček v rámci Fashion for Kids?
Známe se asi dvacet dva let. Znala jsem tehdy jeho přítelkyni, která byla ve stejné agentuře jako já, a říkala jsem jí, že bych potřebovala nějakou známou osobnost, která mi by mi pomohla podporovat kojeňáky, kam jsem už tehdy docházela. A ona na to: "Tak pojď na koncert Bryana a já ti ho potom představím." Takhle jsme se potkali a od té doby jsme spolu několikrát fotili, on má také svoji nadaci, takže si pomáháme navzájem. A on je také otec dvou dětí, takže trávíme společné dovolené.
Mimochodem společně bojujeme i proti lovu velryb. Já jsem ten lov u ostrova Beque viděla na vlastní oči. Dělají to tak, že chytí velrybí mládě, které hrozně pláče, a velká velryba mu pak připlave na pomoc a oni ji ubijí harpunami. Takže jsem se rozhodla s tím něco udělat. Oslovila jsem pár lidí, mezi nimi i Bryana, a po pěti letech se nám opravdu podařilo, že tam ty velryby přestali lovit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Jana Doleželová: Bulvár se o mém novém vztahu nedozví
Karolína, domácí kuchařka: Hloupnu, ale vařím o to líp
Tereza Kerndlová: Mám příšerný strach z porodu
